Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Traveler - Traveler

TravelerTraveler

Sarapis22.4.2019
Zdroj: mp3 320, bandcamp stream
Posloucháno na: mp3 player // PC + AKG K44, Sennheiser MX 475
VERDIKT: Heavymetalové obrození po kanadsku.

Nová posila podzemních jednotek kovářského cechu visela ve vzduchu už nějakou dobu. Zejména šířením dema z loňského roku se zvěsti o jakýchsi Traveler dostaly za hranice mateřské Kanady a dále ke chřtánům žánrových otesánků v Evropě, kteří nikdy nemají dost. To byl Traveler ještě garážový projekt neposedné dvojice Matta Riese a Jean-Pierre Abbouda, kteří možná ani netušili, co jim roste pod rukama. Dnes již pětičlenné těleso připomíná víkendové kratochvíle svých pračlenů jen zdánlivě, ale syrovost a neuhlazená realita podlahy špinavé garáže zůstává devizou i debutové nahrávky, která sice nemá jméno, ale drajv ano.

 

Tradice heavy metalu se v moderních podmínkách neudržuje snadno. Probudit ducha starých dob v dobré náladě se nepoštěstí každému, kdo sáhne po hudebním nástroji a spustí nahrávací software. Traveler patří do rodiny kapel z kanadské Alberty, kde se o probouzení retro nálad pokouší celkem ve velkém. Stylově spřízněné a personálně propojené kapely tvoří zajímavou scénu, kde ztrouchnivělým kostem speed metalu a příbuzných stylů zaceluje trhliny houževnatá mládež, zocelená každodenním odhazováním sněhu. Jistě, takových snah je po celém světě přehršel a většinou to dopadá neslavně, ale při příznivé konstelaci může vzniknout i něco velkého.

 

Třeba jako letos v zimě, kdy se Traveler po epizodce na kompilačce Trapped under Ice (viz Nedělní poslech 104) blýskli svým debutem. Kapela se zjevně našla v undregroundovém balancování mezi razancí a rychlostí na jedné straně a melodiemi a uhlazeností na straně druhé. Během nahrávky jsou ke slyšení inspirace z klasických metalových dějin i z komerčněji laděných sfér. Asociace na Skid Row, Thin Lizzy nebo rané Dokken nejsou náhodné, tím spíš, že Abboud je zpěvák, který by se ve jmenovaných kapelách jistě neztratil. Řekl bych, že ze všech jeho dosavadních studiových prací je pěvecký výkon na tomto albu tím nejpovedenějším. Razantnější polohy alba reprezentují maidenovský šlapavá Street Machine a závěrečná dvojkopáková salva Speed Queen. Kdybych měl jmenovat nějaké současníky, napadá mě analogie se švédskými Enforcer.

 

 

Pocitu, že album někdo našel na půdě na starých kotoučích nahrává autentický zvuk s typicky vytaženou a nadmíru kreativní basou a bicími, které zaplaťpánbůh zní jako opravdová akustická souprava. Zvuk a způsob, jakým je vše zahráno mě naplňuje optimismem. Stejně tak mě těší, že album vlastně nemá slabé místo a od začátku do konce se jede na plné obrátky. Pár pasáží by si možná zasloužilo ještě krapet přitvrdit a prohnat přes struhadlo, ale neberte to jako projev nespokojenosti. S tou jsem se při poslechu tohoto alba ani při pohledu na jeho obal ještě nesetkal. I když to jako lidstvo už asi máme spočítané, Starbreaker, totiž Traveler má moje sympatie.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky