Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Transnadežnost

Transnadežnost'Monomyth

Jirka D.9.4.2019
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# 728) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Standardní a předvídatelní psychedelický rock v instrumentálním podání. Ruská kapela Transnadežnosť nepřekvapuje vůbec v ničem a až na výjimky pouze naplňuje definici stylu.

Znáte ten pocit, kdy koukáte na úplně prázdnou stránku ve wordu a přemýšlíte, jak začít první větu? Čeho se chytit? Za jaký konec to vzít? V případě ruské kapely Transnadežnosť jsem to slovo prostě napsal do gůglu, kde na mě vyskočila recenze u kolegů na HMB (10 z 10, sakra!) a pak bandcamp a facebook a řeči o tom, že psychedelic / stoner / post / space / heavy rock jako kráva. No. Zkusil jsem si to dát ještě do překladače, protože při dobré radě ve škole „uč se jazyky, neztratíš se ve světě“ na ruštinu zapomněli, a tak se teď trochu ztrácím. Nadežnosť je podle toho internetu něco jako spolehlivost (asi), takže společně s trans to bude určitě něco o drogách.

 

Podle cédéčka, které je pro mě naštěstí psáno ryzí latinkou a navíc v angličtině, lze prolustrovat složení kapely, nástrojové obsazení, informace o nahrávání, hostech a jeden citát od Williama Blakea. Nic, co by nějak překvapovalo, vzbuzovalo naděje nebo naopak odrazovalo (ostatně vydání jako prostý 4-panelový digipak s nulovou přidanou hodnotou taky nic velkého nevzbuzuje). Jdeme na to, bez předsudků, čeká nás víc jak padesát minut...

 

Instrumentální rock. S lehkým závanem psychedelie a pokusem o matematiku, která se učí sčítat a odčítat zhruba do dvaceti. Znáte Naxatras? Psali jsme o nich, jsou z Řecka a hrají psychedelický rock, nahrávají ho živě a dělají to všechno s velkým přehledem. Tenhle ruský kvartet zní docela podobně (bez zpěvu), jen ani zdaleka nemá tolik nápadů a umu, spíš se učí, rozkoukává kolem sebe a sem tam má štěstí a vypustí do světa docela zajímavý moment (Kailash). Stejně tak mě napadli moji oblíbení My Sleeping Karma, kteří se rovněž přehrabují v hlubších a skrytějších polohách (ne)vědomí a jde jim to docela dobře.

 

 

Transnadežnosť ve srovnání s uvedenými jmény zní o poznání jednodušeji, předvídatelněji a rutinněji. Nerad bych použil slovo amatérsky, protože tak špatné to zas není a svůj standard si kapela plus mínus drží. Na druhou stranu základní, nosná myšlenka desky je velice jednoduchá, poplatná žánrovým pravidlům, v ničem nepřekvapuje a o získání posluchače spíš usilovně bojuje, než že by si ho hravě omotávala kolem prstu. Skladby plynou bez větších emocí, místy se natahují nad rámec zdravého přístupu (protože psychedelie) a obecně je z nich slyšet snaha prodlužovat, hrát si a upadat kamsi do bezvědomí. Což se kapele možná daří, mě jako posluchači už tolik ne.

 

Na tento základ, občas fungující, občas kompozičně kostrbatý (Pacha Mama), kapela přilepila dva hosty, jejichž role přináší drobná pozitiva. Zpěv Egora Svysokihgora nepatří k pilířům pěveckých soutěží, ale na nahrávce znamená svěží ruský větřík ... stejně jako trubka Alekseye Gorshkova, potlačená dusítkem (Day / Night), probouzející docela útulnou a intimní atmosféru. Není to moc, ale vzhledem k výchozí situaci (žánrový standard bez přidané hodnoty) je to lepší než nic.

 

Závěr z dnešního psaní by mohl být zhruba ten, že deska Monomyth svou kvalitou patří do místní scény, protože na cokoliv dalšího jí zatím nestačí dech. Jestli to někdy bude lepší, se neodvažuju odhadovat. No vlastně ... myslím, že nebude.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky