Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Virus - The Agent That Shapes the Desert

VirusThe Agent That Shapes the Desert

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Impozantní korálek do dosavadní mozaiky norských individuí.

Pohrobci kultu Ved Buens Ende, jehož odkaz nelze nikdy zapomenout, se vydali na svou třetí pouť skrze avantgardno, psychedelii a upřímné muzikanství. Poměrné dlouhé odmlky mezi alby z Virus činí tak trochu líné parchanty, ale co album, to skvostná etuda na originalitu a nezaměnitelnost, takže zde problém skutečně nevězí. Vytrvalost a strpení nese plody naprosté jistoty. I tentokrát máme co do činění s typicky postavenými disharmoniemi, jež svůj význam a podstatu mění v poslechovou lahůdku první jakosti.

 

Czral, osoba s bohatou minulostí v norském undergroundu, údajnými psychickými problémy a zkušenostmi s koštem fetu, dotlačil na ''The Agent That Shapes the Desert'' svou virovou epidemii až do společnosti vybraných léčiv. Vokální i hráčská roztodivnost pluje mimořádně vydařeným materiálem jak nůž máslem, lehce se roztírá a skvěle chutná. Ve třetím albu Virus spatřuji mnohé, nejvíce pak uvolněnost, až ledabylost, se kterou jen tak mimochodem nahráli své nejdotaženější album. Novinka je synonymem ryzího muzikanství, hry kočky s myší, promyšlenou a zejména kvalitní rockovou psychedelií. Virus hrají jakoby naruby, montují k sobě segmenty na první pohled jiných rozměrů a výsledek zní málem jako hezká podzimní procházka s trochou trávy po kapsách. Tohle platí samozřejmě spíše pro navyklé na virové napadení, dříve neinfikování budou mít zřejmě problém s rovnováhou.

 

virus

 

''The Agent That Shapes the Desert'' je prozatímním dovršením příběhu Virus, jeho nejpřitažlivější položkou a jakmile opadne první dojem nejistoty, pohltí vás nezměrná vášeň pro na oko nezdravě pojaté hudebno. Sféra kapely je daná, teď jen stačí pospojovat nitky a nenechat se rušit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky