Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Není to snadný poslech a ani si nemyslím, že to bylo v plánu. Wailin Storms berou ohledy jen a pouze na svou vlastní hudební terapii, a když to vezmu kolem a kolem, měla by to vlastně být ta jediná správná cesta. Jen se na ni tak nějak zapomnělo a když ji někdo připomene, nemá jednoduchou pozici. Pro tentokrát se proto stěhujeme do Severní Karolíny.

Wallin Storms mají za sebou krátkou historii zahrnující dvě po sobě jdoucí krátkometrážní desky kategorie EP a první plnotučný debut One Foot In The Flash Grave z roku 2015, jehož obálka jakoby vypadla z dílny Melvins. Není toho mnoho, ale dnes probíraná deska z toho mála dělá už o něco víc. Album Sick City, které už nemá obálku podobnou těm od Melvins, vyšlo v Polsku (fakt jo), a použitým fontem mě zase připomíná Stíny plamenů. Určitě náhoda.

Obsahem je sedm skladeb, které co do žánrového zařazení nemají tak úplně jasno mezi temným noise rockem a post-punkem, což sama kapela přibližuje jako mix of doom-punk and swampy rock. Jasný? Pokud ne, tak nezbývá než poslech, protože něco takového se fakt těžko popisuje. Jejich hudba nectí jednoduchá pravidla o stavbě skladeb, o harmonii, o přívětivosti a líbivosti. Jejich hudba má bolet a po pravdě bolí. Jejich hudba si bere řádnou hrst z disharmonie, vokální osudovosti Joy Division a softwarově posvěcených zvukových destrukcí. Bohužel i tohle někoho napadlo a výsledek zoufale trhá uši, nebudu vám nalhávat opak.

Všechno další je pak o tom, zda tyhle destrukce jedinec zvládne, nebo nezvládne. Před nimi tu totiž byla docela zajímavá, nezávislá a osobitá muzika, k níž šlo mít sympatie už jen proto, že se snažila jít svou vlastní cestou a nikomu nic neulehčila (vracím se k úvodu). Všechno tohle tam bylo, bylo to nevstřícné, bolestivé, ale i hluboké a místy dokonce i s patřičným drajvem (skladba Foot of my Tongue … v podstatě jediná ze všech). A HLAVNĚ jsem si vzpomněl, co mě to celou dobu připomíná - holky Savages (tadyhle). Jasně! Jen mnohem a mnohem víc nevstřícnější a bolestivější. Ale opravdové a upřímné úplně stejně.

A tady toho nechám. Wailin Storms si sami nevybrali jednoduchou cestu a bude to jejich dřina si ji projít. Za sebe rozhodně říkám ano, takhle syrově pojatá muzika má svou sílu a jejich přístup k ní je mi blízký. Jen příště prosím bez masteringu, to bych si dal nášup.