Recenze: Tzun Tzu - The Forbidden City (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Tzun TzuThe Forbidden City (EP)

Sorgh28.4.2020

Zdroj: CD (LDME 18) - promo od vydavatele

Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400

VERDIKT: První kroky australské kapely TzunTzu, se kterými jsem měl tu čest se seznámit, mě zpočátku moc nepřesvědčily. Narazily na nepochopení, díky němuž mi jejich zbrusu nové EP připadalo jako nicotná kapka v moři technicko - apokalyptického death metalu.

TzunTzu mají skálopevné sebevědomí a vládnou svým nástrojům tvrdou rukou stejně jako starověký čínský generál, jehož jméno si vetknuli do znaku. Takovým jejich poznávací znamením je fakt, že neholdují dlouhometrážním deskám. V jejich diskografii kraluje jediná z roku 2012 a to ostatní jsou samá epíčka. Možná to ale není tak špatný nápad tváří v tvář tomu, co se z jejich nahrávek line. Technicky náročný, trošku chaotický death je zaměřený na posluchačovu pozornost a neodpouští chvilku zaváhání. S takovým matrošem se to má tak, že postupem času soustředění uvadá, a tak zejména konec dlouhého alba se už může rozpíjet v mlze únavy. Proto kratší formát může být výhrou a správnou volbou. Tzun Tzu to tak zkrátka mají.

Aktuální nahrávka nese jméno The Forbidden City a rozlévá se na ploše necelých dvaceti minut, což je fakt akorát. Znovu a nekompromisně jsme přeneseni na dálný východ do země neomezených možností a neuvěřitelné historie, což je zřejmé už z obalu desky. Tahle tématika se mi líbí, protože neznám v podstatě nikoho jiného ze západu, kdo by se Číně nebo Japonsku tak úzce věnoval. Pravda, Tzun Tzu nejsou ze západu jako takového, ale myslím, že je jasné jak to myslím. Egypt a starověké státy u středozemního moře už tu jsou a byly, teď je na řadě šikmooká kultura, barevné pagody a samurajové se svými kodexy.

Východní vlivy nejsou zpočátku nijak výrazné a jejich čas přichází až ve druhé skladbě. Jednoduchý motiv vybrnkávaný na tradiční nástroj mně neznámého jména mě nenechává na pochybách, odkud svěží vítr vane. Jde ale o pouhý květ šafránu v jinak masakrózním nátěru. The Forbidden City je kotlík po okraj naplněný kovovým šrotem a je určen posluchačům náročnějších odnoží death metalu. Členité struktury chtějí víc než rytmické třepání hlavou, posluchač musí rozplétat klubko zamotaných tónů a odolávat devastující kanonádě měnících se rytmů.

Dlouho se zdá, že zakázané město má stěny ploché a jednolité, na kterých se nedá zachytit a pád je dlouhý. Během prvních poslechů tomu tak skutečně je a sám jsem si několikrát natloukl hubu. Zvuk po mě stékal jako po teflonu a těžko jsem se nutil do práce. Postupem času se však okolí rozjasnilo a já najednou zahlédl vzdálenější obzor. Najednou to začalo dávat smysl a musel jsem přiznat, že na té desce něco je. První skladba je nejchaotičtější výtěr alba a takový prubířský kámen. Kdo ho „dá“, má vyhráno.

Postupem času objevuji jeho krásy, které jsou rozházené jako hračky mých dětí po zahradě. Bubeník se zdá být vášnivým hráčem kuliček, co své údery rozhazuje jako kuličky po hrací ploše. Tu a tam duhovka, okolo mumraj hliněnek. Zdánlivě chaos, ale pod pláštěm nepříčetnosti šílené schéma. V jeho duchu hučí temné proudy kytar a vnucují nám těžké, až na výjimky nemelodické scénáře. Až na samém konci desky přichází zklidnění a nečekaná melodika. Jednoduchý motiv předehraný syntezátorovou (asi) flétnou hobluje z našich duší zbytky sil. Je to emotivní rozloučení se světem tajemných zvyků a rituálů, do jehož hlubin nemá běžný člověk šanci proniknout.

Závěr dobrý, všechno dobré. The Forbidden City představuje složitý svět měnících se rytmů a devastujících ne-melodií. Apokalyptický a jaksi plochý zvuk nahrávky násobí její těžkou vstřebatelnost, takže to nebude věc pro každého. Pro mě šlo spíš než o požitek o zajímavý výlet z jižní polokoule do Číny.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.