Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Voices - Frightened

VoicesFrightened

Sorgh13.7.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nechrlí tuny nahrávek, ale co výstřel, to trefa. Voices mě zase dostali do kolen svojí podivnou formou tvrdého metalu, který je těžké pojmenovat, ale to není důležité. Hlavní je, že se stále najde někdo, kdo umí přijít s něčím jedinečným. A to Voices umí.

Londýnští Voices opět křičí a stahují na sebe pozornost, po londýnské anabázi z roku 2014 přinášejí strastiplnou, temnou sbírku nafutrovanou strachem a úzkostí. Její srdce je zabaleno do mnohdy líbivého outfitu, v jejím nitru však dřímají nehezké myšlenky a prosakují ven.


Když poslouchám Frightened, je to jakoby se vedle mě otevírala jiná dimenze hudby. Podobný pocit jsem měl už u minulého alba London, které sice bylo mnohem tvrdší, ale sledovalo podobné cíle. Voices předvádějí naprosto svojský rukopis, vaří neodolatelnou, lehce dekadentní atmosféru, ve které jsem si letos našel pocitovou cestičku do anglické historie. Je to možná zvláštní, ale z této moderní formy hudby cítím zřetelné ohlédnutí k masivním pilířům katedrál, do hlubin voňavých živůtků vznešených dam a skrz londýnskou mlhu vidím k chatrčím na břehu Temže. A je jedno, že je tato fantazie mimo aktuální dění. Za hlavní příčinu považuji fakt, že Voices mají díky angažmá hostů s houslemi a violoncellem blízko k filmové hudbě. Tyto nadčasové, skoro až orchestrální pasáže patří k silným momentům desky a není divu, že pronikají na dřeň pocitových vláken. Tehdy fantazie rozvíjí svůj svět mimo racionální myšlení.

 

Album Frightened ukazuje z jiného úhlu, jak vypadá koketérie v avantgardním pojetí metalu. Není těžké zavřít oči a snít o umíraní, stesku a plynoucí řece. Hudba je tvrdá, ale jaksi neprvoplánově. Klame melodičností, čistým zpěvem, ale pod přísným pohledem recenzenta neukryje surovou podstatu. V ozvěnách, rezonancích, volném prostoru, ve kterém sledujeme silné drama, můžeme cítit deathmetalový základ stejně jako ten doomový. Každá skladba je svébytnou jednotkou, liší se rychlostí, formou, ale ta povadlá atmosféra starého filmu je všudypřítomná. Z ní vystupuje široká paleta myšlenek, možných deviací a přiznejme si to, i šílenství. Skoky mezi některými motivy jsou nečekané, překvapují však svou pružností a okamžitým spojením volných konců. Na jedné straně si můžeme dupnout při svižné, rytmicky syté skladbě jakou je třeba Manipulator, jinde s úzkostí pohlížíme do stinného zrcadla v zatuchlém, viktoriánském kabinetu a posloucháme temné bušení srdce.

 

Zpěv, to je u Voices silné téma. Hlavně se dá často nazvat opravdu zpěvem, je zřetelný, melodický s příjemně hlubokým tónem. V kusech, které smrdí avantgardou na sto honů (Rabbits Curse) nabírá teatrálně školenou formu, deklamuje s povýšeným přehledem naslouchajících mas, pak najednou haleká a ujede někam za přetažené mantinely.


Avantgardou v pravém slova smyslu bych to nazval. Není to sice kdovíjak zapeklitá nahrávka, ale normální není. Právě ta slabá vyšinutost ji povyšuje nad nudné okolí a zároveň se není třeba bát nepochopení. Kytarové nápady nabízejí divoký metal stejně jako akustická melodramata, bubeník se dokáže slušně vyřádit i sekat latinu v nudném, strojovém tlukotu. Posluchače oslovuje intermezující šepot uprostřed dunivého okolí i plechový hlas nádražního tlampače. Normální se snoubí s přiměřenou šíleností a je to ve zdravém poměru. Některé myšlenky jakoby se bolestivě rodily z chaosu zvuků a skoro cítím ten bolavý vznik, který je omluven dokonalým výsledkem.

 

Oproti minulému London Voices notně ubrali plyn, tvrdost nahradila atmosféra a hlubší prožitek. I tak má album daleko do nahnilé měkoty a dokáže pěkně popálit i přes výraznou melodiku. Ve výtečné Iwsia je to černé na bílém, chybí už jen ten film, který by mohla dotvářet a šlechtit. A tak je to skoro se vším, album by mohlo být divným soundtrackem k divnému filmu. Ovšem samo o sobě je dostatečně zajímavým zážitkem, kterým by si měl každý projít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 13.7.18 8:02odpovědět

Noví Voices mi v pár skladbách trochu evokují Virus, ale není to na škodu. Frightened má víc odstínů než jeden, dva a jako album je jedno z mých nejposlouchanějších za poslední týdny. Tohle dobře ředěné podivínství beru.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky