Recenze: Zaratus - In The Days Of Whore

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

ZaratusIn The Days Of Whore

Bhut17.4.2021

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Rotting Christ, Naer Mataron, Yoth Iria a nově taky Zaratus. To vše jsou kvalitní blackmetalové kapely jasně hovořící řeckým dialektem.

V roce 2019 se v Řecku dalo dohromady duo ostřílených chlápků helénského black metalu, kteří tehdy vdechli život svému novému projektu, jenž pojmenovali jako Zaratus. O rok později už byla stvořena první velká deska, jenž se zove In The Days Of Whore.

Bill Zobolas (namátkou znám třeba z Thou Art Lord) a Stefan Necroabyssious (namátkou znám třeba z Varathron) postavili hudbu kapely Zaratus na epickém vyznění. Proto se nebojí častého využití kláves a nasamplovaných nástrojů ne zcela metalového zaměření. Takové prvky muziku čile osvěžují a skvěle odlišují jednotlivé díly nahrávky od sebe. Propojením je démonicky vyznívající black, který svým charakterem perfektně odkazuje na zemi původu a díky nejedné melodii opráší naše vzpomínky na Eduarda Petišku. Asi na to čekáte, tak to přiznám rovnou – jo, občas to zní jako Rotting Christ, ale méně epicky a méně pompézně. Asi bych spíš volil ekvivalent v podobě Naer Mataron nebo Necromantia, ale na ty jsou zase Zaratus víc barevní a pestří. Z toho plyne jasně dané zjištění, že kapela má svůj rukopis a výraz, který není zcela nezaměnitelný, ale přesto je důsledně obdařen autorskými stigmaty, které vám ukotví v hlavě jako ty momenty, které je potřeba prožít znovu. Tím chci říct, že ta hudba má zvláštní energii, kterou k sobě tahá posluchačovu zvědavost.

Melodie kytar jsou určující element k rozpoznávání helénského blacku a jestli znáte nějakou typicky řeckou kapelu z daného ranku, tak víte, kam tím mířím. Je to zeměpisná značka, kterou můžete napodobit, ale pokud nejste z Balkánu, tak vám to nikdo věřit nebude. Jedině tyhle bardi pocházející ze země Ouza a oliv jsou hodni přednášet světu své eposy o dávných šarvátkách s fantastickou příměsí nelidských stvoření. Není to zas tak dlouho, co éterem a vašimi přehrávači jistě zamávala kapela Yoth Iria. Ty vole, vždyť oni byli i ve Sparku. Takže Zaratus je logický následovník patrně nějaké nové vlny řeckého černého odkazu.

Ačkoliv je tu pár pasáží, které se jaksi nepovedlo udržet v mezích vážnosti a jejich vyznění je tím pádem tristní, ne-li směšné (na mysli hlavně mám pomalé pasáže v Chaos And Blood a klavír v Zoroastrian Priest, který je tam fakt navíc, a ještě k tomu na hovno), tak to ve zbytku nahrávky báječně klape. Není to sice um hodný stoprocentního uznání, ale po prvním poslechu jsem zaujat zůstal a nadále se jal studovati hlubiny počínání oněch dvou person, které se vrátily do doby kurev, jak ostatně přiznává titul In The Days Of Whore. A že to nebyla žádná selanka deklamuje nádherná malba na obalu. Víc řecké už to být nemůže, leda že by součástí CD byl lídl leták na řecký týden s akční trhací stránkou na jogurty a sýry.

Co dalšího může trochu vytrhávat z nerušených snění je zvuk bicích, které prostě mají zvuk automatu. Zda byly nahrávány živě, nebo skutečně jde o nějaké elektronické obvody však nevím, ale jejich zvuk nehovoří lidským faktorem. Podobně plastikově občas vyznívají některé klávesové plochy, které s trochou fantazie může využívat i takový Perturbator, ale to už musíte mít asi podobné hudební stihomamy jako já. Nicméně já to tam cítím. Přes to všechno si myslím, že je ta deska skvělá, protože má patřičné kouzlo a svérázný charakter. Nezní lacině, nehrne nic na sílu, a právě naprosto důstojně přednáší dávné příběhy plné krve a jiných elementů. Takže jo, ten náboj se daří evokovat správným ventilem, i když to občas zaskřípe.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.