Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trelldom - ...by the Shadows...

Trelldom...by the Shadows...

Sorgh8.10.2024
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: K blížícímu se konci roku se nechávám doprovázet tímto mimořádným albem, které volně kombinuje zbytkový black metal a rock zabarvený temnou atmosférou. Zároveň je připomínkou avantgardní zdatnosti norských muzikantů.

I když mnozí Trelldom pohřbili, mě nevyjímaje, jmenovaná zombie se má čile k světu a podává svědectví o situaci v podzemí. Klouby a vazy moc nefungují, potřebují čas na to se rozehřát, proto se musíme připravit na volnější tempo. Ovšem právě díky němu vyniká síla temnoty ve skladbách vězněná.

 

Album ve mně vyvolává silné dojmy, rezonují ve mně vzpomínky, které se zdají být jeho součástí stejně přirozeně jako moderní háv. Není zde ani špetka sentimentu, není proč se obracet vzad a hledat kdysi úspěšné metody. Přesto se zdá, jakoby Trelldom čerpali z nejlepších inspiračních studní severského, lehce avantgardního metalu. Když nic jiného, tak aktuální album ukazuje, že silná kompozice je základ. Pak samozřejmě záleží, jak se to zaranžuje a následně zahraje, ovšem ten první krok je zásadní a od něj se vše odvíjí. Ne každému je ale dáno něco podobného stvořit.

 

Gaahl je nepochybnou ikonou, která může s hrdostí deklarovat svoje díla. Ne všechno, kam kdy strčil svoji bradku, se mi nekriticky líbí, ale většinou s tím nemám zásadní problém. U posledního alba Trelldom ovšem nacházím jistou genialitu a silný důraz na pocitovou stránku věci. ...by the Shadows... nemá ničit, ale otevírat prameny nálad a to se nepochybně povedlo. Album otevírá basou podepřená rytmika, která naznačuje, že půjde o víc než namlácenou metalovou fošnu. Následující strohá a temná podivnost jen potvrdí můj odhad a vláčí mě do nitra příjemně avantgardního díla. Nejeden posluchač bude překvapen stylem matoucím snad i samotné tvůrce. Nepopiratelně severská atmosféra se sráží s hudebním minimalismem temného rocku a mnohými očekávaný black metal stojí ve frontě na lístky. Album zahaluje zvláštní melodický výraz, jeho dekadentní zabarvení mažou jen šílené saxofonové party, ze kterých bych někdy zešílel, ale zdají se být důležitou protiváhou na vahách normality. Saxofon už nejde považovat za kdovíjak originální nástroj použitý metalovou kapelou, to až jeho promyšlené zapojení do hudby jako celku pomáhá stvořit něco nového. Na ...by the Shadows… se představuje jako zploditel na první poslech magorických výlevů, kdy se jeho skřeky pletou do hutných vod metalové žumpy a lakotně na sebe strhávají pozornost. Umí však i jen lelkovat v pozadí a jemně přihrávat hlavním hráčům do hry. Nějaké individuální jamování tady mnoho místa nemá.

 

I když deska má své tvrdé rysy, mnohem raději ukazuje svou jemnější stránku. Proto jsou kromě elektrizujících kytarových pasáží silným zážitkem místa, která má pod palcem akustická kytara, co chvíli doplněná Gaahlovým čistým zpěvem případně deklamací. Málokdo by možná řekl, že tahle ex-gorgorothská zrůda je schopna něčeho tak jemného a citlivého? Místy nemám daleko k dojetí.

 

Trelldom svým vlastním způsobem ukázali, jak málo stačí k silnému zážitku a já žasnu, jak snadno taková divná, „nekomplikovaná“ hudba dokáže zrodit pocity blízké nirváně. Už dlouho jsem to neudělal, ale teď jo – sluchátka na uši a volume hodně doprava. Poslední dobou převažující potřeba ticha je pryč a užívám si hudbu hodně nahlas. Cítím podobné mrazení jako u posledních DHG. Norské fluidum opět vytrysklo mocným gejzírem a pár měsíců před koncem roku hodilo na stůl adepta na vavříny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 11.10.24 8:26odpovědět

A přitom to není nic zvláštního... ale moc dobře uděláno. Trelldom mi naprosto vyhovují, budu je mít letos vysoko.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky