Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varathron - The Crimson Temple

VarathronThe Crimson Temple

Garmfrost4.12.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Atmosféricky vzteklé planutí v duchovních sférách...

Jedni z hybatelů temné scény a předních představitelů helénského black metalu, draci Varathron, s vydáváním nových nahrávek nikterak nekvaltují. Proč taky? Mají na kontě ikonické nahrávky, o jejichž přednostech nelze polemizovat. Není potřeba přicházet každý rok po pětatřiceti letech s novými skladbami. Ne jinak je tomu i nyní. Po pěti letech od vcelku dobře přijaté Patriarchs of Evil se v nezměněné sestavě vrací s novou sbírkou pojmenovanou The Crimson Temple.

 

Oproti mystičtějšímu předchůdci se Stefanovci tentokrát krapet rozdivočeli. Nejedná se samozřejmě o žádný extrém. Podobně svižné nahrávky už v minulosti předvedli, takže klid. Pro Varathron jsou samozřejmě nejtypičtější způsobem svých melodií, které mixují černotu, hlubokou melancholii a lidové nápěvy helénského poloostrova. Náladou je album The Crimson Temple vášnivé, jak se na řecké dravce sluší a patří. Je pyšné a důstojné. Je i svým způsobem divoké i vážné. O hudebních pamlscích s ohledem na přítomnost Stefanových spoluhráčů není potřeba přemýšlet. Byť mi připadne, že se Achilleas C. se Sotirisem a zejména Harisem (jeho rytmická hra je bravurní), tentokrát pěkně rozjeli. Album je nejen na poměry staré legendy poměrně hodně pestré, instrumentálně rafinované a jak to říct, aby to neznělo hloupě – moderní…

 

varathron

 

Už minule jsem se zamýšlel, že pánové nahráli hodně silný materiál a The Crimson Temple je ještě propracovanější a chytlavější. Máme zde všechny typické znaky pro Varathron a vůbec řecký black metal. Skladby se střídají v atmosférickém planutí a vzteklém odsekávání. Mají dostatek prostoru, aby se posluchač nechal nalákat na výlet do duchovních sfér, a přitom si užíval výtečných kytarových vyhrávek. Kytarové radovánky jsou stejně jako dřív podpořené jednak vynikající a samostatně melodicko basovou hrou, a druhak klávesovými party. Nicméně právě ty mě letos překvapují. Klapky byli „achilovou“ patou Achillease C. Ve Varathron. V Aenaon nebo Katavasia je jeho hra famózní. Ve Varathron byla jeho hra slabinou skladeb, která je srážela o několik sfér níž. Zaměřte se na nádhernou vypalovačku Cimmerian Priesthood. Tohle je přesně ten typ řecké melodiky a propracované skladby, kterou u většiny tamních kapel už léta postrádám. Tím, jak skvěle graduje, je dopad na posluchačovu mysl umocněn.

 

Naopak skladby jako je třeba Immortalis Regnum Diaboli, vrací Varathron k tomu, co na nich nemám moc v oblibě. Jedná se prakticky o odrhovačku kolovrátkového ražení. Když si vedle sebe postavím vášnivou vypalovačku Shrouds of the Miasmic Winds a Immortalis Regnum nebo To the Gods of Yore, vychází mi nevyrovnanost. Začátek nahrávky je velice dominantní, v půlce se lehce láme, ale závěr patří nepostradatelné valivě hymnické kompozici. Skladba Constellation of the Archons je více než důstojnou tečkou za třičtvrtě hodiny dlouhou výpravou do karmínového chrámu.

 

 

 

Front cover v potřebných barevných odstínech mi v ničem neimponuje a stejně jsou na tom i umělecké fotografie, které na mě stejně jako dřív působí lehce trapně. Také pózy se dle mého názoru Varathron příliš nehodí. Tohle samozřejmě beru jen jako otázku vkusu. A ten máme každý jinak nastavený. Varathron a zejména Stefan Necroabyssious nestárnou. Pánové stále dokazují, že když už stárnout, tak s grácií…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky