Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Catafalque - Alföld

Thy CatafalqueAlföld

Sarapis11.10.2023
Zdroj: mp3, bandcamp
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Thy Catafalque se drží při zemi se vší noblesou.

Maďarský fenomén Thy Catafalque má v naší redakci už po několik let permanentně prostřeno. Kdykoli se rozrazí dveře jídelny a bodrý strýc Tamás rozpřáhne náruč v předzvěsti drtivého objetí, ze společné hostiny se rázem stane radostná událost, v níž se pocity euforie smísí s napjatým očekáváním, jakýmiže příběhy z cest nás uherský světák potěší tentokrát. S albem Alföld se však nevydal daleko, letos zůstal nohama na rovné zemi, s vrátky svého stavení na dohled a otevřenými tak akorát, aby se jimi protáhl i s povozem naloženým plody své celoroční práce. Tak se tedy stalo, že tu sedí s námi u stolu, s hlínou za nehty bafá z fajfky a vybírá ze vzpomínek jednu temnou historku za druhou, jakoby nikdy nic jiného nedělal.

 

Alföld by se dalo obecně charakterizovat jako návrat k jádru klasické tvorby Thy Catafalque. Jakoby se Tamás jednoho dne praštil o poličku s krabicemi se starými nápady, které se na něj sesypaly ze samé radosti z nově nabyté svobody. Výsledkem je boule, která pulzuje v rychlém tempu, rezonuje ostrým mravenčením a vyvolává černobílé mžitky. Když se projdu po rozmanitých lukách předchozích dvou desek, které hýří pestrými barvami a náladami, dává tento úkrok vlastně smysl hodný vyššímu principu. Pád na tvrdou, udusanou hlínu vlhkého sklepení je osvěžující odbočkou, možná spíše odpočívadlem, kde si v lepkavé temnotě protřídíte myšlenky a naberete nádech před dalším vyšlehnutím invence, které se od Thy Catafalque očekává už tak nějak automaticky.

 

 

Alföld má tvrdou, nepoddajnou kůži, ale trocha poctivé pozornosti ji na mnoha místech obměkčí a zpřístupní vrstvy, které tkví pod ní. Temnou stranu reprezentují riffy, které se ostře zařezávají do tkáně a vokál dosahující hloubek, v nichž za normálních okolností implodují ponorky. Bláznivá sóla vzbuzují pochybnosti o příčetnosti původců a kopáky podnikají kobercové nálety. Tvůrčí přetlak je silný a času je málo, důsledkem čehož některé skladby působí jako neřízené střely. Svou plovoucí strukturou připomínají proud nápadů, který tvůrci bobtná pod rukama jako hrnek pohádkové kaše. Trpělivě ujídám a všímám si i přivrácené strany, z níž vyzařuje klid a vyrovnanost...Dokud do ní nehodí vidle další plynulý přechod do temnoty nebo někam úplně jinam. 

 

Skladby se lámou a ohýbají v různých fázích, někdy jen jednou, jindy je obrátek více. Z nevinné Testen túl se stane jedním vrzem řežba jako na cikánské svatbě, následující A földdel egyenlő na to jde úplně opačně, když se z drsného úvodu postupně a nenásilně propracuje až ke klenutým kytarovým harmoniím. A titulní skladba - esence tvorby Thy Catafalque a zřejmě nejlepší položka na albu - nejdřív probouzí démony, aby se v půlce zlomila v elektrizující a nakonec poetickou procházku po maďarské pláni se stálicí Martinou Horváth. Dozor raných black metalových zásad je všudypřítomný, ale nemá šanci to všechno uhlídat. Tamás Katai si prostě hraje a nezlobí.

 

V konečném součtu album Alföld možná neoslní tolik jako jeho nejbližší předchůdci, díky nimž se v podzemních vodách zavedené jméno etablovalo ještě o další patro výše, ale pro mě se jedná o brilantní připomínku základní podstaty Thy Catafalque. Připomínku, která nepramení z nějakého kalkulu nebo bezradnosti, nýbrž z toho, že to autorovi prostě jen tak přišlo na jazyk. Thy Catafalque tentokrát nevyšlápli na vrchol, zůstali naopak v pohodě při zemi. Protože když víš jak na to, i z pláně dohlédneš daleko.

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 16.10.23 11:15odpovědět

Zatím se s novou deskou taky držím trochu pozadu, ty předchozí mě bavily víc a tahle mi přijde jako lehce zjednodušená verze toho, co tenhle projekt umí nabídnout. Thy Catafalque mám rád barevnější. 75 %

Martin / 17.10.23 19:34odpovědět

Naprostý souhlas, dobrá, tvrdá deska, ale minulé jsou mnohem rozmanitější a baví mě víc. 70%.

Victimer / 14.10.23 7:29odpovědět

Já se zatím držím víc při zemi i s hodnocením (70%). Alföld mi na poměry kapely zní trochu obyčejně, kouzlo nevšedního jsem neobjevil. Uvidím, jestli to může něco změnit, protože s Thy Catafalque je to vždycky na dýl.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky