Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unreqvited - A Pathway to the Moon

UnreqvitedA Pathway to the Moon

Victimer6.3.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Na hraně se sny, emocemi, kýčem i krásou v jednom balení.

Snově metalový one man projekt Unreqvited můžeme vnímat jako kanadskou odpověď na Alcest. Jistý William Melsness je poměrně aktivní člověk, který si mimo Unreqvited odbíhá do dalších projektů, kde je většinou také soběstačným samotářem. Unreqvited je každopádně jeho nejplodnější místo a v únoru vydal své již sedmé album. A Pathway to the Moon se výpravně pohupuje mezi shoegaze, post metalem a také black metalem. Ten je zastoupen jen okrajově, ale je tam. To, že půjde především o prožitek, je u podobného typu muziky jisté hned od začátku.

 


Pokud jde o ten black metal, připomene se zkraje alba ve skladbě The Antimatter a dá lehce vzpomenout na symfo blackové devadesátky, aby postupně přešel více v lepivě náladovou záležitost. Ideální ukázka, jak se William pere s emocemi, jak to v něm vře a zároveň by nejraději spočinul zasypán listím a za stmívání opouštěl reál někam do spletí snů. Ta druhá vlastnost nakonec převáží a album lze označit jako velmi melancholické nebo romantické. Ty ostřejší hrany tam jsou, ale svou roli si odehrají víceméně na pozadí.


Už ve zmíněné věci si jde snadno osahat, že mimo hudební složku je William docela zdatný zpěvák, a hlavně čisté doprovodné vokály dokáže dostat na slušně vysokou úroveň. The Antimatter je takový epický úvod alba, který nabídne jeho nejednoznačnost. Nálady se přelévají, chvíli je to dramatické a smysluplné, pak zase překombinované, přearanžované. Těch deset minut se nakonec docela vleče a radost střídají křeče. Pak najednou vysvitne měsíc a rozehraje na noční obloze hřejivě nádhernou melodii The Starforger. Post metalová hustota versus shoegaze copánky nočních světelných paprsků. Ale zase to nevydrží, té tmářské symfonii znovu něco chybí. Respektive trpí jistým druhem vyumělkovanosti, a tak se to pere i v posluchači. Momenty krásy střídají nudná a prázdná hudební gesta.


A je to škoda, že to nevydrží být pevnější a konstruktivnější. Následuje další nádherná melodie Void Essence / Frozen Tears. Co by za ni Alcest dali. Čas se ztrácí v prostoru, vůbec na něm nezáleží. Asi nejsilnější pasáž alba a tentokrát drží po celou hrací dobu. Že by to nakonec šlo bez bolesti? Úplně pravda to není. Unreqvited dál plní své nové album výživnými zpěvy a emocemi, ale vedle toho jako by hudebně paběrkoval a ty bicí... jsou fakt umělotina do uší bijící. Into the Starlit Beyond je další možná kráska alba, která se v tom začne topit a projeví se jako víc nebesky nejistá, než božsky nádherná. Unreqvited je tou dobou úplně uzavřen do své snové podoby. Umírá na svou krásu. Najde ji, definuje a pak divně ploše následuje. Ty častěji užité symfo prvky jako by album doháněly do míst, kde už je těch emocí moc a přitom to sdělení zní poloprázdně.

 


Takže ano, tohle album lze doporučit těm, kteří se rádi nechají opájet metalově náladovým shoegazingem. Dočkají se mnohých podmanivých momentů a pak je to jen o tom, jak moc jim budou vyhovovat, do jaké míry si s nimi vystačí. Mně nové album Unreqvited vyhovuje jen částečně, ta krása se mi rozpadá a vzájemná důvěra vypadá trošku jinak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky