Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vader - Welcome To The Morbid Reich

VaderWelcome To The Morbid Reich

Bhut12.10.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Vader nás krásně uvítali v říši veškeré morbidity. Mistrně nás provedli vším, na co jsme se báli zeptat. Nebylo to sice nic růžového, ale zase nás to náramně bavilo. Nahodím dvojici otázek, které neznalé alba snad popíchnou k jeho poslechu. Možná budu trochu odvážný, ale zkusím to: vrchol tvorby Vader? Deska roku 2011? Trochu neomaleně přitakávám.

Jedna z pramála kvalitních věcí, které nám Polsko dává je i právě deathová grupa Vader. Důkazem toho je i letošní album Welcome To The Morbid Reich, které dle mého soudu může být žhavým kandidátem na desku roku a nejlepší album Vader vůbec.

Kapela na přes rok oslaví 30 let existence a to je celkem slušná řádka. A ještě ctihodnější je, že jejich hudba zraje jak víno, nebo chcete-li poctivý ležák. Sice se jedná o devátou řadovou desku, ale však také nejsou tyto počiny v diskografii osamocené. Ještě přičtěme sedm EP, čtyři kompilačky, dva živáky a pak samo sebou DVD a demíčka. Pro nás je z toho momentálně důležité to, že se kapela drží svého kopyta klasického death metalu, který neustále zdokonaluje. Má osobitou tvář a specifický způsob hry, díky kterému je bezpečně poznáme. Takový zevnějšek si zachovávají stále až do dnešních dní. A dnes, lépe řečeno v roce 2011, nám předkládají dílo, které nás vítá v morbidní říši. Zdá se, že kapela nás už názvem chtěla připravit na nějakou změnu. Na něco, co bude drsnější než to, co doposud známe. Na něco, co bude možná i zlomové. A je tomu skutečně tak? Já říkám, ano. Je to síla!

Vnitřek alba tvoří nejvíce syrová podoba. Jsou to tvrdé riffy, úderné rychlé bicí a celkově drsná monstrózní vizáž. Hodně ortodoxní ražení. Pravdou zůstává, že v diskografii kapely přetrvávají i výraznější, smrtelnější kousky, ale Welcome To The Morbid Reich se dá stavět na jejich úroveň. Ta obrovská energie z alba přímo čiší. Vaří se krev. Na druhou stranu však nenajdete nic, co by nějak výrazně měnilo charakter Vaderu, ale i tak je to sakra dobrý. Vyzdvihnout lze tu celkovou honosnou atmosféru, ty mocně drtivé riffy, ty nepřehlédnutelně propracované detaily a v neposlední řadě tu rozpínavou auru, kterou deska bezpochyby má. To, že se někdy v roce '83 kapela rozhodla hrát smrt metal, nebo-li death metal a ještě smrtícím způsobem, cítíme ještě dnes. Neb toto odhodlání v chlapících nezmizelo. Ta verva a nadšení, ba dokonce i agrese, se kterou zajisté album vznikalo, jsou z poslechu značně polapitelné pocity. Tahle hudba opravdu zabíjí. Zejména slyšíme-li mocný song I Am Who Feasts Upon Your Soul, který hrdě zastává prostředek desky, počíná se ježit ochlupení nejen na zádech. To by možná k celkovému dojmu mohlo stačit, i tak jsem nešetřil silnými slovy.

 

Kompozice alba ja nádherně poskládána tak, že si ji posluchač vyloženě užije. Nevinně navodí atmosféru malé intro, poněmž přijde dekáda pěti razantních písní. V této chvíli, kdy je posluchač už poměrně značně zdecimován, se dostává ke slovu v pořadí šestá, již výše zmíněná morová rána. Tato píseň má totiž takový delší začátek, díky kterému si mnozí na moment oddychnou. Ale ta bestie, která přijde dál, už jen ničí a chrlí oheň. Jedinečné momenty. Vše je dále vedeno mocnou palbou smrti-kovu až k předposlední věci, která je takovým dalším odpočívadlem. Poslední, morbidní zásah, už je jen takovým předznamenáním s varovným prstem. Ta píseň říká „My se ještě vrátíme!“. A já se na další pokračování těším.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 1.11.12 16:56odpovědět

Po minulém rutinním albu je tohle pecka se vším všudy! Nečekaně spousta melodií a Peterův vokál vraždí (např. Decapitated Saints)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky