Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Troll - Trolldom

TrollTrolldom

Victimer6.1.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Albový návrat Troll po dlouhých letech se odehrává v mezích klasického norského symfo blacku. A je to návrat nevzrušivý.

Norští symfo raraši Troll a jejich hlavní mozek Nagash nejevili dlouhá léta známky života. Aspoň pokud se budeme bavit o schopnosti vydat desku. Vlastně je docela povedené, že jejich doposud poslední album Neo-Satanic Supremacy jsem recenzoval v době vydání ještě pro web Innocence. Tento článek ale najdete i zde, neztratil se. Každopádně Troll byli v roce 2010 v laufu a jejich symfonický black splňoval nejpřísnější parametry. Bylo v něm plno energie a slyšeno dnešním uchem, vážně to šlape. Troll hrají podobný styl jako další kapely, ve kterých Nagash působil, tedy Dimmu Borgir a Covenant. Alba jako Nexus Polaris nebo Enthrone Darkness Triumphant tenkrát psala hlavní řádky klávesového blacku, a jistí Troll jako by to jistili z pozadí.

 

Dimmáči se časem proměnili v pompézní metal nevalné úrovně, Covenant to zapíchli hned po Nexus Polaris a stali se kybernetiky s K na začátku. Snad se jich ještě dočkáme... Jednu jistotu tu ale máme. Po dlouhých třinácti letech od alba Neo-Satanic Supremacy procitli Troll. A novinka Trolldom připomíná jak staré Covenant, tak celou tu éru klávesových devadesátek obecně. Je příjemné si takto zavzpomínat, ale taky to něco stojí. Je to o tom, kolik úsilí a tvárnosti byla kapela schopna obětovat a darovat náročnému uchu dnešního posluchače. A tady pozor, s nějakými superlativy bych brzdil hned na začátku.
 


Trolldom je sázka na jistotu, víc než cokoli jiného. Žádné zázraky se nekonají, vše se odehrává v jedné nevzrušivé poloze známého prostředí. Kapela si to jede střední cestou, nikam nezahýbá. Buď to bylo takto myšleno - my jsem Troll a tady jsou naše kořeny, kouzlo a warpaint, tohle je náš Trolldom, anebo se kapela v současném rozpoložení na víc nezmůže. Tak či tak, novinka je nekomplikovaná, rychlejší a primitivní symfo blacková vyjížďka po starých známých místech. Nebojí se přidat do kroku, ale přitom jí zoufale chybí svěžest a energie. Trolldom si to kolovrátkově hopká po lesích s prstem v nose a k nějakému hrození se vyloženě nemá. Je to bezprostřední, ale unylé. Nechybí tomu řemeslná jistota, ale nedaří se jí povznést na umění. Je to až příliš obyčejné.

 

Začátky s albem byly vyloženě slabé, skoro až bezduché. Kam se poděli Troll, co jsem měl tak rád? Časem jsem si na Trolldom začal zvykat, Nagashův rukopis je daný a mám ho zažitý, a některé motivy jsou opravdu povedené. Některé motivy, o tom to celé je. Poslechy mě nikdy nedovedly dál, než abych si sám pro sebe zopakoval, že se opakují i Troll. Doslova ve všem. Se všemi těmi kláveskami a symfo vsuvkami, které dneska zní jako když se podívate do alba plného černobílých fotek. Trolldom je zkrátka polovina norských devadesátek jak vyšitá, se všemi těmi Covenant, Arcturus a dalšími pučícími květy na velké severské louce. Trochu symfo vážnosti, špetka kabaretního patosu a opona se zvedá.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/trollband2.jpg


Troll nikdy nebyli mistry proměn a velkých gest, tu sílu bylo třeba hledat jinde. V zapálení, v melodické přímosti, v tom, jak se nikam necpou. Necpou se ani teď a melodie dominují i Trolldom. Tempo je také rychlejší, ale v zaprděném nastavení, v jakém se kapela nachází, to tempo ani nepociťujete. Troll nám zestárli, stáhli ocasy a jen tak mimochodem bouchají black. Ten jen oprášili a vše nechali na svých místech. Takže nakonec zbudou jen ty motivy, o kterých už byla řeč. Nic moc dojem se nakrátko změní v cosi vznešenějšího, co pak zase opadne a zůstane v jedné rovině. V rovině průměrnosti a nepřekvapivosti. Kdo rád Nagashe a kapely, kterými si prošel, nechť určitě sáhne i po novém albu Troll. Žánrově je deska v naprostém pořádku. Já si ale raději pustím starší kousky, přijdou mi prostě o dost lepší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 29.3.25 18:47

To je právě ono - vývoj. Ulver byli vysoce progresivní kapelou. Synth pop mám rád, ale třetí stejnou desku proloženou těžkou bídou od Ulver neberu. Nepřítel Ulver určitě nejsem. Starší nahrávky poslouchám pořád dokola. Navíc tato deska je ze zmíněné trojice alb určitě nejslabší. Melodie jsou slabé, až fádní. Nálada jalová. Vynikajícím je už jen Garmův zpěv. Ale pokud se ti to líbí, proč ne. Je to určitě o vkusu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord Owl / 16.1.24 19:06odpovědět

Jejich prvotina, tj. demo "Trollstorm over Nidingjuv", byla paradoxně produkčně naprostý skvost. a většina lidí (včetně mne) se k tomuto dostala zpátečkou z alba Drep de Kristne. Jo a Trollové dávali také slušné dobové rozhovory, kde bylo zajímavé, že manifestují proti mytologické dezinterpretaci o trollech, jakožto hodných skřítcích, kdy opak byl pravdou a Troll byla děsivá potvora s naprosto nevyspytatelným chováním. No chápu je, když pomyslím ten dementní animák s názvem Trollové, tak bych pod taktovkou Troll natočil album Drep de Hollywood....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky