Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zombified - Carnage Slaughter and Death

ZombifiedCarnage Slaughter and Death

Garmfrost25.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Death grind starého střihu se zuřivým zápalem a brutálním, ale srozumitelným projevem s jedním z nejlepších death metalových zpěváků dnešní doby. Povinnost pro fanoušky poctivého švédského řemesla.

Přiznám se, že jsem v rámci death metalu a grind coru milovník pouze staré školy a to z prostého důvodu, vyrostl jsem na ní. Ze soudobých kapel a projektů tohoto žánru se příliš nevyznám a ani je nevyhledávám. Většinou buď rozepisují dané, nebo se naopak odkloní směrem, který mi v ranku smrti nevoní. Proto jsem při prvním shledání se ZOMBIFIED přistupoval k nahrávce velice opatrně a hlavním důvodem mého zájmu bylo pouze jméno zpěváka Robana Karlssona, který se k ZOMBIFIED přidal v roce 2010. ZOMBIFIED totiž začal svojí pouť jako projekt dvou kytaristů Pär Franssona a Patrika Halvarssona (ex-Blodsrit, ex-Paganizer, ex-Sinners Burn, atd.) Na postu bicích byla malá změna, ale doufám, že současný řezník Jacob Johansson, který poslední řadovku namlátil způsobem vskutku zvířecím a zároveň rytmicky barevným, zůstane co nejdéle. Proč mě zaujalo jméno R. Karlssona? Já jsem jeho hlas doslova žral, už když zvracel v obskurní hnusotě PAN.THY.MONIUM. Pamětníci vědí, a ostatním vřele doporučuju. Seznam všeho, čeho se svým uměním dotkl, je obšírný, ale v srdci mi zůstal jako ten, kdo nahradil nenahraditelného Dana Sväno. Díky jeho hlasu se „Cryptic“ dá i poslouchat, anebo když nastoupil do dříve velezajímavé skupiny SCAR SYMMETRY po všestranně šikovném Christianu Älvestamovi.

 

Album „Carnage Slaughter and Death“ mě ale dokázalo, přes moje velké sympatie k zpěvákovi, přesvědčit, že naštěstí nestojí jenom na něm. Aniž bych byl příznivcem grindu, core témat plné zombií, ZOMBIFIED mě svým talentem psát chytlavé a zároveň zuřivé a nekompromisní songy utáhli na vařené fusekle. Nejedná se o grindové legrácky, spíš si zavzpomínáte na doby, kdy se death s grindem kamarádili, kapely jako Dawn of Decay, ranní Septic Flesh, Grave nebo Gorefest a Suffocation apod. řádily na scéně ve vší mladistvé krutosti.

 

ZOMBIFIED jsou Švédi jak poleno a typický chrastící zvuk jim velice sluší. Zároveň jedním dechem dodávám, že „Carnage Slaughter and Death“ nezní nikterak zastarale. Naopak, zápal a dobré nápady z nich jenom srší. Bicí mašinérie drtí ucho nebohého posluchače rychlou palbou, provětráváno crustovými výboji. Kytary se navzájem podporují a občas zazní i nečekané harmonie. Basa je zabijácká a pořádně nahlas. Roban umí na basu a taky ji nám pěkně servíruje, co hrdlo ráčí. Nejlepší je ale jeho hlas. Nikdy, opakuju, nikdy nebyl v takové kondici. Hluboký murmur, prokládáný blackově surovým řevem je vpravdě famózní. Tady se ukázalo, jak mu prospívá účinkování v brutální smečce a jeho fantastický hlas dostal možnost si pořádně zablít.

 

Album drží pěkně pohromadě a nedá se říct, že by jedna píseň vyčnívala a nějaká se vezla s nadprůměrným zbytkem. Tedy jedna vyčnívá. „The Last Stand“ je celkově standartní zabijácká řezba a lehce evokuje i zámořské brutální smečky. Ovšem jen do refrénu, který v závěru skladby vygraduje do nesmírných výšin. Je mi sympatické, že se s nádhernou melodií šetří, tím víc pak vyzní. Devizou alba je i fakt, aniž by bylo primitivní, není ani přetechnizované a předimenzované. Jednoduché nápady s technickou suverénností jsou jasným důkazem, že s nimi máme počítat. 46 minut uteče jak voda a vám nezbude, než desku otočit ještě jednou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky