Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vortex Unit není rozhodně nová kapela, jak jsem si mylně myslel, ale jedná se o přejmenovanou bratislavskou smečku The Crypt, která black metalové podzemí brázdila už v devadesátých letech. Dle slov kapelmajstra Wiga Mortariuse jej k přejmenování vedlo nejen komplet nové osazenstvo, ale taky zbrusu nové hudební směřování, které se od původní black metalové cesty poněkud vzdálilo. Skladby samotné mají starší dobu původu, ale kabátek, který slyšíme z nového EP „Nec Plus Ultra“, je vcelku čerstvý. Moje původní představa debutového EP začínající kapely s vcelku silným soundem tak dostala na frak. Co u začínající mladé skupiny uvádělo v úžas, u veteránů scény zase tak udivující není.

Jak už jsem předeslal, ubylo black metalu a namísto něj je zakomponován jakýsi thrash death a symfonické (klávesové) hrátky s ženským rádoby operním zpěvem. Siren, kterou mohou znát už fanoušci The Crypt, nemá z nejsilnějších hlasů a většinou jsou to zoufalé snahy překřičet metalovou vřavu. Její hlas se mi líbí víc jako doprovod, kdy umí vymyslet výborné melodie a nepotřebuje k tomu ani hlásku. Víc se mi líbí mužské řevy, které mají na starosti kytaristé Wigo Mortarius a Anguis. Posledně jmenovaný má nejhlavnější slovo, takže se nemusíte obávat další symfonické female group. Kluci dají dohromady široký rejstřík a to od deathového growlu, přes hrdelní drhnutí až k havraním skřekům. Kolik nabízí svými hlasy pestrosti, o tolik méně pak ve svých zpěvech používají tónů. Nejmarkantněji se tento nelibý fakt jeví v momentech, kdy zpěváci přestanou řvát a zkoušejí expresivnější polohy.

Hudební složka „Nec Plus Ultra“ je zajímavější než ta pěvecká. Jistě si všimnete kytarových propletenců, nebo špičkové rytmiky zahuštěné skvělou basou. Jednoduché klávesy jsou použity spíš jako podkres, byť ve velice důležité roli. Pár motivů a jakou to udělá parádu, že? Hned od úvodních tónů „Gnosis“ je znát zejména radost z muzicírovaní s jasnou představou, jak má co znít. Rovněž je znát dlouhá příprava skladeb. Otázkou pak je, zda dokážou v rozumném termínu navázat na EP v dlouhohrajícím formátu ve stejné kvalitě.

Tempo písní je hezky variabilní. Většinou se nacházíme v kvapíkovém rytmu, ale kapela se nebojí ani zpomalit a přidat na emocích. Na druhou stranu jsou silní i v rytmických pasážích se řvanými sbory. Když se pak přidají nevtíravé klávesy, vůbec to nevadí. Pěkně dobarví kytarové melodie a zaplní hluchá místa. Studio Shaark opět odvedlo dobrou práci. Jen bych kytarám dopřál jedovatější zvuk. Pro příště by Vortex Unit mohl věnovat víc pozornosti i obálce. Ta, co zdobí „Nec Plus Ultra“, je dle mne ukázkou nevkusu. Ať už samotný obrázek, tak zvolené barvy i font písma.

Často jsem si při poslechu této mini desky vzpomněl na nedostižnou legendu Ador Dorath, kteří hráli (hrají?) podle podobného vzorce a o pár levlů výš. Jen tedy více v avantgardním a neokoukaném duchu. Vortex Unit mají dobře našlápnuto. Za písněmi jsou cítit bohaté zkušenosti a hráčské umění. Jen bych pro příště ocenil víc originálnějších nápadů a lepší práci se zpěvy. Hrát i skládat umí na jedničku.