Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

8. 3. nebylo jen MDŽ, ale také svátek všech českých black metalistů. V Praze na Nové Chmelnici na malou chvíli zakotvila trojice evropských kapel v rámci svého tour "Untamed and Unchained". Navíc byla z tuzemských končin vybrána adekvátní předkapela, a tak se stalo, že v sedm večer mé kroky stoupaly po schodišti do nitra výše zmíněného klubu. Akorát jsem stačil vypít jedno pivo a už se rozeznělo intro první kapely.

Znáte určitě to pořekadlo o zvukové kouli. Jistě že ano, vždyť jde o to, že když kapela začne hrát a zvukař je tyran, vyvalí se na vás jako pravý hák od boxera. Pokud patříte do řad těch, kterým studiový zvuk nahrávek kapely Cult Of Fire přijde značně napresovaný, tak věřte, že to je ještě slabý odvar toho, co bylo možno slyšet nyní. Neznat jednotlivé skladby zpaměti, tak se v nich ztratím zcela úplně. Ta orientálně mystická aura, která se tak důvěrně vznáší nad posledním albem, byla nemilosrdně rozdupána. Vše rozerval příliš hlasitý výkon nástrojů, který tak zcela upozadil doprovodné samply a místy i samotný zpěv. Nevím, zda znít takhle nahlas bylo přání kapely , jisté však je, že jí to uškodilo. Osobně mne to dost mrzí, jelikož jsem se na Cult Of Fire těšil snad nejvíc. Na druhou stranu kapela působila profesionálním dojmem a jejich vystoupení bylo uhrančivé. Pódium zdobilo množství okultních rekvizit evokujících uctívání indického božstva, pochopitelně zejména Kálí Ma. Sálem se nádherně rozvoněly vonné tyčinky (tuším, že opium), které notně doutnaly na dvou oltářích po stranách pódia. Mohl bych toho jmenovat více, ale tento vizuální zážitek je nutno prožít na vlastní kůži. Popis ani fotky nejsou schopny zachytit tu pravou atmosféru, kterou takový koncert má. Dojem z vystoupení Cult Of Fire mám tedy rozpačitý, a to jen díky zvuku. Ještě doplním, že se hrálo především z posledního alba a ku konci setu se zabrousilo i do Triumvirátu.

Jako druzí stanuli na podiu islandští Svartidaudi. Byl jsem vcelku zvědav jak se kapele podaří přenést obskurní pach svých nahrávek na koncert. Asi jsem toho očekával příliš mnoho, ale musím říci, že mne kapela nepřesvědčila. Možná to byl jen můj pocit, ale přišlo mi to takové prázdné a bez děje. Bubáci to sice jsou i naživo, ale set se nevydařil v takové míře jako to Svartidaudi umí z desky. Nicméně nelze kapele upřít bezchybnou hru a upoutání pozornosti i bez chybějících svíravých elementů.

Za to od One Tail, One Head jsem čekal jen lepší řízný raw black metal, ale oni mne smetli, rozcupovali a rozmetali jak sklízecí mlátička. Nebojím se označit, že tohle byl vrchol večera. Divoká energie norské krve se rozlila i do davu pod pódiem a především tam to začalo být pěkně ostré. Kapela sázela divoké rify a svůj výraz celkově směřovala k odkazu svých legendárních krajanů. Přesně tohle byl nefalšovaný TNBM. Opravdu skvost, jehož obraz pokřivil až jeden fanoušek, který v zápalu boje vylezl nahoru. Stage diving k blacku jednoduše nepatří, což mu dal zpěvák značně najevo svědomitým kopancem. Po chvíli hodil do vroucího davu i mrtvého opeřence, kterého měl do té doby zavěšeného na stojanu pro mikrofon. A netrvalo dlouho a uhynulého ptáčka následoval i stojan... Vztek, síla, nespoutaná energie – to vše nechybělo tomuto setu. Budu se opakovat, ale tohle byla vážně špička.

Hlavní kapelou měla být polská Mgla. Dojem z jejich vystoupení bych situoval někam mezi Svartidaudi a One Tail, One Head. To znamená, že byli dobří, hráli skvěle, jejich set jsem si užil, ale rozhodně mne tolik neuchvátili, jak jsem původně čekal. I tak do davu pumpovali silnou dávku živelnosti, kterou stavěli především na typických black metalových rifech. Nutno říci, že právě kytarové práce mne na téhle bandě baví nejvíce. Jejich syrový styl má účinek a rozhodně nepatří do průměru. Tento status v podstatě obhájili, bylo to slušné. Nic víc, nic míň.

V posledním odstavci zmíním merch, který zde byl k dispozici. Trochu mne zamrzelo, že zde nebyla jediná věc od Cult Of Fire, neboť jsem spoléhal na to, že si aktuální desku koupím právě tady, leč nestalo se tak. Dokonce jsem si nevšiml žádného nosiče od One Tail, One Head. Oproti tomu zde byly jak kazety, tak CD a LP a množství triček od ostatních dvou kapel. Nic naplat, po delší době jsem odcházel z koncertu bez trofeje.