|
|
||||||||||

Ta prokletá Itálie. Sotva se dokloužeme do její severní části, přesněji do oblasti zvané Piemont, hned jsme vystaveni soustavnému tlaku v oblasti pánevní, zrychlujícímu se tepu pumpy a za nehty zalézá podivně dráždivá špína. Ale ono to neznamená vůbec nic nového, to zas jenom vyšinutá trojka Urlo, Vita a Poia vylezla z kokpitu a vztekle po nás mrskla další placku, kde se znovu setkává zatuchlost bažiny s odlety ke hvězdám, tedy někam tam, kde lze spatřit zelené mužíky. Tihle zelení mužíci tuze rádi sludge, bloncají se po vesmíru ve flanelce, mají v koutku cigáro a pár let se neholili. Když už si prdnou, smrdí to průserem, neboť na Zemi se začne tvořit mlha, že by se dala krájet, ale nikdo ji krájet nechce, protože je to vážně o život.
Ufomammut jsou nezmaři. V klidu a pohodě si zase válcují ten svůj bigbít, kde se setkává psychedelie s doomem a doom zase se starými dobrými Sabbath, kteří byli napadeni mimozemskou existencí. Hutná mše za všechny padlé, kteří nesnesli vesmírný pach, je tentokrát velmi hrubá, i když čas na zevl u trávy s trochou elektroniky "odjinud" se vždycky najde. Časy rozvláčné apokalypsy o pěti chodech, nebo-li "Eve" zanesl prach, pryč je i dvoudílná mise "Oro", soustřeďme se na přítomnost.
Ufomammut nejsou těmi, kteří by zásadně posouvali hranice, s těmi už kdysi dávno hnuli jiní, ale způsob jakým se tihle Taliáni oddávají hudební apokalypse, je jednoduše lahůdkový. "Ecate" není ničím, co bychom nemohli čekat, nebo si nemuseli myslet, ale pořád je to deska, která představuje Ufomammut, na které je spoleh a kteří už v minulosti nejednou uhranuli. Tlusté dráty se krabatí pod signály vysílanými do prostoru, kde běžný smrtelník nechápe nic než to, že je už pár minut po něm, houbičková polévka je v žaludku a mysl bloudí po vzdálených galaxiích. S rypadlem v kapse a nudlí u nosu. Jenom to dneska více šlape po krku a celkově víc drtí. Zase po čase. Je dost dobře možné, že se chlapcům z jihu povedlo dát dohromady jejich vrcholnou epizodu, stejně jako je možné, že to budeme schopni ocenit až s větším odstupem.
Není snad desky Ufomammut, do které by se lezlo bez problémů a s klidným svědomím. Vždycky to stojí nějaké úsilí a většinou to trochu bolí. Ani s "Ecate" to nebylo jinak. První skeptické dojmy, mumlající něco ve smyslu "dyť je to furt to stejný kua", byly časem rozehnány a do hlavy se znovu vkradl ten hlodající pocit, že se sama nechá ovládat, aniž by věděla, jestli to vážně chce.

Pomalu se rozjíždějící mašina nejprve tiše vrní pod zeminou a dírkami v hlíně líně posílá vzkazy do astrálu. Až po chvilce se strhne první mela, ze které nadále proudí provazce podbarvující elektroniky, pro Ufomammut typického poznávacího znamení. Rozjímáme, kloužeme, válcujeme. Hezky pěkně od podlahy, s předkožkou stočenou do ruličky a s mastí na odřeniny po ruce (Somnium). Následuje přímočařejší věc "Plouton" s uřvaným Urlem za řídícím panelem. Riffy ucpávají póry a tělo je drceno pod nánosem špinavých pšouků. Zanechte meditace, břídilové! Odložte ji o kousek dál, skladba "Chaosecret" k ní přece jen vybízí. Natočte bulvy ke hvězdám, zakousněte se do slaniny s vyčerpanou spotřební lhůtou a nechte zahřmít, až se všichni zelení tajtrlící vykecají ze svých pokřivených tužeb. Hlasatel z ampliónu cosi huláká, doom se stává opravdu doomem a v kabině se setmělo. Kabina je chrám (Temple), tak zvedni ruce a dotkni se stropu bejby. Až zjistíš, že peklo je i nahoře, jsi tady správně. Když vychladnou poslední zbytky kytar, je čas si dopřát trochu odpočinku za doprovodu zvukových střelek ukazujících ke vzdálené planetě (Revelation). Ozývají se z ní cizí hlasy, jsou roztěkané a vzbuzují vnitřní nedůvěru. Dění na desce pak uzavírá hymna "Daemons", kterou považuji za to nejlepší, čeho byli doposud Ufomammut schopni. Neskutečně se odváže, odkryje schované monumentální choutky a přitom zůstane dostatečně při zemi, s nohavicemi od kemrů.
Výprava končí, mise "Ecate" se vrací domů. Opakujte si ji dle libosti, tohle nemůže jednoho jen tak omrzet. Až se hrudní košík otřepe z tupých úderů do jeho středu mířených, bude opět možnost popoletět. Fetu a vesmíru zdar!
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Neurot Recordings
Vydáno:Březen 2015
Žánr:psychedelic stoner / doom
Urlo - basa, klávesy, výkal
Poia - kytara, klávesy
Vita - bicí
1. Somnium
2. Plouton
3. Chaosecret
4. Temple
5. Revelation
6. Daemon

Ufomammut
Fenice

Gulag
Death And Its Roses

Deliverance
Neon Chaos in a Junk-Sick Dawn

Soen
Imperial

Linkin Park
From Zero

Alcest
Kodama

Flynotes
Child In The Woods

David Lynch
The Big Dream

Torc
Tóny Annwnu

Isacaarum
Whorecraft

Alcest
Spiritual Instinct
Italští techničtí deathers Hour of Penance prodloužili kontrakt s Agonia Records. V současné době pracují na své desáté řadové nahrávce.
4.12.2025Mezinárodní mysteriozní death metalové těleso Abschwörzunge se upsalo agilnímu labelu Agonia Records. Kapela pracuje na následovníku dobře přijatého E...
3.12.202512. prosince v pátek se odehraje koncert moravských kapel Risposta a Märnø, a to ve vodňanském klubu Rock Bar Pohoda. Místní support zajistí deathmet...
3.12.2025Jihomoravští tmáři Heiden slibují nejtemnější kapitolu své tvorby. Vrstevnatou, tmavou hmotu, jako popel ze spálených domů, který vsákly karpatské hor...
1.12.2025Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.