Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Deathrite, Mörkhimmel, Pray For Death

Deathrite, Mörkhimmel, Pray For Death

Bhut15.4.2015
Pražský páteční večer zpříjemněný tóny hrubého death metalu s kořením thrashe.

Ne že bych návštěvu této akce nějak dlouze plánoval, dokonce jsem ani do té doby neznal hlavní hvězdu večera, ale co dělat v pátek večer doma? Je fajn, že Praha má v posledních dnech hojnost koncertů, až se některé z nich nebezpečně překrývají. Zajít proto do Exitu na pivko a poslechnout si přitom něco pěkného nebylo vůbec od věci.

 

Kapelu Pray For Death šlo zaregistrovat na splitku s uskupením V rukou osudu, což samo o sobě lze směřovat do jistého pomalého žánru s důrazem na intenzivní atmosféru. Jenže Pray For Death jsou trochu jiní, lépe řečeno nestálí. Už na samotných hráčích je dle vizáže poznat, ke které hudební odnoži se kdo hlásí. To má samo sebou dopad i na jejich tvorbu, která tak čerpá zejména z energických žánrů jako death, hardcore, thrash nebo sludge. Ty rychlejší vály mi moc nesedly a musím nemile popíchnout, že třeba bubeník je moc neušlape. Naopak jim báječně sedí střední a pomalejší tempo, které hrajou opravdu slušně. Třeba závěrečný song s foukací harmonikou v úvodu byl prvotřídní. Zatím kapelu vnímám tak, že tak trochu tápe a hledá svůj směr, čímž mne ale nijak neuráží. Na chlapech je vidět snaha o posun a snad i snaha o vymanění se z mantinelů jednotlivých žánrů metalu.

 

Prostřední bandou byli Mörkhimmel, kteří mne sem vlastně lákali nejvíce. Jak jim to hraje na domovské půdě, jsem ještě neměl tu čest vyzkoušet. Možná byste rádi nějaká slova zklamání, či jiné projevy nespokojenosti, ale tahle čtveřice jednoduše patří k těm, které si vždycky na živo dám rád. Je to dáno tím, že kapela hraje s dobrým nasazením a je sama o sobě pojistkou koncertů, jelikož to na podiu prostě umí. Dokážou bezpečně překlopit hudbu z desky do živých prostor, aby se tak mohli přítomní příjemně nořit do bahnitých spletí hrubého death metalu. Podobnost se švédskou scénou mi absolutně nepřekáží a jejich koncert vždycky sedne tak, jak má.

 

Z Německa dorazila banda Deathrite, se kterou jsem se setkal vůbec poprvé. Pánové dlouho neotáleli a hned šli na věc, čímž dali průchod vlastnímu vnímání thrash / death metalu. Ostatně i nějaký ten prvek z grindcoru by se vystopovat nechal. Sekali to do nás pěkně zostra a nešetřili jedinou vteřinu. Podobnou muziku si sice sám od sebe doma často nepouštím, ale rozhodně se jí nevyhýbám. Je pak fajn vidět něco podobného i na prknech a doslova cítit horký dech té divokosti obsažené v jednotlivých písních. Deathrite nejsou kdoví jak známou kapelou, ovšem pokud jim nasazení vydrží, mohli by dojít širšího uznání. Koncert zakončili stylovým coverem Troops Of Doom od Sepultury a bylo vymalováno.

 

Závěrem snad jen několik poznámek. Původně měla vystoupit ještě americká záležitost Skinfather, ale nakonec z toho sešlo a zároveň to vedlo ke snížení vstupného na 150 korun. Pochválit musím zvuk, který se vyvedl náramně a bez sebemenšího hrubého průšvihu. Zároveň se pořadatelé krotili a muzika dohrála cca o půl dvanácté, což je další plus. Celkově tedy spokojenost.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky