Recenze: V.O.H. - Světlu vstříc

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

V.O.H.Světlu vstříc

Jirka D.11.11.2020

Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# CFGR-002) // promo od vydavatele

Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1

VERDIKT: Album naplňující představu o žánrovém standardu a řemeslných jistotách. Dál jeho ambice nesahají.

Je neděle a venku je už od rána mlha jak mlíko. Za chvíli bude poledne a vypadá to, že ten hnus za oknem vydrží celý den. Asi by mě napadlo docela dost věcí, co by se daly udělat, čím se zabavit, ale možná pro mě nejvíc překvapivě jsem si vzal do ruky nové album V.O.H., které už jsem předtím párkrát slyšel v práci na počítači, v autě na cestách, ale zatím jsem se nijak detailně nezabýval tím, že mi k recenzi došlo cédéčko. Navíc hudebně mě nová deska chytla zhruba stejně jak ta předchozí, tedy moc ne (o minulém albu Hledat odpověď z roku 2014 jsem psal TADY). Jenže teď jsem začal prohlížet grafické zpracování (fakt nic moc) a taky se začetl do textů ... a skutečně jsem se začetl.

Nebudu vás lakovat, žádný hodnotný literární zážitek vás skutečně nečeká, ale nálada některých z nich mě zaujala. Třeba Pramen vysychá nebo Jen žít, zbytečně neumřít. Je v nich zvláštní, téměř až existenciální hloubka. Takový těžko popsatelný pocit melancholie, úvahy člověka, který už má něco za sebou, bilancuje a smiřuje se s tím, že lepší už to nebude. Ne u všech textů jsem cítil něco podobného, ne ke všem jsem se vracel a dost možná jsem ani nepřečetl všechny, ale ten ke skladbě Pramen vysychá na mně zanechal dojem. Snad tedy není potřeba připomínat, že deska je nazpívaná v češtině; anglické překlady nicméně v bookletu najdete rovněž.

V.O.H. band

Zajímavé je, že jak ten text funguje při pročítání v bookletu, tak jeho poslech v podobě hotové skladby mi nesedí vůbec ... nebo aspoň ne tak, jak bych čekal nebo doufal. Jednak je to tím, že V.O.H. nejsou nijak nápaditou kapelou a jejich muzika na pomezí (thrash) metalu a hardcoru tu byla ... no ať nežeru, možná už před třiceti lety. Psal jsem už v minulé recenzi, že z nich slyším trochu domácí Lahar a trochu víc přespolní Sick Of It All (v baskytaře) a vlastně stejně to slyším i tentokrát. Když to napíšu na plnou hubu, tak na albu nenajdete nic zajímavého kromě slušně zvládnutého řemesla. Tenhle standard absolutně nepopírám, ale nic víc neslyším. Všechny postupy vám budou známé, nic vás nepřekvapí, potenciál dvou kytar zůstal podle mě docela nevyužitý.

Možná i to je ten důvod, že navzdory pouhým třiceti minutám na mě v druhé polovině nahrávky padá splín. Skladby jsou si dost podobné, těžko se dostávají do hlavy jako jedinečné entity a album tak začne po chvíli unavovat, a to i přes fakt, že je to slušně energická metalová jízda. Svůj díl viny na tom má určitě i hodně natlakovaný a slyšitelně ořezaný zvuk, což při poslechu v práci nebo v autě zas až tak nevadí, ale doma to na mě padlo jak deka. V tomhle ohledu je to pro mě typický Davos.

Na úplný závěr jsem se vrátil k citované, šest let staré recenzi předchozího alba a skoro si říkám, že by se dala použít znovu. Desku Hledat odpověď si samozřejmě nepamatuju, doma ve sbírce se nechytla, ale tehdejší dojmy mi naprosto přesně sedí s těmi aktuálními. Tedy řemeslně dobře zvládnutá, ale zásadně neoriginální a těžko rozlišitelná deska. Skladby sice energické, ale trochu jako přes kopírák. Je to málo? Anebo dost? Posuďte každý sám za sebe, osobně od hudby čekám trochu víc.

V.O.H. - Světlu vstříc digipak CD

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.