Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
VerminKing - Inhuman Disruption

VerminKingInhuman Disruption

Bhut8.9.2026
Zdroj: CD //promo
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: HM2 v akci v rytmu deathu a grindu, jak jinak. Poctivá porce, svěží duch a líbezný pocit souznění. Pohodička.

Éteričtí skřivánci pějí lehoučké melodie a konejšivé tóny, aby i ta nejzatvrzelejší srdéčka pookřála a rozehřála svou radostí sebe sama i blízké okolí. Hledajíce útěchu v tichosti a lehkosti barev, přírodních krás, scenérií a andělských manter, nalezli jsme kýžený podkres hodný meditace. Ano, hudba Verminking, nositelů jemnosti, nabízí to toužebné zkrášlení hořkosti dní a bytí. Za pomoci nahrávky Inhumane Disruption se rozehraje paleta zklidňujících nálad, aby tělu i mysli na moment dopřála oddechu a hledaného souznění. Díky hebkosti konjunkce švédského death metalu a grindcoru nalezne příjemce klid a rovnováhu. Zapojení kytarového pedálu HM2 dopřeje líbezný souzvuk odkazující na dobře zakořeněné vzpomínky někdejších radost způsobujících velikánů Entombed. Smyslné prolnutí s grindem velebí myšlenky na Carcass nebo Brutal Truth. Hlásek jako konipásek.

 

Snadno vstřebatelných 36 minut plně dostačuje k tomu, aby se mysl odpoutala od těla a vylétla do snových dálav a nechala se unášet libými zvuky, které jsou v představených deseti skladbách plnohodnotně obsaženy. Chrastivý zvuk motorových pil budiž povznesen na výsost meditačních rovin a dokonalost taková nechť se skví v každém příbytku nakloněném hudbě starých dobrých Gorefest. Nečekejte a nenechte si proklouznout jedinečnou příležitost vyčistit domácnost svou tímto oučinným škapulířem, jenž Verminking zove se. Nejedno oko nezůstane suché, kterak se v něm zazrcadlí radost a hřejivý pocit vítězství nad hmotou. Najednou je nahromaděný vztek snadno odfouknutelné břímě, které lze snadno oklepat ze své skráně a zanechat jej v prachu minulosti.

 

 

Polská pětice bardů jednoduše ví, jak pohladit duši a vykřesat v ní teplo a klid, byť je tato prokleta, očerněna a všelijak soužena ošklivostmi soudobých trablů, palčivých patálií a nelehkých pastí kladených životem. Útrapy jsou poslechem této hudby snadno překonatelné a jeví se nezatěžujícím fortelem. Samá výhoda. Milujete-li Exhumed a jejich lásku k hororu, pak budete plesat radostí i nyní. Osvědčená dávka pohody, kterou si příznivci žánru užívají již dlouhá léta, a jak se zdá, chutí a zdrojů k takové kratochvíli nedochází. Neboť živení podobného obsahu a jeho vstřebávání je smyslné a prospěšné. A pořád nás všechny děsně moc baví.

 

Anebo je to prostě klasická goregrindová nahrávka kořeněná chrastivým death metalem, kde se autoři nebojí nabídnout i nějaké pomalejší melodie, nebo naopak divočejší zběsilosti. Houpavá a hrozivá muzika, která funguje a dělá radost už věky. Skvělý poslech, který odpoutá a donutí si trochu zatřepat kedlubnou. Není třeba hledat složitosti. Všechno je naplno předneseno a účinně prezentováno. Takže těžká pohoda a radost.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky