Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unsouling - Vampiric Spiritual Drain

UnsoulingVampiric Spiritual Drain

Victimer25.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Debutový experimentální dortík prolínající několik vlivů je chutný jenom chvilku. Ve finále z něj zbudou jen rozpaky a nedojedený talíř.

Andy Schoengrund figuruje coby jeden ze zakladatelů zaoceánských blekošů Feral Light a zaznamenal jsem také jeho úlohu v mých kdysi oblíbených špinavcích Wolvhammer. Unsouling je nový, v Minneapolis aktivovaný projekt, ve kterém je pánem jen on sám. Ubírá se zvláštní, experimentální cestou. Její štěrkový spodek drhne ponejvíce death metal, ale ten doplňují i další vlivy.


Atmosférické, gotické, či elektronické. Jsou zkrátka různé a důraz je kladen na širší záběr neortodoxně pojatého deathu. Vydávající label se dokonce ohání něčím na způsob darkwave death metalu, což je samozřejmě přitažené za vlasy. S nějakým kloudným přirovnáním je docela potíž. I když může stylové rozpětí Unsouling občas někoho připomenout, jeho pojetí je docela svérázné. Zkrátka jiné. Ono už je dobrým zvykem, že u I, Voidhanger Records dostávají takové druhy projektů svůj prostor. Někdy je to velmi dobré, jindy zase spíš k pláči.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/unsouling%20logo.jpg


Unsouling mě zaujal jen v první moment, kdy jsem z něj cítil cosi nevšedního. Ona si ale ta všednost najde svoje místo a veškerou neotřelost zase hezky srovná blíž k přízemní realitě. Výsledkem je podivný, emocionální a spirituálně laděný UG slepenec, v němž se občas ozve unikátní moment, který ale vzejde z prachu poměrně všedních a neatrakitvních postupů. I vokál sem tam sklouzne za hranu a vyvolává dojem, že své kázání tahá z paty. Ty atmosférické a gotikou lehce nasáklé momenty mají v Unsouling evokovat to mystické. V pořádku, jisté napětí tam je, ale vše trvá jenom chvilku a nakonec to přejde v dojem čehosi umělého, fádního. Navíc cítím, že hmota Vampiric Spiritual Drain příliš nedrží a rozpadá se. Což je škoda.


Lehce přes půlhodinu zvukových podivností zaujme vyloženě otevřené jedince. Ty, kterým nevadí vandrovat napříč žánry a zkoušet z toho dostat co nejvíc. S tím nemám problém, horší je to s celkovou polohou projektu, která je za mě taková zmatená. Jako by Andy hledal něco hlubšího a snažil se filosofovat, ale předkládal nám k tomu jen průměrné hudební představení. Pokládá se do spirituální roviny, do toho jak ji vidí ze svého pohledu. Mně moc spirituální aktuální podoba Unsouling nepřipadá. První album nového projektu zní poměrně neškodně a nabídne jen pár skutečně odvážných a svěžích momentů. Což je málo a za mě jde o průměrné představení.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky