Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou chvíle, kdy uprostřed každodenního shonu, pracovních povinností, lopotění se za uznáním, vyšším výdělkem, větší televizí, lepším autem, člověk snadno začne ztrácet pojem o hodnotách, jež jsou v hierarchii jeho potřeb na mnohem nižších stupních, avšak roli, kterou v jeho životě zastávají nelze ničím nahradit... Jednou za čas přijde okamžik, kdy potřeba zpomalit, na chvíli přestat vnímat vše nepříjemné, stěží ovlivnitelné a dát průchod svým pocitům trápení, ale i radosti, přebije snahu o bezchybné zvládání okolního světa, křečovité úsměvy a zdvořilá gesta. Život je krátký, proto ho užívejme, dokud cítíme alespoň malou, nepatrnou jiskru... 
Ano, matně si vybavují, kterak mne při pohledu na sumičku potřebnou k získání dvou lupenů na koncert kapely, již osobně řadím k tomu absolutně nejlepšímu, co kdy mohla a stále může rocková scéna světu nabídnout, přepadaly velmi podobně laděné myšlenky. Ovšem vhledem k tomu, že jsem v případě dvou předchozích vystoupení Pearl Jam na našem území váhal tak dlouho, až mi šance vidět a slyšet je na vlastní oči a uši nakonec proklouzla mezi prsty, tentokrát mé rozhodnutí přišlo prakticky okamžitě po spuštění předprodeje. Plánovat návštěvu živého vystoupení podobné velikosti není, a ona vlastně ani nikdy nebyla, žádná sranda a podobná záležitost s sebou vždy přináší určitá, především rozpočtová, omezení. Ostatně jak trefně poznamenal kolega Jirka: "Výlet se ženou = dvojnásobná útrata, poloviční..." domyslete si raději sami:-) Nicméně srdce zvítězilo nad rozumem a já nyní mohu s klidným svědomím říci, že zážitek z večera 2. 7. 2012 nelze penězi vůbec vyčíslit... ale to už trochu předbíhám...

Jelikož kluk ze vsi jako já v Praze trefí tak maximálně vlakem na Žižkov, volba typu spojení mě netrápila nijak dlouho. Ozzy se vyzná a jeho profesionální pilot s přezdívkou Kakadu se ukázal jako borec k pohledání. Bylo znát, že svůj bejby Neoplán s přistýlkou pro desátého cestujícího v podobě rozkládací rybářské židličky, má pevně v rukou, dokonce i podivné bouchání od zadních brzd obratem briskně vyřešil zesílením rádia, takže za necelou hoďku a půl naše zraky vzhlížely k místu činu. Počasí, tou dobou ještě obzvláště vypečené, přímo lákalo k svlažení vyprahlých hrdel, takže cíl zahrádka + pivo se jevil jako nad slunce jasný. Pravda, pro milovníky pivních rozmanitostí, okolí O2 Arény není zrovna zemí zaslíbenou, tudíž bylo třeba vzít zavděk místním Braníkem, který jako zaháněč žízně posloužil mnohem lépe, nežli šmakuláda v podobě Staráče krouceného ve fast foodech rozesetých po chodbách haly.
Zhruba kolem osmé na pódium dorazila jediná předkapela večera slyšící na jméno X v čele s nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou divoženkou Xene Christinou. Kapela se pohybuje na scéně s přestávkami už od roku 1977, přesto přiznávám, že jejich hudba mě až do těchto chvil úspěšně míjela. Tudíž pro mne, ale soudě dle tázavých pohledů kolem sedících/stojících i pro mnoho ostatních, vlastně premiéra. X od začátku pumpovali do publika svůj energický punk tak trochu naroubovaný na šlapavou rytmiku klasického rock´n ´rollu, což se prostě muselo líbit. Zvuk byl na úvod klasicky dost nevyladěný, takže chvílemi až nepříjemně bodavé kopáky nenechávaly prostor pro ostatní instrumenty, jindy zase kytarová stěna téměř překrývala Xenino rozjuchané prozpěvování, ale i tak se X s nelehkou úlohou předskokana vyrovnali celkem se ctí. S postupujícím časem má pozornost, v důsledku řekl bych až přílišné kolovrátkovitosti a chybějícího momentu překvapení, sice lehce opadávala, ale i přesto hodnotím jejich vystoupení jako pozitivní překvapení. Kapela sklidila zasloužený potlesk, avšak největší ovace se dostavily až s příchodem Eddieho, který si s Xenou střihl duetík na rozloučenou...

