Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem při pročítání informací o debutní desce Wires & Lights dohledal německou národnost a žánrové zařazení k post-punku, modlil jsem se (nebo něco na ten způsob), aby album nezačínalo basovou linkou, k níž se po pár vteřinách přidá hluboký, neskutečně vážný hlas plný osudovosti. Bylo to tak. Bylo to tak a v ten moment jsem měl pocit, že všechno ostatní bude špatně a nic než špatně, protože podobné parodie na Joy Division si nezaslouží nic než studenou sprchu a vykopnout na mráz. O to větší pak bylo překvapení, že s postupujícím časem moje nejčernější myšlenky ustupovaly do pozadí a deska A Chasm Here And Now mě začala zajímat.

Nedokážu říct, jestli v tom bylo to, že kapela pouze nenapodobuje své žánrové praotce a do svého zvuku přimíchává i ingredience z gothic rocku a shoegaze, anebo prostinká skutečnost, že jejich písničky jsou navzdory jednoduchosti neskutečně chytlavé, dobře napsané a uchopitelné na první dobrou. Řekl bych, že větší váhu bude mít to druhé, protože jestli mě něco nutilo opakovaně se k albu vracet, byla to jeho jednoduchost, posluchačská přívětivost, příjemná atmosféra a svým způsobem hitovost. Z A Chasm Here And Now ani omylem nečiší deprese, nenutí posluchače podřezat si zápěstí a s poslední skladbou zkapat na podlahu, ale naopak příjemně nakopává, povzbuzuje a naplňuje pozitivní, téměř až euforickou energií.

Podle internetů a vlastně i podle informací obsažených v černobílém bookletu jinak černobíle pojatého digipaku (kdo chce být post-punk, musí zapomenout na barvy) je autorem textů, hudby i celkového konceptu Justin Stephens (ex-Passion Play), na albu zpívající kytarista obklopen dalšími třemi soudruhy. Pro pochopení desky je to ale poznámka podružná, protože na desce v podstatě není co chápat. Jejích deset skladeb a padesát minut naplňuje učebnicové definice a jediné, co překvapuje, je lehkost, s jakou je to celé podáno.

Bez ohledu na to, že v rámci žánru mám mnohem raději ostřejší přístup, který pro mě v současné době reprezentují čtyři sufražetky Savages (recenze), i tahle melodičtější a poetičtější forma post-punku si mě dokázala získat. Čím? Určitě ne jakoukoliv rafinovaností při skládání nebo aranžování, protože všechno je klasické, předvídatelné a na jistotu. Skladby jedou ve standardním režimu sloka-refrén-sloka-refrén-přemostění-refrén, ve zvuku dostává dost prostoru baskytara, synťáky spíš jen dotváří hloubku a kytary jsou skvělé, ale nikoliv invenční. Kouzlo je v atmosféře, v přirozenosti, v krásných melodiích (refrén Sleepers), v hlasu Justina Stephense, který neubíjí, který je sice nahallovaný, ale tak akorát.

Poslech téhle desky je vás ničím neobohatí, neposune hranice vašeho vnímání ani nenahlodá váš osobní vkus. Na druhou stranu vás naplní teplem domácího krbu, místa, kam se rádi vracíte z dobrodružných výprav hledat odpočinek a síly pro další výlety mimo běžné rámce. A Chasm Here And Now představuje klídek a pohodu, poslech, který si jednou za čas potřebuje dopřát každý. Na německou kapelu překvapující zjištění.