Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trigger The Bloodshed - Kingdome Come (EP)

Trigger The BloodshedKingdome Come (EP)

Sorgh7.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nahuštěná a vzteklá je nálada postpubescentních Anglánů, kteří nám s frňákem nahoru ukazují, že Anglie je stále impérium na všech frontách. Já bych z vlastních zkušeností až tak nesouhlasil, nicméně tohle polínko v ohni hoří samo od sebe.

Bestiální záležitostí se jeví zatím poslední výpotek britských Trigger The Bloodshed. Povedená partička z Bristolu, jinak kolébky kvalitního triphopu, vydala předloni zhruba čtvrthodinové epíčko nazvané Kingdome Come, které urputně stíná neposlušné mazánky navlečené do obtáhlých tílek a prověšených lacláčů. Nasnímané umění je ultrarychlé, složité a čitelnost je někde na hranici. Poslechů je třeba několik, aby se jedinec mohl zorientovat a vše řádně vychutnat. Nic pro fanoušky valivých, hypnotických nebo chrastících smrtí. Deska je takovým křížencem techniky a rychlého děsu.

 

Z celkem tří skladeb, které se na EP vlezly, teče brutalita všemi tělními otvory, ale nejde jen o prázdné šílenství vyzařující z očí maniaka. Při tvorbě se myslelo, při nahrávání se brousily prsty a tak to zní hezky složitě a propracovaně. Je to brutal, trošku core, hodně death. Mladíci Trigger The Bloodshed dávají na srozuměnou, že zlost kvete v každém věku a mládí jí není na překážku. Takto nám celý brunátní v obličejích hustí face to face slova politického vzdoru, sociálních peripetií a samozřejmě tetky Smrti.

 

Je to tak husté, že těch 13 minut bohatě stačí. A asi nadlouho. Randál je to natolik intenzivní, že nemám odvahu ani chuť tuto cestu v nejblížší době opakovat. Tedy děkuji, bylo mi ctí a někdy "nazle". O fanoušky bych se nebál, taková hudba se prodává sama. A v tomto formátu je to příjemně dávkovatelné.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky