Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thyrfing - Vanagandr

ThyrfingVanagandr

Garmfrost15.10.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Metalová jízda pojící metal s pohanstvím a progresem... To je Vanagandr!

Thyrfing je přesně ta kapela, o které jsem věděl, že existuje, ale ničím mě nikdy neoslovila a neponoukla, aby mi stačilo pouze zběžné zjištění, že existuje. V době jejich eponymního debutu a krapet výraznější dvojky Valdr Galga jsem se vikinskému blacku věnoval dosti zevrubně, nicméně tehdejším ikonám ranku – Enslaved, Borknagar, Helheim nebo Vintersorg se Thyrfing nemohli ani přiblížit. Pamatuju si chválu na jejich triko, která přišla o pár let později a pak… A pak jsem zapomněl, že něco takového jako Thyrfing vůbec existuje. Vytěsnil jsem jejich jméno a vlastně až na zmíněné ikony (ty rostly dál a výš) zanevřel na celý ten pohanský cirkus. Pod nánosem hopsavých poz(s)érů jsem neměl chuť věnovat pozornost ničemu, co čpělo folkem.

 

thyrfing

 

Nicméně onehdy (osm let, uf!) jsem zakopl o jejich předposlední desku De ödeslösa a já s úžasem zíral, kam se kdysi triviální kapela dokázala vyškrábat. Potěšil mě nový zpěvák, kterým je Jens Rydén z původních Naglfar. Taktéž mi udělala radost pečlivá práce se skladbami, zvukem a dynamikou. Na své poslední řadovce Vanagandr Thyrfing styl předchozích nahrávek příjemně vypilovala až do třpytivého diamantu. Ta tam je neohrabanost starých časů. Tady musím kapele přiznat, že po zpětném naposlouchání jsem přišel na chuť i starším předchůdcům.

 

Thyrfing patří mezi těch pár interpretů, co pohanství neředí lidovkami a juchandami. Většinový záběr patří black metalu a vážné tváři. Jejich skladby jsou převážně neseny ve středním tempu a hymnické náladě. Hlasově se Rydén pochlapil a svojí rašplí dokáže vyloudit vskutku jímavé melodie. Umí svůj hlas nést do dáli i vztekle zasekávat. Dříve až laciná symfoničnost je, když ne potlačena, tak dána na roveň kytarám a celkovému dojmu. Ona symfoničnost není typu Dimmu Borgir nebo Therion a jim podobným, v jejichž soundu převládá nad zbytkem a postupně vysává z písní jejich metalový naturel. Thyrfing se na Vanagandr naopak metalu vůbec nebojí. Aranžérsky umí čarovat natolik, aby heavy momenty v ničem neshazovaly lidové vsuvky a ty zase neředily blackovou krev.

 

Silný zážitek přinese hned úvodní symfonická vypalovačka Döp dem i eld, která nastolí energický řád plný vzdoru a touhy po boji. Po slabší hoblovačce Rötter, kde marně hledám, co by mě zaujalo, přichází nejmelodičtější a nejzpěvnější Fredlös. Je mi jasné, že uctívači temných pořádků mohou mít s podobnou slaďárnou problém. Já v tomhle případě zapomínám na black metal a vzpomínám na starý epický heavy metal spojený s kultem Bathory. Je možné, že mi silný refrén začne časem lézt krkem, ale zatím se k této skladbě vracím nejčastěji. Pochválit bych chtěl tajuplnou Håg och minne i vypalovačku Träldomsord, která ač nejsvižnější, přináší zřejmě nejpoutavější melodie i parádní vokály. Naopak mám velký problém s na závěr umístěnou Jordafärd. Hlavně s jejím začátkem, který být coververzí znělky seriálu Hry o trůny, by mi vadil taky, ale ne takto, kdy mám pocit, že se zde beztrestně krade…

 

 

Thyrfing se ke svému stylu dopracovávali postupně. Poctivou prací a přístupem stále rostli a proto vlastně Vanagandr není žádným překvapením. Kdo kapelu sleduje po celou dobu, musel onen vývojový tok cítit. Já jsem nepolíben, proto zírám a o to víc si užívám skvělou metalovou jízdu, která věnována slávě Ódinovi a starým Ásům pojí metal, pohanství s progresem, a vše je přes pár drobností a zaškobrtnutí vysoce návykové. Užívám si!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky