Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

My se toho black metalu poslední dobou vážně nebojíme. Bereme si kombinézy s klobouky a nutnými závoji a ženeme si to skrze lesy k našim včelím miláčkům. Já se poslední dny pohyboval po Belgii, zjišťoval kvalitu lesních produktů, větral své tělo na širokých lukách a občas si lehl pod strom a pozoroval dravce nad sebou. Byli seřazeni v kružinách...

Jsem nedaleko města Gent, tedy kousek od místa, kde se sešla trojka negativně smýšlejících chlapců a jala se holdovat černému kovu, který by ráda brala za vlastní a stroze jej pojmenovala jako "ghent". Budiž jí přáno. Písně této trojice jsou prostoupeny smrtí, a to nemyslím tu hudebně stylovou, nýbrž tu, jenž dokumentuje tématické řazení kapely. Wiegedood si dali do vínku odchod na onen svět a rovnou ten nejbolestivější, týkající se našich malých ratolestí. Příčina jejich náhlých úmrtí je doposud nejasná, stejně jako je nejasný důvod pojmenovat takto svou kapelu. Nejspíš hra s možným šokováním, nebo prosté poslání zhýralé blackmetalové hordy.

Produkce Wiegedood je svinsky nekompromisní, rychlá a prostoupená divokou atmosférou, z níž čiší nespoutanost a anomální chlad. Po lese se jezdí s nefalšovanou hysterií v hlase i na duši a zastavuje se pouze na znamení. Jinak si to stále hrneme vysokou rychlostí směr flanderský hájek, kde je možno složit mrtvé tělíčko kojence a pak se postarat o včelí královnu. Vichřice Wiegedood je sice silná a drtivá, ale jsou to i letmá zpomalení se španělkou v ruce, nebo podivným zvukovým šelestem za hlavou, co dělají desku zajímavou. Žádná bouřka netrvá věčně.

Ve čtyřech skladbách je řečeno vše. Kompaktně působící zloba s jasným cílem věnovat se pravému odkazu black metalu, i za cenu řazení k přírodněji motivovaným US bandám, jako jsou třeba Addaura či Alda. V hudbě Wiegedood jde o kombinaci stínů a atmosfér, ze kterých se dá odtušit prostá radost z rozdělávání ohníčků a sběru lesních bylin, ale je to právě všudypřítomné zlo, co pohání tuhle družinu a vrhá její odkaz spíš mezi ryze extrémní spolky. Tak jako na Echoes nedávno zmiňovaní Djevel nebo Kjeld. Smrt a vztek jsou hlavním chodem.

Wiegedood za sebou mají debut upřímný a podařený. Poslouchá se téměř sám, není ničím náročným na vstřebání, jen je nutné být naladěn na stejnou vlnu a svírat svou náladu ve stejném rozpoložení jako kapela. Bolest je velká a když opravdu přijde, je to zkrátka nepříjemné a k uzoufání. Wiegedood jsou těmi, kteří vás kolem ní provedou a můžeme si v klidu říct, že vědí jak na to a mají to pod kontrolou. Žádné mlácení prázdné slámy.