Čůrací pauza se poměrně dosti táhla a každá další minuta se zdála být delší a delší... V půl desáté, když byla hala zaplněná téměř po okraj, konečně přišel moment, na nějž všichni přítomní netrpělivě čekali. Eddie, Matt, Stome, Jeff, Mike a Boom spustili první tóny nesmělé Sometimes a já se najednou ocitl na vrcholu blaha. Prakticky celé publikum vstalo jako jeden muž a zpívalo společně Eddiem. Od té chvíle, jako by neexistovala žádná sedadla, žádné bariéry mezi kapelou a fanoušky, připadal jsem si jak v jednom velkém kotli někde u Svatého Petra. Vzájemná chemie mezi oběma stranami zafungovala na výbornou, což naplno potvrdila hned následující explozivní Animal a bylo vidět, že si Pearl Jam vystoupení opravdu naplno užívají. Problémy se zvukem trápící předkapelu byly ty tam. Instrumentální dovednosti jednotlivých persón myslím netřeba nijak sáhodlouze rozpitvávat. Ze všech doslova tryskala obrovská energie, kterou ventilovali skrze nesmrtelné hymny jako Given To Fly, Corduroy, Even Flow, God´s Dice, Not For You... co skladba, to naprostý skvost. Chvílemi jsem nevěděl, jestli mám dříve sledovat hopsajícího Jeffa, který měl snad na každý song připravenou jinou basu, neúnavného Matta, jehož hra je pro PJ něco jako živá voda pro Jiříka od Zlatovlásky, neustále pobíhajícího Mika tentokrát jasného frajera večera sázejícího jedno úchvatnější kytarové sólo za druhým, skromně vystupujícího Stona, jemuž pohazování se znovu narostlou řepou evidentně šlo k duhu, Booma Gaspara jehož hra se zejména u starších kousků omezuje spíše na decentní podporu, ovšem při věcech z takového Riot Act se naplno projeví jeho šoumenství a zápal mladého puboše, či naprosto skvělého Eddieho, který na pódiu nechával opravdu celou svou duši, komunikoval s fanoušky usmíval se a zpíval jako Bůh. 
Hlavní set končil úžasně naléhavou Why Go, kterou stejně jako všechny předchozí pěla téměř celá stojící hala, opravdu krásné, skvělé a neopakovatelné...

Tou dobou mi již pomalu začínaly vypovídat službu ztrápené hlasivky, ale koncert ještě ani zdaleka nedospěl ke svému závěru.
První přídavek obstarala Stoneovo rytmická Of The Girl, z dle mého názoru velmi nedoceněného alba Binaural, kterou jsem popravdě na živo vůbec nečekal, o to silněji ale na mě její zvláštní atmosféra a naléhavost zapůsobila... možná o ještě intenzivnější zážitek se ovšem postarala hned následující, křehká Just Breathe, kouzelná záležitost z poslední desky, k níž jsem si našel cestu vlastně až v poslední době. Došlo dokonce i na cover od Victorie Williams Crazy Mary, v podání PJ naprosto suverénní, stoprocentně zábavný a uvěřitelný. Once a Do The Evolution... co dodat? Omračující hitovky, jež opět rozbouřily lehce zklidněné vody a otřásly O2 Arénou v samotných základech, znamenaly tečku za porcí úvodních "extra" songů...
Za neutuchajícího potlesku a vyvolávání se však Pearl Jam vrátili ještě jednou, aby zahráli singlovku z předposledního bezejmenného alba, našlápnutou rockující World Wide Suicide následovanou již tradičně publikem vyzpívávanou Better Man. Další klenot dávno zapsaný zlatým písmem v rockové historii, který v živém provedení dostává další rozměr. Tou dobou hráli Pearl Jam už dobře přes dvě hodiny, přesto tím jejich výkon nebyl ani v nejmenším poznamenán, spíše naopak. Koncert gradoval a publikum opět vytahovalo zapalovače k doprovodu Eddiem skvěle vystupňované Black (kdo z vás má v paměti záznam z MTV unplugged, vězte, že jeho výkon po dvaceti letech snesl takřka identická měřítka). To už se ale opravdu blížil závěr, při němž nemohla chybět nesmrtelná Alive, skladba, která se mi snad nikdy neoposlouchá a která bude znít snad i za sto let stále stejně svěže a čerstvě, jako na každé nahrávce, kde se kdy objevila, na každém vystoupení Pearl Jam které ještě proběhnou... Přichází loučení, světla O2 Arény se rozsvěcejí... ale nikomu se ještě nechce končit. Eddie bere do rukou své tamburíny, Mike a Stone hrábnou do strun a spustí další parádní představení v podobě Baba O´Riley od The Who, v tu chvíli jim celá hala zobe z ruky, bouří a tleská, ale definitivní tečka přichází až s Yellow Ledbetter, při níž už netrpěliví bednáci odklízejí propriety z pódia, ale Pearl Jam stále hrají, publikum zpívá a já si přeji, aby tenhle okamžik nikdy neskončil... poslední děkovačka, poslední aplaus a Pearl Jam mizí v doprovodu modrých majáků kamsi do hloubi půlnoční Prahy...

Setlist:

Sometimes
Animal
Given To Fly
Got Some
Elderly Woman Behind The Counter In A Small Town
God´s Dice
The Fixer
I Am Mine
Corduroy
Even Flow
Setting Forth
Not For You
Push Me, Pull Me
Garden
1/2 Full
Unthought Known
Wasted Reprise
Life Wasted
Why Go

Přídavky:
Of The Girl
Just Breathe
Crazy Mary
Once
Do The Evolution

Přídavky 2:
World Wide Suicide
Better Man
Black
Alive
Baba O'Riley
Yellow Ledbetter