Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Ulver

Ulver

Bodin11.2.2014
Když jsem se dozvěděl, že norští experimentátoři Ulver v rámci evropského turné neminou i Česko, byl jsem nadšen a pevně rozhodnut nenechat si ujít jejich pražskou zastávku, která se konala v žižkovském Paláci Akropolis.

Kapelu Ulver sleduju už od jejich počátků a sdílím jejich hudební pouť od éry black metalové až po tu dnešní, alternativně elektronickou. Nebudu tajit, že patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších kapel vůbec (ale to jste asi pochopili), a tak jsem byl logicky plný očekávání, co hudebního nám nabídnou při své v pořadí třetí zastávce v naší vlasti.

 

Do Paláce Akropolis přicházím společně s kamarádkou s určitým předstihem, v době, kdy probíhala zvuková zkouška. Sedáme si ve vedlejší kavárně, objednáváme si něco k pití a čekáme na 19. hodinu, až se začne pouštět do hlavního sálu, který se nachází v suterénu budovy.

Kristoffer Rygg již předem v jednom rozhovoru k turné avizoval, že set Ulver na tomto koncertním turné bude většinou složený z nových, na improvizaci založených skladeb, což mě překvapilo sice trošku nemile, ale na druhou stranu jsem se těšil na něco zcela neobvyklého a originálního. Kolem osmé hodiny večerní už byl sál Akropole slušně zaplněn a z navštěvníků, kteří dorazili z různých koutů nejen Česka, bylo cítit velké očekávání a určitá napjatost. Však přijeli Ulver. Zaujímám místo na schodech v zadní části místnosti pro lepší přehled a pozici k focení, světla pohasínají, Ulver přicházejí a vše může začít.

 

 

S prvními tóny se zvuk rozprostřel do všech koutů Akropole, pronikal skrze těla přihlížejících, pánové Jorn H. Svaren a Tore Ylwizaker se plně soustředili na své nástroje, přidal se Lars Pedersen s řetězem v rukou, který nechal narážet na obrovský gong, aby ho posléze nechával pouštět na zem. Přichází Garm v triku naší legendární kapely Master's Hammer a k probíhající produkci přidává svůj skvělý zpěv.


Baskytaru a kytaru si bere na starosti instrumentalista Daniel O'Sullivan. Sledovat práci Daniela s nástroji je bez debat zažitek, tenhle chlapík se prostě nebojí improvizovat, místy i táhnout a udávat rytmus. Přiznám se rovnou, že nebylo v mých silách rozpoznat názvy všech skladeb, které ten večer zazněly (už vzhledem k současnému focení), ale aspoň přibližně - Ulver střídali improvizované (pro mě bezejmenné songy) se skladbami z alb "War of the Rosses" (England),  "Svidd Neger" (Rock Massif) a nezapomněli ani na "Messe I.X - VI.X" (Noche oscura del alma a Mother of Mercy). Po zhruba hodině a půl je po všem, Ulver se za velkých ovací poroučejí z podia a já odcházel z koncertu naprosto naplněný, spokojený a hlavně z nevšedním zážitkem na dlouhou dobu.

V závěru se ještě krátce vrátím k novým a improvizačně zahraným skladbám. Moc se mi nelíbila devítimutová třetí skladba, u které bylo ke konci cítit, jako by Ulver nevěděli, jak dále song rozvinout. Oproti tomu mě ale uzemnil song poslední, který ve svém závěru gradoval naprosto strhujícím způsobem. Pokud se Ulver podaří tyto skladby dopilovat, tak se už teď můžeme těšit na nové album, které určitě bude opět z jedním těch speciálních.

Ulver vystoupili v této sestavě:


Kristoffer "Garm" Rygg
Tore Ylwizaker
Jorn H. Svaeren
Lars Pedersen
Ole Aleksander Halstedsgad
Daniel O Sullivan

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Obscure promotion.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky