Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Threat Signal - Revelations

Threat SignalRevelations

Garmfrost8.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Skladby mají většinou podobný scénář. Máme zde festovní sloku, v níž se kdesi v podhoubí dá dohledat extrémnější náznak, a hitový refrén s různými vstupy, mezislokami a gradací v závěru. Vynikající nářezy, občas hodně příjemné sladké popěvky nahrazuje načinčanost, snaha o pompéznost sem tam přehnanou. Tohle celé je v kostce popsané album se všemi klady a zápory.

Threat Signal jsou dnes vlastně takřka novou kapelou. Od posledního alba Disconnect, kterému jsme se u nás věnovali, uteklo devět let. V sestavě se objevili dva noví členové, styl, který Disconnect naznačoval, je v současnosti plně rozvinut, a na ostré meshu/počátky kapela rezignuje. Threat Signal je sice stále dostatečně razantním spolkem, avšak s tunami melodií, lákavou atmosférou a zpívaných vokálů.

 

Albu Revelations, opět vycházejícímu pod značkou Agonia Records, opět sluší dobré řemeslo. Nové skladby přes veškerou líbivost oplývají momenty, kdy si příznivec moderního metalu zatřepe s chutí hárem. Nejvýraznějším prvkem nahrávky je zpěv Jona Howarda, posledního zakládajícího člena kapely. Jon vedle svých vokálů je producentem nahrávky, zasedl také za nahrávací pultík, album mimo to i ošetřil mixem. Sympatické beze sporu je, že se nesnaží strhnout veškerou pozornost pouze na svoji osobu. Vynikající vyhrávky, sólové party a drtivá kila obou kytaristů, stejně tak hravá rytmika (bicí+basa) netvoří pouze křoví dominantnímu zpěvu, ale naopak jsou rovnocennými partnery pro pestrý hlasový projev.

 

threatsignal

 

Je mi jasné, že většina skladeb nesoucích se ve stínu metalové varianty Linkin Park (myšleno v dobrém) a podobných spolků, nebude po chuti příznivcům raného období Threat Signal. Nahrávka je však natolik svébytná a opravdu dobrá, že zajisté přitáhne fanoušky nové. Třeba i ty, co by si jinak o podobnou záležitost neopřeli ani kolo. Já mám rád melodický metal, tady je cukrové vaty hodně, takže se občas ušklíbnu, ale celkově vzato si Revelations užívám. Nahrávce se věnuji ryze ze studijních důvodů (haha) a přiznávám se, že si Revelations pouštím každý den s přivřenými víčky a někdy mě až bolí noha, jak si poklepávám do rytmu.

 

Skladby mají většinou podobný scénář. Máme zde festovní sloku, v níž se kdesi v podhoubí dá dohledat extrémnější náznak, a hitový refrén s různými vstupy, mezislokami a gradací v závěru. Vynikající nářezy, občas hodně příjemné sladké popěvky nahrazuje načinčanost, snaha o pompéznost sem tam přehnanou. Tohle celé je v kostce popsané album se všemi klady a zápory. Na zápory i klady bude dobré nahlížet z různých směrů. Někomu bude vadit growl a scream a jinému nakřáple sladký projev. Věc chuti a názoru. Skladby samotné nejsou vůbec špatné. Z celé diskografie Threat Singal mě baví nejvíc. Podobné kapely a jejich nahrávky vůbec neposlouchám, netuším, zda se jedná o trend nebo totální retro, protože před dvěma dekádami bylo podobných kapel na každém rohu milion.

 

Neřeším, že se stylově rozcházíme. Skladby mě baví. Baví mě kytary, i dobrý zpěv.  Bavily by mě víc, kdyby zůstalo o ostřejších momentů se zasekávačkami a parádními sólíčky či extrémnějšího hlasového drajvu. V takových momentech jsou Threat Signal výborní. Skutečnost je ovšem taková, jaká je. Threat Signal jsou v současnosti melodickou partou s hitovými skladbami a přívětivou tváří. Kapela ví, co chce, jde si za tím a je jen na vás, zda se za nimi vydáte nebo je necháte na jejich cestě samotné.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky