Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Waterscape - Waterscape (demo)

WaterscapeWaterscape (demo)

Jirka D.25.8.2013
Zdroj: CD-R v singl krabičce, promo
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Album důležité především pro kapelu, není třeba předstírat opak.

Chtěl jsem původně psát cosi o tom, že tahle nahrávka by byla stará už před deseti lety, ale nakonec si říkám, že stanovovat nějaké mantinely vymezující to, co už staré je a co je ještě dnešní, je celkem ošemetná záležitost. Jde spíš o takový pocit. Třeba jako s těmi klávesami - jejich rejstříky zní staroškolsky až dávnověce, přesto ale ne tak staře, aby mi naskočil sentimentální retro pocit, který by to omluvil. Racionalita? O tom právě píšu, není tam ani za mák.

Hrát gotický rock / metal v roce 2013, který se ve zpěvu drží ověřeného mužsko-ženského schématu, a myslet si, že si to nevykoleduje všechna ta srovnání, pochyby a kritiku? Dost možná, ale jednak s tímhle schématem nemám problém, je-li slušně vymyšleno (což je, nápaditost a množství vokálních poloh na albu lze jen chválit), a potom proč by zrovna na tomto pojetí mělo být něco špatně? Bohužel je tu věc druhá - samotné provedení, a to je bohužel dost slabé. Překonat Terčiny party je Sisyfovská práce - ve výrazu, ve výškách, v angličtině - tam všude to skřípe a zlepšit dojem se do značné míry nedaří ani vokálům mužským. Ty mnohdy zapadají do děje desky slušně, občas se nepotkávají s textem z bookletu, ale hlavně na mnoha místech přechází v nepříjemné chrčení, což může být dáno nešťastně zvolenou hlasovou polohou nebo špatným sejmutím při nahrávání; nejspíš ale kombinací obojího.

 

Waterscape


I přes šest let trvající nahrávací proces se albu celkem slušně daří držet jednotnost výrazu a pokud se mi na něm něco opravdu líbí, je to jeho melancholická atmosféra. Neřekl bych přímo, že melodie jsou skvělé (kytary jsou těžce neinvenční a o klávesách už zmínka padla), dokonce bych řekl, že stěží dosahují průměru, ale i přesto z desky vyzařuje cosi povedeného, pozitivního. Výraznější rozdíly mezi jednotlivými skladbami ale nevyhledávám - jednoduše z důvodu, že kromě power metalového výjezdu v první skladbě tam prostě nejsou - a raději nechávám nahrávku fungovat jako celek, což jí sluší nepoměrně víc.

Odpovídající je i zvuk, který nese stopy domácích podmínek, jakkoliv o vyložený průšvih nejde. Možná paradoxně v něm lze najít zalíbení (a to i přes podezřele znějící bicí, nepříjemnost sykavek a celkovou syrovost, neotesanost, která se k danému žánru příliš nehodí), on totiž nahraný záznam nebyl dynamicky upraven během masteringu a jednotlivé detaily jsou slušně slyšitelné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky