Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vraťme se ještě na chvíli k barevnému podzimu loňské sezóny, neboť právě do toho období spadá poslední nahrávka francouzských drtičů YEAR OF NO LIGHT. A že za sebou mají chlapci plodný rok, to je víc než jasné. Vedle aktuální porce regulérní nahrávky, se YEAR OF NO LIGHT zkraje jara zaníceně položili do soundtrackové hudby, když svým dílem doprovodili zpracování němého filmu "Vampyr". Tento projekt je ale dobré brát krapet odděleně, protože kapela se na něm prezentuje mnohem tišší, ambientní hudbou. Pravá síla Francouzů je v pojetí inteligentní devastace, kdy novinka "Toscin" představuje pomyslný vrchol kreativního pohybu směrem kupředu, výš nebo kamkoli se chcete pohnout a nestát při tom na místě.

A YEAR OF NO LIGHT opravdu nejsou z těch, co by jen hleděli jak kolem nich běží den za dnem. Spíš jsou ukázkovým příkladem další z kapel, které není úplně lhostejné, že se kolem něco děje a že to jde posbírat, po svém zkompletovat a pak znovu rozbít, bude-li třeba. Pak je velice rozumné si YEAR OF NO LIGHT přidat ke spolkům intenzivní inteligence, která pryští z doomových kolbišť, ale ty jsou zároveň v těsném sousedství s metalovou modernou. Pokud bych měl zohlednit svůj celkový postoj k těmto šesti statečným, vidím je dnes na dohled post-metalového horizontu, kde spokojeně hledí do dálky Cult Of Luna. Jsme jen těsný kousek od míst, odkud už není kam stoupat, jen padat. Pokud by se daly obě kapely srovnávat, tak určitě tím, že všichni chlapci mají titul post-metalových věd, v rukou mraky grafů a správně kostěné brejle dle nejnovějších katalogů. Liší se pak v jednom. Švédská, studeným ruchem Metropolisu stižená kapela, trůní na špici už dlouho, zato YEAR OF NO LIGHT se na ni vypracovali po krůčcích a poctivou pílí. A právě ta přináší očekávané ovoce v podobě velmi povedeného alba "Tocsin". Ano, správně, na držku se dnes padat nebude.

"Tocsin" je, přeneseno z rodného jazyka kapely, jakýmsi alarmem či vyzváněním na poplach. Především je to však epická nahrávka pulsující velkou silou a ponechávající si více místa na svá vyjádření. Co skladba, to jiná metoda jak dosáhnout pronikavých nálad. Album je čistě instrumentální záležitostí a zůstaneme-li u čistoty, tak je také nejčistší nahrávkou dosavadních zářezů na pažbě YEAR OF NO LIGHT. I když "Tocsin" nevybředl z kvanta průměrně dynamických nahrávek současnosti, dynamika samotné tvorby, její gradace a dispozice vytvořit poutavý příběh, je ukázková. Pětice písní nabízí komplexní a kontrolovaný dohled na pod nohami se propadající zem, neboť přichází apokalypsa, bere si vše a i ten zvon už je ve víru prachu. Hřmotné a pomalé kytary dominují, epická mohutnost vše zastřešuje, ale svůj čas dostanou i povážlivě svobodomyslné nálady. Jedna z takových se proplétá druhou skladbou "Géhenne", což nejspíš značí, že peklo není jen temné a ukrutné místo. Až je po všem a zem je zpustošena (Désolation), mollová, lesním rohem zavánějící skladba, jako by smířlivě a zničeně říkala - nestihli jsme, co jsme stihnout mohli a už je pozdě se ptát kam se poděl náš svět, jehož darů jsme trvale zneužívali. Poslední dvě skladby definují album jako tvárné, až explozivní a epikou prošpikované dílo. Je v nich gró dnešních YEAR OF NO LIGHT, je v nich drsný ideál spojení metalové surovosti a atmosférického pohybu nálad.

Hudba YEAR OF NO LIGHT svět neboří, ale díky ní jste maximálně vtáhnuti do děje. Nečeká vás deprimující zážitek, ale progresivní smršť nálad, která se nebojí melodických partů, veletěžkých kytar, ani klenutých atmosfér, kde je jakýkoli vokál zapomenut, protože prostor je vyplněn a není třeba do něj cpát něco navíc. Je využit rafinovaněji, ta tam je post-rockem načichlá placka "Ausserwelt" a řeznický sludge metal "Nord". Tohle je jiný masív a s jiným jízdním řádem. Hodina s novým albem YEAR OF NO LIGHT je vydatně stráveným časem, jehož opakování na sebe nenechá dlouho čekat.