Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zima nekončí, zima trvá. A pokud je někdo z přetrvávajícího chladného počasí nešťastný, na náladě mu nepřipadá ani dark ambientní tvorba projektu Ugasanie. Jeho minulé počiny mám spjaté s tuhou arktickou zimou a příliš se neohřejeme ani s nově vydaným počinem Endless Cold, Endless Darkness. Už jeho název je všeříkající. O projektu Ugasanie už jsme jednou psali v rámci nahrávky The Internal Empire, což bylo takové tématické vybočení z ledových hor a smrkových lesů tajgy. Teď se tam ale znovu vrátíme. Endless Cold, Endless Darkness je silnovrstvá minimalistická kaltna. Zima spuštěná za asistence neznámých bytostí a v režimu nočního vidění. Mýtická, majestátní a temná. Kroky krajinou jsou nesmírně těžké a psychické zatížení je nakonec ještě větší než to fyzické. Spouští se první halucinace.

Alba Ugasanie jsem si většinou pouštěl pro navození pravé zimní atmosféry, abych slyšel zvuky ker a mrzla mi představivost do té míry, že jsem se omezil na slabý dech a mlhavou vidinu dalekých ledovců. Někdy to bylo jen jako pozadí, potom samozřejmě i coby hlubší průzkum studených ruchů. Novinka je v tomto ohledu velmi detailní a ruchově je realita kruté zimy s následky fyzických i duševních útrap přesvědčivá. Skladba Cold Spirits Of Taiga je toho názorným příkladem. Kroky se propadají v hlubokém sněhu a v lesní tmě jsou slyšet hlasy bytostí, které jej obývají, stejně jako vlastní vysílení. Každý další krok provází větší bolest a obklopení hrůzného doprovodu je čím dál těsnější. Je to šamanské prostředí, noční rituál ztracené sebekontroly. Nejsou to ale jen lesy tajgy, co nás obklopuje. Hlavní je silný pocit něčeho významného, magického. Přítomnost prokletí, čarovná a velká. Endless Cold, Endless Darkness není jen o volání chladných dálek, je to zejména spojení s něčím spirituálním.

Půlnoční zimní rituál a jeho zvuky těžce hlodající zkoušenou mysl. I tak bychom mohli nové album Ugasanie charakterizovat. Pak je tu ta surová, až korpulentní zvuková stěna. Na dark ambient skutečně hodně silná. Skladbu od skladby se samozřejmě liší, ale její výraznost je častá, dominující. Aby nám nebylo dobře po těle, aby se v něm krve nedořezal. Nové album Ugasanie je vlastně hororová deska. Jeho průvodci jsou, kromě masivních a tuze nepříjemných elektro linek, také podivné entity, které se srocují kolem. Jsou s námi prakticky po celou dobu. Jestli jsou to mrtví nebo nemrtví šamani, to těžko říct. Budu radši volit opatrnější postup vlastní představivosti.

Nové pásmo chladné tvorby Ugasanie je drsné prostředí elektronického minimalismu. Kreativní temnota spuštěná na typicky úzkém prostoru. Druhá polovina alba mě nechává trochu chladnějším (ano, je třeba se vyjadřovat přesně), ale je to spíš o tom, že už tak nešokuje a dává víc na vědomí, že tohle je přece jenom pravý dark ambient ve své podstatě. Důraz je kladen na zesilující detail, jako například když se v Intertwining of Worlds ozývá průrazný zvuk hladiny a celková sklovitost děsivého prostředí. Lights In The Night je těžký minimalismus, který pročísnou jemné zvuky naděje. Jako bych někde v dálce slyšel ptáčky, první posly jara... Ale pak je zase pohltí hustá tma, sežere je zaživa. Albu pak v úplném závěru zůstane obřadní charakter. Je to přece něco mocného, co nás celou dobu provází.

Ticho léčí, ale tohle nemá s tichem nic společného. Zimní rituál Ugasanie je hlavně o silném zvukovém odkazu. O hluku spuštěném do noci, spirituálním dechu lesa a magii celého okolí. Je to obřad linoucí se ze starých pohřebišť. I tahle tma se ale načas zatáhne a my musíme čekat, co z ní zase vyleze. Je to dark ambient, takže žádná extempore. Ideální čas se nechat sežírat zimou, protože ta z této desky proudí všemi póry. Prostě Endless Cold, Endless Darkness - vždyť ten název je všeříkající...