Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sraz sme měli před Flédou něco před šestou. Okolo už se pohybovala černá individua toužící po porci brutálního umění a na chodníku byly zaparkovany zahraniční autobusy. Protože dovnitř pouštěli až od šesti, sedli jsme na jedno do vedlejšího non stopu.

Škopek do nás padl jako do hrobu a šlo se na věc. Unitř už byla fronta, ale docela to odsýpalo a protože jsme měli lístky z předprodeje, proběhli jsme kolem ochranky jako smrad.

Ihned sme se postavili k baru a zjistili, že desítku mají za rozumných 24 Kč, i když jenom Gambáč. Tož jsme dali jedno a jali se okukovat okolní stánky. Trika měli nechutně předražená, dát 450 za TS se mě fakt nechtělo, tak jsem si u Naga Production koupil CD Wyrd, nějaký finský projekt. Kolega Pepa později na naše doporučení zakoupil CD Mayhem – Grand declaration of war.

Ale k hudbě. První nastoupili dodatečně dopsaní INAKTIV MESSIAH, o kterých jsem v životě neslyšel. Vypadali tak nějak balkánsky, že by taky Řekové? Ale bylo nám to docela jedno, protože jejich tvorba byla nemastná neslaná, jakýsi mix heavy s blackem, no nevím. Radši jsme si šli s Blekošem sednou do foyeur na pivko a kafe.

To druhá sebranka mě mile překvapila.

Norští HARM hráli pěkný severský mix death/blacku, který mi sedl přesně do noty. Zpěvák srdnatě ukazoval svoje vypracované tělo a řval ostošest, kapelka šlapala jako hodinky a i ostatní čumilové se začali houpat do rytmu. Teď jsem se konečně rozehřál.

Další akvizicí byli skvělí NEURAXIS, made in Kanada. Ještě jsem je neměl možnost slyšet, takže zvědavost byla na místě. Navíc dle Blekoša šlo o nadprůměr. A taky jo. Neuraxis nasadili a nastal mazec. Hlavně se hrálo z jejich posledního alba Trilateral progression z roku 2005. Vlna nadupaného deathmetalu mě dokonale usadila a já jenom zíral. Zpěvák se prohýbal a řval jak tur, živě komunikoval s kotlem a ten mu to vracel. Z hudby byl cítit i nádech grindu, což  celý set jen skvěle okořenilo. Osobně to považuji za jeden z vrcholů večera a inspiraci.

Potom nastoupili na plac populární MYSTIC CIRCLE z Německa. Já tuhle skupinu moc nemusím, mám od nich jednu desku a nechytlo mě to. Takže jsme jejich produkci sledovali od zadního baru, odkud ten výhled ale taky není špatný. Nerad bych „mystikům“ křivdil jen proto, že je každý cpe do škatule kinder metal, proto jsem se je snažil poctivě vyslechnout, i když asi v půlce jsme  se radši vyrazili občerstvit  jedním gyrosem ala Ahmed. Ke skupině cítím slabou předpojatost, to přiznávám, ale abych byl upřímný, jejich set vůbec nebyl špatný, i když ničím nevynikal. Mazali to hezky, připadalo mě to spíš do deathu a úplně v pohodě. Ale jejich desku si asi nekoupím.

Na řadě byli INCANTATION. Americká hrubě deathmetalová horda, kterou jsme měli možnost vidět už jednou na vlastní oči, mám dojem, že to bylo na některém Brutalu ještě ve Hvozdu. Tam jsme ovšem byli na kašu, takže to bylo znovu jako poprvé. Teď se na nás vyvalila vlna hluku, podladěné kytary bručely funerálním tempem, co to je, nějaký doom, nebo co? Tak tohle ne, to nám moc nešmakuje. Nejen proto, že já už piju nealko, protože vstávám ráno do hokny, ale podle mě death musí znít jinak. Toto bylo strašně utahané a já doufal, že to brzo skončí.

Trvalo to dlouho, ale dočkal jsem se.

Na plac došli další amíci, tentokrát MALEVOLENT CREATION. Na tyhle chlápky už jsem měl docela alergii. Viděli jsme je na Metalmánii a na Brutalu, prostě byli všude s tím svým nudným deathem. Ale co se nestalo, teď jsem koukal jak to péro, protože hráli úplně skvělou hudbu a nebýt utahaný, tak křepčím někde vpředu. Nevím, jestli to bylo nějakou personální změnou, kterou prošli, ale viděl sem je najednou úplně jinýma očima a změnil názor. Příjemné překvapení.

No ale teď je asi kolem půlnoci a nastupuje hlavní hvězda noci, řečtí ROTTING CHRIST! Tihle melodici mají kolem sebe zvláštní auru, která se mi velmi páčí. A naživo je to úplně mazec. Doma jsem měl jen dvě jejich starší alba, z novějších pouze Sanctus Diavolos, takže jsem si den před koncertem ještě rychle stáhl poslední novinku Theogonis, abych byl trošku v obraze.

Jejich nástup byl stylový, intro, šero, barevná světla. Jak začli hrát, hned do mě Blekoš dloubal, že to zná a to taky. Ano, on byl připraven. Já se chytl jen u pár kousků, ale to vůbec nevadilo. Mlátili jsme hlavama, hrozili a Sakis byl evidentně touto odezvou potěšen. Hrálo se jak ze starých alb jako Non serviam či A dead poem, tak i z novějších, nejvíc asi z Genesis a Sanctus diavolos. Zkrátka úplně skvělý koncert, což potvrzovalo i plné hlediště. Jen mi přišlo docela vtipné vyvolávání fanoušků po hitovce In domine Sathana. Samo, je to flák jak blázen, ale upřímně řečeno, cítíl jsem z toho spíš chuť ukázat všem okolo, jak jsou všichni strašně satanisti. Hlavně že je v názvu Satan. Možná se mýlím, ale je to můj článek a tak tady prostě budou moje pocity.

Co říct nakonec? Kromě dobrého obsazení bych vyzdvihl zvukaře a pomocný personál, protože nehrozilo žádné dlouhé nazvučování, nikde se nic nezdržovalo a jedna kapela valila za druhou. To nebývá zvykem.

Fléda je dobrý klub na tyhle podniky, jak prostorem, tak i takovýma příjemnostma jako třeba dvěma vchody do sálu, kde se nachází i jeden ze dvou barů.

Takže samá pozitiva a nezbývá než se těšit na další akci, kterou bude koncert Marduk, Enslaved, Keep Of Kalessin aj, 13. května.