Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vorga - Beyond The Palest Star

VorgaBeyond The Palest Star

Victimer24.5.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Druhé a masívnější kosmické dovádění Vorga má své parametry.

Planetárium Vorga je zavěšeno v kosmoprostoru od roku 2016 a o tři roky později byla zpřístupněna první mini-akce s názvem Radiant Gloom. Tuhle kapelu nevidím zrovna jako vědeckou družinu, i když jejich zájem o dění ve vesmíru je zjevné. Jejich materiál nenabízí technické ani avantgardní prvky, poslání Vorga je přímé a temně atmosférické. Mají úlohu kybernetických cestovatelů prostorem, bezprostředních a intenzivních. Silně atmosférický black metal dbá na okázalé prostorové vyjadřování a přitom spílá jedem a ostřím. Propadnutí do sfér fádní líbivosti se kapela vyhýbá. Vorga vše vyvažují a jejich signál má svou hloubku. I když neviditelná hrana kýče může být blízko.

 


První album Striving Toward Oblivion ukázalo cestu a Vorga na něm předvedli své stylové rozpětí, které nyní rozvíjí. Sound je dnes hlubší, hustší a ráznější. Jinak kapela pokračuje v nastoleném trendu a tvoří melodicky výživné náladové monolity, ke kterým si člověk nemusí složitě hledat cestu, ale v podstatě je může ihned následovat. Druhé album Beyond the Palest Star vidím jako mohutnější a přehlednější dílo svého předchůdce. Jako kosmický masív, který kapela opracovává. Ponechává mu jeho surovost, ale zároveň ho pohání do nových dimenzí.


A dimenze Vorga je místo, které láká k návštěvám. Hned první skladba Voideath zasáhne na první dobrou a vybídne k dalším kosmickým radovánkám. Kapela to po celou dobu alba nekomplikovaně hrne a s minimálním využitím kláves staví klenuté konstrukce na rychlejším základu. Ten ale nestojí jen na rychlosti, ale místy se umí taky slušně nadmout. V zásadě to ale nic nemění. Celé album pak působí jako kosmická symfonie na kytarové ovládání, kdy se děj tvaruje, ale přitom nepřináší velké změny. Staví na podmanivosti a hře s posluchačem, jak daleko jej ve svých výzvách umí dostat. Vorga těží z mixu líbivosti a výpravné monumentálnosti. Jsou dominantní a hrdí.


Tahle monumentální atmosférická jízda na začátku nadchne, pak chvilku prohlubuje základy a my se skutečně přemostíme daleko od domova. Pak ale postupně jako by kapele docházel dech a navazování signálu se zdá být o dost složitější, než na začátku alba. Někdy u páté, šesté skladby vypadává a pro další nahození je třeba zařadit zpátečku a zkusit si vše spojit ještě jednou. Ono to potom zase jde, jen u toho zůstane neodkladný pocit, že materiál Beyond the Palest Star v průběhu ztratí na atraktivitě.

 


Silné atmosférické pouto je ale nepřerušeno. Vorga dodá odvahu těm, kteří rádi hojnost melodií a prostorovosti na surovém metalovém základu. A taky hodně ráznou představu, jak si vybudovat nové okázalé představení. Tihle konstruktéři rozhodně nespí, ale budují. Pilují svůj sound, semknutý a majestátně prostorový black pro epické kovotepce. Za mě jde o názornou ukázku atmosférické okázalosti, která vyloženě nepropadá a drží si laťku. Zakolísání se ale nevyhnou ani jí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky