|
|
||||||||||

Pojďme si hned v úvodu na rovinu říct, že adresátem alba typu Heydays není obecná veřejnost, ale spíše skupina zasvěcených fajnšmekrů a náhodných kolemjdoucích s náladou objevovat a nechat se strhnout vírem vášní. Právě akutní emoce jsou specialitou pětičlenné belgické formace Youff. Hrají něco mezi post-hardcorem nebo noise-rockem a energií nešetří ve studiu ani na pódiu.
Devět skladeb se stopáží lehce přes půl hodiny se vyznačuje neklidnými stavy kontrolovaného šílenství v ryzí formě, co prověří ochotu posluchače přijmout vyšinutost jako základní faktor hudebního vyjádření. Nebavíme se o experimentálním vršení not na jednu hromadu, skladby jsou strukturované, mají pevnou formu, jen jsou tak trochu hnuté.
Nejvýraznějším prvkem je postava za mikrofonem. Michiel De Naegel využívá celý hlasový rozsah v mnoha různých polohách a svým přístupem k práci s hlasem mi tak trochu připomíná Niklase Kvarfortha ze švédských Shining, který se také nenechává omezovat imaginárními standardy žánru. Hned v závěsu trčí duo skučících kytar, co hrají soundtrack k exkurzi někam do sklepení psychiatrické léčebny. Na mysl přicházejí Korn a jejich nekytarový způsob využití tohoto klasického nástroje.
Je trochu strašidelné, jak nepříliš povedený zvuk dokáže podrazit nohy dobré hudební myšlence (studiové album) a naopak, jaký punch a detail skladbám nadělí optimální nazvučení, co celou show vystřelí vysoko ke hvězdám (viz live session níže). Nedá se říct, že by studiová nahrávka hrála přímo blbě, její dramatický efekt však dost trpí jednolitým ostrým zvukem, který postrádá váhu v nižších frekvencích, což okrádá kompozice o kontrast. Propady z vyšších do nižších poloh skvěle reflektují proměny nálad nemocné mysli a můžete se z nich těšit v níže připojeném záznamu živáku z kulturního prostoru 019 v belgickém Ghentu. Je to jako dívat se, jak Leonardo maluje...
Disharmonie budiž hlavním ukazatelem hudebního DNA kapely a koho při poslechu neruší, bude nadšen. Bubny a baskytara jsou solidní, víceméně podpůrné elementy, které akcentují hru již zmíněných hlavních protagonistů.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Love Mazout
Vydáno:Říjen 2023
Žánr:Post-hardcore
Manu Mahie - bicí
Arjen Verswijvelt - kytara
Victor Goemaere - kytara
Filip Brans - baskytara
Michiel De Naegel - zpěv
1. Third Body
2. Innersmine
3. Dreamboard
4. Totem
5. Uhmigduhluh
6. Sunshine
7. Heydays
8. Innersfine
9. Foreveroptimist

Kekal
Envisaged

Ingested
Where Only Gods May Tread

Tamás Kátai
Slower Structures

Grave
Endless Procession of Souls

Black Cilice
Votive Fire

Sekhmet
Words Of The Master (Proverbs Of Hell)

Drastus
La Croix De Sang

Atlases
Woe Portrait

Zhrine
Unortheta

Hadem pro mého munga / Le Bain de Maid
split

Relics Of Humanity
Absolute Dismal Domain
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.