Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ufomammut - Fenice

UfomammutFenice

Sorgh6.6.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Podivínský guláš, ve kterém plave, co doom dal. Budiž pozdraven Fenice.

Tak jako pokaždé i zbrusu nové album těchto italských lenochů/klenotů je malou výzvou. Nikdy není dopředu jasné, jak tělo zareaguje a prokousat se jakoukoliv jejich deskou nepatří mezi snadné věci. Když už dvacet minut posloucháte monotónní obrábění dvou tří tónů, tak vás možná napadne, že už je toho moc a pokračovat se bude zítra. Chce to jistou dávku trpělivosti a osobní statečnosti. A co si budeme povídat i přiměřenou mentální poruchu. Protože když Ufomammut něco stvoří a mi to zbaštíme, tak se dostáváme na stejné oddělení jako oni. Ale proč ne, svět je plný bláznů a tahle forma je většinou neškodná svému okolí.

 

Nové album Fenice u mě získává první body za pěkným obal, já tu jejich ornamentální symboliku mám rád. Hudba uvnitř nám pak přináší možnost vypnout systémy a nechat se uvést do stavu mentální beztíže. "Mamutům" netrvá dlouho uhranout a tupá rezignace se může jevit jako nejlepší možnost jak album přežít. Znalci však ví, že je dobré zachovat si zlomek příčetnosti a sledovat, co se děje v trávě. Zdánlivě nezáživná matérie je zásobníkem pocitů, témat a nevyslovených přání. Pravda, to, co se dá nazvat určitým odvazem a sklouznutím do rockového županu, je až třetí opus Psychostasia, první skladba v civilnější podobě. Tady v šestnácté minutě poprvé uslyšíme živý hlas. Do té doby jsme svědky hypnotického mechanismu, který nás svědomitě masíruje a obrábí. Jsme otroky instrumentálního běsnění, které se topí v podladěných tónech. Nástroje jsou svými tepnami napojeny na alchymistické krabičky, jejichž úkolem je vytvářet nejrůznější zvuky a modelovat atmosféru. Slyšíme vrnění, houkání, industriální tep a podobně. Fenice velmi často budí dojem něčeho umělého, ale pak se muzikanti najednou uchýlí k přízemnímu, hrubému řemeslu, ze kterého čiší pižmo a chlapskej pot. Vrací se lidství a jeho nadvláda nad veškerou elektronikou.

 

Zkreslený zvuk zůstává oblíbeným fetišem kapely. Album je díky němu divným, kosmickým dobrodružstvím lavírujícím mezi nervozitou a rezignovaným klidem. V pomalém tempu se daří jednoduchým motivům, hrubá máchnutí hozená do strun zavrčí a ztichnou, ozvěna vrací vzdálený křik a tíha bubenických paliček nedovolí rozjet žádný karneval.  Přes zatěžkané riffy se nám mnohdy otevírá svět subtilní a citlivé nálady, která je plná jemného vybrnkávání a postupného rozvíjení květů emocí. Tehdy slyšíme křehčí stranu podstaty Ufomammut a jen čilé podvědomí může tušit budoucí bouři, kakofonii zvrhlého klidu, která se vrací jako bumerang.

 

Až na detaily jde o poměrně jednoduché album těžící z hypnotické síly opakování motivů. Není prdel dát si ho jen tak na posezení, ale na druhou stranu je to jen necelých čtyřicet minut. Což se s trochou snahy dá zvládnout. A přes určitou náročnost kdekdo zjistí, že je vlastně velmi poslechové a atmosféricky přítulné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 6.6.22 14:40odpovědět

Osobně mi ta deska taky sedla, radost poslouchat!

Victimer / 6.6.22 12:26odpovědět

Ufomammuti si vždycky uměli pohrát, ale dřív mi přišli urputnější. Fenice je někdy až reklama na radost z hraní. Hezky to proluftovali, mňamka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky