Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Year Of The Goat - Novis Orbis Terrarum Ordinis

Year Of The GoatNovis Orbis Terrarum Ordinis

Bhut25.1.2020
Zdroj: mp3 (320Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Hard’n’heavy vřískot?! Ale no tak! Dej tomu šanci. Tenhle kousek obávaných čistých vokálů má něco do sebe a dokáže skvěle zabavit a předložit i zajímavě kompozičně rozložené skladby. I kraviny se dají dělat s noblesou a originalitou.

Na někoho může zaklínadlo „hard rock“ zapůsobit zapuzujícím dojmem a ve většině případů i celkem rozumím oné odtažitosti, ale kdo by neuznal kvalitu písní těch párplů, dorsů nebo cepelínů. Já osobně mám tyhle dinosaury rád a kapely z jejich doby mi nevadí. Ta současná už však daný žánr velmi zřídka dokáže předvést v zajímavém provedení (aniž by zněla zcela zaměnitelně). Výjimku přinesla třeba v roce 2014 skupina The X-Ray Harpoons s albem Get Attuned To Our Tyme (totální reinkarnace Morrisonovy kapely), nebo třeba Hexvessel na When We Are Death také zapůsobili víc než skvěle a songy z téhle nahrávky mi občas začnou samy od sebe rezonovat hlavou. Odvážně tvrdím, že po jejich bok lze zapsat i Year Of The Goat s třetí řadovkou Novis Orbis Terrarum Ordinis.

 

Obal i název desky ve mně nejprve evokoval zas nějakou bubákovskou blackovku, jenže pak se z toho vyklubalo něco zcela odlišného a nutno jedním dechem dodat, že neméně chytlavého. Jak s oblibou říkám: nesuď knihu podle obalu. Kapela se sice snaží nalákat posluchače z řad okultního doom rocku, což jim nemám za zlé ani v tom nejmenším, ale pořád tam jasně dominuje ten sedmdesátkový odér zvonáčů, barevných svršků a indiánských čelenek. Ne, že by sem tam nezačoudilo chrámové kadidlo a atmosféra nedostala takřka liturgického výrazu (a fakt zapomeňte na batůžky z Polska v jakékoliv fázi jejich rozvětvené historie o třech albech, která k sobě vzájemně patří i nepatří). Jednoduše proto, že pánové ze Švédska zrození v roku kozy to s nástroji pěkně umí. Nebojí se svůj zvuk proložit stonerem, kdy mi celkem často na mysl vbíhaly kněžky Witches Of God. Tahle kapela se mi připomínala zejména obdobným zpěvem a určitou veselostí.

 

 

Je jasné, že tu nepůjde o svařování pout nějakých odvrácených žánrů. To oč tu běží, je kvalitně podaná klasika. Příjemná muzika, která se nesnaží být přehnaně uměleckou hodnotou, ale inspirativním podkladem. Třeba je naprosto skvělé, jak funguje taková obyčejná věc jako je rozložení alba. Nechybí svižné výpaly, osobitá sóla, chytlavé vokální linky a taky nějaká ta balada není vyškrtnuta. Tahle deska má jednoduše všechno, co správné rockové album má mít. A ze všeho nejvíc - je to strašně návykové a zábavné v tom dobrém slova smyslu.

 

Někdy zkrátka stačí hodně málo k tomu, aby se spokojenost dostavila. Krásné věci nemusí být složité a nemusíme k nim mít divoký manuál. Ta skvělá věc je někdy tak prostá… Tohle album je právě takovým tím obyčejným, přesto v celém rozsahu krásným dárečkem. Baví mě to a věřím, že živě to sedmnáctýho května na Chmelnici bude pěkná jízda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky