Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vorga - Beyond The Palest Star

VorgaBeyond The Palest Star

Victimer24.5.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Druhé a masívnější kosmické dovádění Vorga má své parametry.

Planetárium Vorga je zavěšeno v kosmoprostoru od roku 2016 a o tři roky později byla zpřístupněna první mini-akce s názvem Radiant Gloom. Tuhle kapelu nevidím zrovna jako vědeckou družinu, i když jejich zájem o dění ve vesmíru je zjevné. Jejich materiál nenabízí technické ani avantgardní prvky, poslání Vorga je přímé a temně atmosférické. Mají úlohu kybernetických cestovatelů prostorem, bezprostředních a intenzivních. Silně atmosférický black metal dbá na okázalé prostorové vyjadřování a přitom spílá jedem a ostřím. Propadnutí do sfér fádní líbivosti se kapela vyhýbá. Vorga vše vyvažují a jejich signál má svou hloubku. I když neviditelná hrana kýče může být blízko.

 


První album Striving Toward Oblivion ukázalo cestu a Vorga na něm předvedli své stylové rozpětí, které nyní rozvíjí. Sound je dnes hlubší, hustší a ráznější. Jinak kapela pokračuje v nastoleném trendu a tvoří melodicky výživné náladové monolity, ke kterým si člověk nemusí složitě hledat cestu, ale v podstatě je může ihned následovat. Druhé album Beyond the Palest Star vidím jako mohutnější a přehlednější dílo svého předchůdce. Jako kosmický masív, který kapela opracovává. Ponechává mu jeho surovost, ale zároveň ho pohání do nových dimenzí.


A dimenze Vorga je místo, které láká k návštěvám. Hned první skladba Voideath zasáhne na první dobrou a vybídne k dalším kosmickým radovánkám. Kapela to po celou dobu alba nekomplikovaně hrne a s minimálním využitím kláves staví klenuté konstrukce na rychlejším základu. Ten ale nestojí jen na rychlosti, ale místy se umí taky slušně nadmout. V zásadě to ale nic nemění. Celé album pak působí jako kosmická symfonie na kytarové ovládání, kdy se děj tvaruje, ale přitom nepřináší velké změny. Staví na podmanivosti a hře s posluchačem, jak daleko jej ve svých výzvách umí dostat. Vorga těží z mixu líbivosti a výpravné monumentálnosti. Jsou dominantní a hrdí.


Tahle monumentální atmosférická jízda na začátku nadchne, pak chvilku prohlubuje základy a my se skutečně přemostíme daleko od domova. Pak ale postupně jako by kapele docházel dech a navazování signálu se zdá být o dost složitější, než na začátku alba. Někdy u páté, šesté skladby vypadává a pro další nahození je třeba zařadit zpátečku a zkusit si vše spojit ještě jednou. Ono to potom zase jde, jen u toho zůstane neodkladný pocit, že materiál Beyond the Palest Star v průběhu ztratí na atraktivitě.

 


Silné atmosférické pouto je ale nepřerušeno. Vorga dodá odvahu těm, kteří rádi hojnost melodií a prostorovosti na surovém metalovém základu. A taky hodně ráznou představu, jak si vybudovat nové okázalé představení. Tihle konstruktéři rozhodně nespí, ale budují. Pilují svůj sound, semknutý a majestátně prostorový black pro epické kovotepce. Za mě jde o názornou ukázku atmosférické okázalosti, která vyloženě nepropadá a drží si laťku. Zakolísání se ale nevyhnou ani jí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky