Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Velnias - RuneEater

VelniasRuneEater

Victimer4.2.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Deska, která se trochu neohrabaně krčí v rohu, místo aby se více vydala ze svých sil. VELNIAS představují neúplnou vizi panenských tradic a poklesu na mysli atmosférického metalu. Zatím nejsou hodni předních míst.

Pojďme spolu opět do přírody, tentokrát do amerického státu Colorado, kde skalami hučí řeka stejného jména a Kabáti už odsud doufám nadobro odešli. VELNIAS jsou tak trochu zapomenutou kapelou, jež ve své tvorbě spolu s konzumentem sdílí trvalé vadnutí mysli, nahodile vytanutou scenérii domovské krajiny a ve stylovém hájemství načernalé doomově atmosférické tóny. Se vší skepsí, která z produkce VELNIAS vytrvale proudí, se chlapci rmoutí už sedmým rokem a za ta léta hodili mezi zadoomaný lid debut "Sovereign Nocturnal" a dvě EPka. Klidu na duši nejspíš nepřidaly ani dvě změny v sestavě, které po vydání debutu proběhly, ale je to už pravda nějaký ten pátek a času na sehrání bylo dost. Vyvrcholením čtyřčlenné spolupráce je aktuální album "RuneEater". Zajímavým zjištěním je samotný původ názvu kapely, který mě kdykoliv ho čtu, automaticky vyplivne v ulicích hlavního města Litvy, tedy Vilniusu. On totiž tento původ litevský skutečně je, neboť jméno VELNIAS představuje boha baltské mytologie a až příchod černoprdelníků z něj udělal ďábla.

 

K VELNIAS jsem přistupoval obdobně jako v případě nedávno recenzovaných Dordeduh, nebo za asistence jakéhokoliv příspěvku do mozaiky naturálních hodnot Agalloch a Wolves In The Throne Room. Označit tyhle kapely jako příbuzné je na místě, stejně jako jsem na místě já se svým sbaleným báglem, daleko od civilizace a připraven na poznávací výšlap. A hle, šamanský začátek "RuneEater" tak trochu atmosféru tvorby Dordeduh navozuje hned v prvních sekundách. Dále se však VELNIAS noří do krajiny svým specifickým způsobem. Nutno zmínit, že sice zvláštním, ale také poněkud toporným a bez zřejmého výrazu, co by jej umělo snáze identifikovat.

 

http://userserve-ak.last.fm/serve/500/8469057/Velnias.jpg

 

Pravdou je, že tento způsob mi není úplně po chuti a tvoří tak hlavní překážku mezi mnou a kapelou. Průvodci se z větší části věnují doom metalové chůzi, tedy pomalým podlomeným krokům, ve kterých je odhalována zjevná zoufalost. To by nebylo zase tak na škodu, ovšem způsob jakým tak VELNIAS činí, mi není příliš po vůli a stále častěji se obracím jiným směrem, hledaje záchytné body k lokalizaci kraje a úplnému nezbloudění. Pětice skladeb se tu a tam nadechne k zajímavým momentům, ale ty nejsou v podstatě nikdy plně rozvinuty a s nějakým cílem dokončeny. Druhá možnost je ta, že je mi poloha VELNIAS zapovězena a nejsem z těch, kteří se do ní dokáží vžít, ovšem tímto myšlením bychom se v recenzi daleko nedostali. Chybí tomu trvalá, svým způsobem fascinující nálada, která by vše jasně definovala. Takto slyším jen něco, co tu se mnou je, ale nedá mi to čichnout. A přitom jasně vnímám všechny akustické vyhrávky, prudké, pláštěm lucifera páchnoucí, výjezdy i zmiňované doomové přemítání. Všechno tu je a přitom jako by bylo jen naoko... Dosti práce a chození, v "RuneEater" vidím zejména nedotažené album, které úplně neprodalo všechno své bohatsví. Krása z něj proudí jen v okamžicích a mé nadšení neustále krotí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 20.11.12 10:54

Gojira zraje jako kořalka v sudech. Lacinost je vynahrazena kvalitou. Tímto směrem je třeba se dívat. Francouzi Gojira to ví velmi dobře. Na ploše alba cítím nevyvratitelný drajv Pantery. Rytmika je dostatečně ohebná a lámavá, hlavních nápadů, nosných melodií, nálad a temp je dostatek a je možné je kombinovat neomezeně. Což se daří na výtečnou. Je to fantastické co pánové dokáží vměstnat do rámce jedné skladby. Občas bych hudbu pojmenoval jako western metal, jindy post metal. Kupodivu mě baví i našlapané pasáže, neb po klišovitosti tady není ani stopy. Gojira dotahuje své umělecké dílo dále, než se to třeba povedlo Machine Head na Unto The Locust. Klaním se a metám superlativy. Mé letošní TOP album vyvrhla Gojira, o tom žádná, tedy prozatím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Milan "Bhut" Snopek / 4.2.13 18:34odpovědět

Já to vidím zcela jinak. Tahle deska mne naplňuje emocemi a z jejího poslechu si sedám. Baví mě její roztahanost a vláčnost. Rád se nechám odnášet na vlnách její atmosféry. Zřejmě to bude také způsobeno tím, že některé skladby jsem viděl i živě. Mám proto nějak vryto v paměť jejich živelnost a silnou energii, se kterou ji Velnias představili. 90%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky