Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ztráty a nálezy z věku Vodnáře

Všímáte si maličkostí, které nebývají zase tak často zmiňovány? Těch zištných retro rockových elementů, co doprovázely skvělé album "Blood Inside"? Ten příklon k většímu rockerství a jakési tlumené rebelii na jinak "trochu tradiční" poslední nahrávce "War of the Roses"? Tak to vás nemůže překvapit deska coverů rozličných šedesátkových interpretů, v jejichž skladbách cítím laškovné mladictví rodičů, strejdovy mocné kotlety a energii již pochované babičky v době, kdy ještě byla zdatnou matkou. ULVER mi tuhle vizi vymalovali víc než věrně a jsem moc rád, že se mi dostává jak představivosti, tak inteligentního oldies party. 

Rok starý titul "Wars of the Roses" nebyl vůbec špatnou deskou, ale co do překvapivosti mírně strádal. Viděno s odstupem, byla to dobrá alternativa hudebního bádání ULVER, ale zároveň se mi tak nějak schovala v pořadí a nakonec neuhranula způsobem, jaký bych žádal. Tentokrát je ale pohled na jakékoliv další pokračování rovnou zapomenut. Nastal čas si odpočinout, načerpat síly jinde, udělat si radost a na chvíli se oddat minulosti. "Childhood´s End" je víc než albem obyčejných coverů. I když bych k němu měl přistupovat právě s tímto vědomím, fakt, že desku nahráli zrovna ULVER, tomu vyloženě brání. Jak na mysli, tak na srdci a nakonec i v konečné podobě nahrávky. Potomci vlků se totiž rozhodli odložit z větší části novátorské brýle, zapátrat v 60.letech a přetvořit tehdejší psychedelické skladby k obrazu svému. Otisk doby ovšem měl být zachován. Šlo o to spojit zapadané prachem s vizí dneška a přitom hledět na svět stejně ostře, jen ne úplně posledním modelem optické revoluce jako spíš barevnými lennonkami, co už otci dávno nesluší.

Výběr skladeb jde tak trochu mimo mě, neboť tehdejším spolkům jsem nikdy neholdoval, ale atmosféra je zachycena s grácií. Mám svých pár favoritů, spolu s kterými jsem ochoten vytočit matku po pokoji s výrazem "forever freedom" a nechat ji si poplakat nad oněmi časy. A nad mým tanečním uměním zrovna tak... ULVER poměrně mile zasáhli do minulosti, kterou nechali zastřenou ranou psychedelií, přehodili přes ni své fluidum a nechali sami sebe promluvit tehdejším jazykem doby. Čekejte tedy zkrocené rockerství, hravost a přenesení se v čase na úrovni. To především. Tahle vzpomínka má jen jednu vadu, je příliš dlouhá. Působí jako by neuměla skončit a opustit ten kouzelný čas svobodomyslných chvil. S jakou hravostí a kreativitou se ULVER do předělávek pustili, tak je i opouští. Ale zároveň už o chloupek přetahují a možné zkrácení nahrávky by, alespoň u mne, zanechalo příjemnější dojem.

Když nepřetržitě několik dní poslouchám tohle album ULVER, vytanou mi na mysli různá přirovnání, momentky nebo krátké filmy režírované vlastní fantazií. Jsou to většinou dojemná klišé, ale spolu s nostalgií, kterou tahle kolekce skladeb vyvolává, také docela k věci. A hlavně je to skvělá zábava.