Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Catafalque - Vadak

Thy CatafalqueVadak

Sarapis25.11.2021
Zdroj: CD // bandcamp
Posloucháno na: Yamaha CDX-750E, repro Canton // AKG K240
VERDIKT: Síla protikladů na dobrodružné cestě s Vadak.

Brány metalurgického závodu Thy Catafalque opustil po půldruhém roce od vydání alba Naiv další řádně naklepaný nejtek. Bez pochybností o příčetnosti tvůrce a jen s nezbytně nutnou dávkou propagačního šumu se objevil Vadak na scéně, aby vydal své poklady, blyštivé na povrchu, vytepané k dokonalosti.

 

Komplexní hudební sloučenina, která respektuje žánrové hranice jen jako jakési siločáry, jimiž lze libovolně prostupovat a podnikat loupeživé výpravy na všechny světové strany, se opět podrobila extrémním vnějším vlivům a změnila svůj tvar. Jak už však naznačily předchozí desky, technologický postup chemické fúze stylů je řízený a hudební šroubovice Thy Catafalque není zdeformována dramaticky. Základní struktura náročným experimentům odolává a tím, co je dosud neslyšené, neokoukané a prahnoucí po naší pozornosti, je nová sada příběhů od dobře známých vypravěčů. Tu a tam s neznámým slovíčkem nebo elegantní sykavkou navrch, ale stále v tom nejlepším provedení.

 

 

Už s první kapitolou nahrávky se provalí to, co pak rezonuje víceméně celým albem. Szarvas roztáčí kolotoč pěkně od podlahy a vysílá vzkaz, že Vadak je sice hravý, ale o dost tvrdší mladší bratr alba Naiv, který se nebude s nikým mazat. Když dostávám nekompromisní štulce v instrumentální Gömböc nebo v následujícím kvapíku Az energiamegmaradás törvénye, užívám si každý kopanec a pohlavek a neopomenu se praštit o okno auta při každé prudké zákrutě při riskantní jízdě po tomhle záludném asfaltu, zvláště po konejšivé hitovce Köszöntsd a hajnalt, kde jsem pro změnu líbezně utěšován a balzamován vonným hlasem Martiny Horváth. A tak je to tady se vším. Lítám od čerta k ďáblu a s očima navrch hlavy těkám kolem sebe jako pastevec v lunaparku. Z mlhavé mýtiny uprostřed ničeho stoupám do útrob vesmírného korábu, vidím zanikat světy a pomáhám rodit galaxiím, abych pak přistál v odpadcích za jazzovým klubem a nestihl poslední metro.

 

Spojení a střídání různých protikladů a nálad má na Vadak opět drtivou sílu. Samozřejmě nejlepší na tom je, že veškeré to cestování z bláta do louže a zpět funguje a drží partu pohromadě. Po tvrdé a barvité lekci Móló s klidem přichází závan městského odéru Neolunar v podobě noční projížďky A kupolaváros titka a po ní zase končím na balíku slámy Kiscsikó (Irénke dala) a počítám ovce pod krvavým západem slunce a nikomu to nepřijde vůbec divné. Dlouhý příběh titulní skladby vypráví podobně zamotané osudy, všechno v něm bouří a neklidně se vine kolem, aby mě to stáhlo do hluboké hypnózy v nádherném bodě, kde se létá krajinou jen tak, bezpilotně, počestmírovsku. A když procitám, tak už hraje klavírní ukolébavka Zúzmara a teprve s ní jsem zpátky v obýváku, vyčerpaný, ale odhodlaný k další rundě.

 

 

Pořád zůstávám příjemně zaskočen tím, jak je Tamás Kátai ve své práci produktivní a konzistentní. Jeho hudební rukopis sice ztělesňuje určitou přelétavost, otevřenost a neposednou povahu, takže stále má dostatek možností odkud vzlétat, po čem pátrat a kam se vracet, nicméně toto samotné se bez invence neobejde. Teprve až pracant s duší básníka dokáže držet lajnu a nevstupovat do zóny vlastního stínu. Nakonec nejsem tak zaskočen jako spíše ohromen, že tahle výrobní linka zatím spolehlivě chrlí prvotřídní oduševnělou hudební katarzi. Jestliže přijde den, kdy soukolí Thy Catafalque spadne řetěz, bude to po famózní krasojízdě. Ale letos to nebude. Protože Vadak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

ereasehead / 12.7.23 21:02odpovědět

Ano, bůh sestoupil na zem....

Jirka D. / 9.12.21 6:46odpovědět

S touhle novou deskou mám trochu práci, kterou jsem třeba s Naiv neměl. Ta mi sedla hned, byť pořád nejlepší je podle mě Geometria. Ale je to pěkná práce ... včera mi konečně došlo CD, které je zpracované fakt pěkně, takže budu pokračovat.

Victimer / 2.12.21 15:27odpovědět

Už mě Vadak taky bere a ne málo. S posledníma dvěma deskama jsem měl problém právě v rámci toho na mě až velkýho rozkročení, ale zdá se, že je po problému :)

M. / 2.12.21 14:31odpovědět

Jako prvni jsem od T.C. slysel Naiv a po par minutach jsem to vypl ze tohle jako vubec. Ale pak jsem se k jejich muzice zase nekudy vratil a od te doby se nemuzu odtrhnout... a Vadak je brilantni.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky