Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Darkened Shade - Liber Lvcifer II: Mahapralaya

Thy Darkened ShadeLiber Lvcifer II: Mahapralaya

Garmfrost9.1.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Thy Darkened Shade se v pokračování Liber Lvcifer pouští více na východ než minule a opět se jedná o prvotřídní a komplexní umění.

Nemožné se stalo skutečným. Osm let muselo utéct, aby řecká dvojice Thy Darkened Shade stvořila následovníka vynikajícího druhého alba Liber Lvcifer I: Khem Sedjet. V mezičase kapela zase tak úplně nelenila a sem tam vypustila do světa split nahrávku. Pokaždé se jednalo o mimořádnou událost, tudíž nezůstávali pouze v posluchačském povědomí s děláním chutí na případnou dlouhohrající řadovku. Ta je zde a opět se jedná o nevšední záležitost.

 

První díl se zaobíral Egyptem, Setem a vůbec luciferiánstvím blízkého východu. Druhý díl Mahapralaya, jak název napovídá, nás zavede ještě dál na východ. Do světa hinduistických představ a vizí. Mahapralaya, jak jsem si našel, představuje velké rozpuštění. Čili konec všeho a začátek možného dalšího. Tohle chce hlubší studii… Anebo si pustit tohle album a pokusit se vstřebat Semjazovo okultní vědění. Či se na to vykašlat a užít si i tak výjimečné blackmetalové dílo, které nezná hranic.

 

tds

 

Dá se v podstatě říct, že druhý díl začíná tam, kde skončil první. Rukopis je daný. I zvuk nástrojů. Vlastně i zpěvy navazují na ty z dřívějška. Takové hodnocení by ovšem bylo liché a nepřesné. Album je křehké, dá-li se tak mluvit o extrémní metalové nahrávce. Je hodně atmosférické. Zpěvné a místy hodně éterické. Umí však i pořádně seknout drápem. To většinou když zanechá mrmlání, čistých zpěvů a chorálů, rozvíří stojaté vody do pořádného víru. Tvorba řeckých divočáků je variabilní - všechny polohy mají svůj čas a prostor. Z rychlého kvapíku se skladby plynule přesunou do rituálních vod mlhavých představ. Z nich pak v rauši prolétnou astrálem a spolu s temnými entitami objevují tajemství universa i duchovních hlubin.

 

 

Sestava, odpovědná za tvář Liber Lvcifer II: Mahapralaya, je prakticky stále stejná. Tedy Semjaza s vokalistou The A plus hostujícím bijanem Hannesem Grossmannem a pěveckým sborem Choir of the Damned. I díky tomu je vidět, jakou cestu kapela za dobu své existence ušla. Nehýří nahrávkami, což z kraje vypadalo, že bude. Na všechno je čas a díky tomu se neopakuje, neředí nápady upocenou snahou. Je však otázkou, zda svůj potenciál stanout na vrcholu moderní blackmetalové scény proměnila, či se vše ztratilo v běhu času… Thy Darkened Shade není kapelou jednou z mnoha. Je ve své podstatě originální, stylotvorná s působivými nahrávkami, zahranými a stvořenými profesorským umem, citem protknutými zajímavými myšlenkovými proudy, a přesto kapela zůstává extrémním spolkem sympatických muzikantů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky