Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Blind Ruler Cursed Land v Opavě

Blind Ruler Cursed Land v Opavě

Victimer17.5.2025
V samotném závěru mezinárodního festivalu studentských filmů Opavský páv vystoupil jako speciální host Willhelm Grasslich se svým projektem Blind Ruler Cursed Land.

Opavský páv byl třídenní filmový festival zaměřený na různé kategorie filmů mladých autorů a díky Willhelmově pozvání jsem měl tu čest se zúčastnit aspoň jeho závěrečného resumé. Dočkal jsem se zajímavých ukázek na projekci, pár úsměvných nedorozumění při moderování a celkově milé a přátelské atmosféry v sále Filozoficko - přírodovědecké fakulty. Ale o filmech tento článek není. Možnost vidět set Blind Ruler Cursed Land doslova pár minut od domova, navíc s výborným albem Music for Firewalkers v zádech, to prostě odmítnout nešlo. Takže domluva v práci a v pravý čas úprk z industriální rutiny do prostoru, kde industrial (a nejen on) plnil funkci uměleckou.


Vystoupení se odehrálo v prostoru, který bychom vzhledem k festivalu mohli nazývat kinem. Kvalitní zvuk, velká projekce a místa k sezení vinoucí se nahoru. Tak jsem si vystoupal skoro až do poslední řady, ať mám přehled. Set samotný trval asi něco málo přes půlhodinku, což stačilo k navození patřičně sugestivní atmosféry. Projekce k vystoupením Blind Ruler Cursed Land patří a tady na velkém plátně dodaly koncertu místy až hypnotický rámec. Plameny, lidské pochodně a oheň jako takový v hlavní roli. Živel tvořící i ničící. V kombinaci s ethno hlučivou esoterikou hudební složky byl tento večer opravdový soundtrack for firewalkers.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/brcl%20live.jpg


Hezky zaplněný sál mírně prořídl, ne všichni přišli na hudbu a bylo sotva pár minut po tom hlavním - vyhlášení nejlepších filmových snímků na filmovém festivalu. Ti co zůstali, neprohloupili a určitě si domů odnesli netradiční zážitek. Kostrou programu bylo stále aktuální album Music for Firewalkers, které je v rámci tvorby projektu zásadním. Průlomovým, bořícím pomyslné hranice a nabízející rozkročení napříč žánry. TADY je možnost si připomenout naši recenzi a já měl možnost si skladby, jejich fragmenty a proměny připomenout přímo na místě. Vedle stylového rozkročení je album bohaté i na vokály a Willhelm se s nimi v Opavě popasoval velmi zdatně. Tradičně militantně oděný a škraboškou zahalený sám voják v poli, nebo-li za pultem skrývajícím vícero nástrojů. Bylo zajímavé sledovat, jak se jedna postava vzhledem ke zvukovým a nástrojovým obratům musí otáčet a zachovat při tom harmonii. Komplexní zvuková dílna, poetický underground naživo.


Sál filozofické fakulty na Hauerově ulici se stal na chvíli ideálním místem propojení tradicionalismu a sonického zvrásnění. Díky i za krátké ale milé setkání s autorem samotným. Vypadalo to, že i on má z koncertu dobrý dojem. Tento večer uprostřed týdne se vyplatilo vyjít za kulturou.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky