Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Norsko, black metal, Bhut… no, ne že by tyto tři věci nějak nutně patřily k sobě, ale na Echoes je pospolu můžeme vídat celkem často. Nuže, nyní jsem se rozhodl představit debutovou desku Dommedagskvad (schválně kdo si ten název zapamatujete) od kapely Whoredom Rife. Tu jsem poprvé uzřel v rámci Prague Death Mass, kde zanechala slušný dojem. Ohlédnutí se po jejich nahrávce se pak stalo jakousi samozřejmostí přímo vyplývající z dobře zasetého semínka o kvalitní produkci.

Whoredom Rife jsou na světě nějaké tři roky a hned se čile hlásí o slovo vcelku slušně vyznívající nahrávkou. Země původu a fakt, že hrají black metal, už dopředu dává tušit jisté kontury, jak bude výsledek vypadat. Je dobré si připočíst, že skupina si příliš neláme hlavu s atmosférickým pojetím a rovnou chrlí razantní sypačky a nepolevuje v nich ani o píď. Pokud tedy z oněch rubanic vyjmeme intro, které je nebývale utahané až začíná svou podstatou trochu nudit. Zároveň však můžeme oponovat jistou napjatostí, která vzbuzuje velká očekávání, kdy už teda něco začne.

Z letmého pohledu nelze vyčíst de facto nic, čím by kapela zasluhovala originalitou oplývající obdiv. Aspekty odlišnosti jednoduše chybí. Ovšem jedním dechem je nutné vypíchnout, že se nejedná o žádné tlumené a beztvaré blackmetalování. Whoredom Rife umí a umí hodně dobře. Každá skladba má jasný motiv, svižný spád a především velkou sílu rvát energii do všeho kolem sebe. Tedy i do posluchače, který je pak těžce zkoušen, zda tuto smršť ustojí, což se samozřejmě promítá do aktuálního rozpoložení. Pravdou však zůstává, že díky nevelké délce alba se takové injekce dají přežít i v momentě, kdy na divoký black metal není ta nejlepší chuť. A to je myslím docela důležité si uvědomit, jelikož tahle hudba sedne, i když ji zrovna cíleně nepotřebujete. Má v sobě totiž něco, co k sobě poutá pozornost a můžu mluvit třeba o klasických kytarách, které válí jeden výborný riff za druhým. Všechno zkrátka funguje takřka na výtečnou.

Těch pár bodů, či kroků k absolutnu si však schovávám, jelikož jednoduše ještě něco chybí. Kupříkladu tempo je sice, pravda, razantní, agresivní a hodně vypjaté, jenže nelze se zbavit pocitu monotónnosti. Cožpak o to, kapele tento střih velmi sluší a umí jej podat uvěřitelně bez nutně zlých grimas. Jenže při nepříliš soustředěném poslechu přestáváte vnímat pořadí skladeb a začnete se trochu ztrácet. Nevadí, stále jde o dobře rozehranou blackmetalovou kanonádu, u které ani nemusíte vnímat okolí, čas a vůbec. Určitě bych zmínil dojem, který se mi v určitých momentech zavrtal do paměti. Jde o to, že jisté pasáže mi svou konstrukcí, zvukem i charakterem trochu připomněly domácí Cult Of Fire. A momentálně nemyslím jejich orientální cítění, ale čistě to hrubě blackmetalové. Sice se Whoredom Rife obejdou bez kláves, kterými zas ohňoví muži podkreslují určité momenty, ale ta nálada byla mnohdy výrazně srovnatelná. Třeba jde jen o můj pocit, co já vím, ale potěšilo mě to, protože se tím dá lehce podsunout přirovnání, které mnohé možná zviklá k poslechu. A to je správně.

Akorátní délka alba je dobře voleným krokem, neboť se ta zuřivost nepřejí. Dostatečně se tím vyprázdní zaneřáděná hlava a smyslně naladí. Tedy pokud vnímáte black metal jako příjemnou hudbu, že ano… Nuže, zapište si jméno kapely mezi kvalitní blackmetalové spolky, neboť tento žánr ve své syrové podobě umí perfektně.