Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hoy Brujerizmo pa tí satanismo!

Jsem člověk věru nadšený z každé voloviny, a proto se mi nepřísluší nechat si proklouznout mezi prsty skvělé vystoupení vcelku dosti oblíbené kapely. Zvláště když oním bandem je samotná Brujeria. Jejich hudbu jsem si velice oblíbil po vydání kompilačky Mextremist! a tehdá jsem jim ještě zobal z flanelky, že to jsou nebojácní mexikání, kteří se před ničím nezastaví. Ta image a původní letmé informace mne vážně dostaly tam, kam kapela původně chtěla. Nicméně i tahle pohádka došla svého konce a především není mým nynějším úkolem rozebírat historii kapely, nýbrž ohlédnout se az jedním z jejich vynikajících vystoupení, které se tentokrát odehrálo v pražském klubu Futurum.

 Do klubu jsem dorazil nějakou tu chvilku před začátkem celé akce, zakoupil lístek, schoval bundu do šatny, nechal se označit a volně vkráčel do sálu. První kroky vedly pro pívo, pak zbývalo si jen prohlédnout sál, který se v tento čas již notně plnil, a zdálo se, že nové a nové tváře neustále přicházejí. Inu, zaujal jsem libé místo a vyčkával první kapely.

S úderem osmé hodiny večerní podium obsadili výborní tuzemští grindcoristé Jig-Ai. Sami sebe označili jako „nejtvrdší kapelu na tomhle zkurvenym světě“ a jejich muzika je vážně nářez. Konec konců jejich dosud poslední deska Katana Orgy je toho důkazem - vynikající řežba divokého grindu. Trojice interpretů divoce povykovala po podiu a nebránila se absolutně ničemu, to je pro grind přece typické. Vybízela lidi, aby vylezli na podium, zaskákali si, zablbli si a podobně. Vzhledem k situaci, že bylo notně našlapáno, se dav příliš aktivně neprojevoval. Samozřejmě až na výjimky. Hudba Jig-Ai je energetická bomba a v klidu by snad nezůstal ani Hibernatus… No, krásná jízda a pěkná rozcvička před hlavním chodem večera.

Fronta na pivo byla nekonečná… A stánek s merchandise zde chyběl. Nebo jsem jej nenašel? Škoda, nějakou tu kačku jsem hodlal obětovat… No nic, po půl hodince setu Jig-Ai a další půlhodince pauzy konečně přišlo to, na co všichni čekali… Ne, nebyly to zapálené jointy, které všude kolem začaly putovat jak tichá pošta, konec konců Marihuana – Sí, Policia – No!

Set výtečné „bižuterie“ ani nemohl začít jinak… Teroristické intro na Pito Wilsona (sice trochu nahlas, ale bylo jen chvilku) a po něm otvírák a titulní song z prostředního alba Raza Odiada. Lepší začátek jsem ani nečekal. Následovala těžká palba vypalovaček ze všech období kapely. Sál našlapanej k prasknutí a nebylo metru, na kterém by alespoň jeden člověk nějak nepařil. Vůně zeleně se nesla ovzduším, pot se řinul po čele a do uší se příjemně zařezávaly tóny skladeb jako Hechando Chingasos, Consejos Narcos, La Ley De Plomo, Brujerizmo, Anti-Castro… no jmenovat by se dalo i dále… Tahle nekončící jízda se obešla bez jediné chybičky, všechno srovnané a s přehledem podávané. Křepčící dav se zmítal a mít v té chvíli v rukou mačety, asi by to nedopadlo nejlépe a začala by ta pravá Revolución. Uhranutí fandové létali vzduchem a každý si koncert užil na plné gule. To prostě nešlo jinak. Kapela oznámila konec a notně děkovala Viva República Checa… Každý ale chtěl více a tak se počítalo s přídavkem, který nakonec tvořily tři skladby. První z nich byla ochutnávka z připravovaného alba. Svižná pecka, se všemi prvky, kterými se Brujeria pyšní ... máme se nač těšit. Druhou skladbu tvořila hymna kapely Matando Güeros. Na to jsem se těšil snad nejvíc a dle okolí soudě, nebyl jsem sám… A na samotný závěr přišla velice svérázná a oblíbená coververze na Los Del Rio. Zasvěcení tuší… ano byla to slavná Macarena předělaná do hitovky Marijuana. Kapela si jí však pustila s playbacku a na podiu zůstali jen dva zpěváci. Zbytek kapely notně splavený (taky mějte celej set zavázanej xicht šátkem) v klidu odešel. Ani nedozpívali poslední sloku, neb ta se dle gesta Juana Brujo opakuje, a taktéž následovali své kolegy. Trochu úsměvný závěr.

Shrnutí? Já snad ani nemám slov… Takhle nacpanej klub jsem dlouho neviděl. Takhle živelnej koncert taktéž ne. Nemám, co bych vytkl… snad chybějící merč a tu frontu na pivo, hehe. Jedním slovem – krása.