Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Wrath of winter

Wrath of winter

Jirka D.26.1.2014
Na Melodce mají nová světla, ale kvůli tomu tady dnes nejsme. Důvody vyskytnout se na této akci byly dva, upřímnost v úvodu, upřímnost nade vše.

Tím prvním bylo setkání se s redakčními kolegy u pivka, tím druhým byli The Vacant Eyes, protože jejich debutní album nás v redakci posadilo na zadek jako málo co (psali jsme o něm TADY). Mluvil tu někdo o zatuchlosti české metalové scény? No dobře, byl jsem to já, ale pro tentokrát činím výjimku. Ověřit si, jestli „Spheres“ funguje na živo, v tom to celé bylo, všechno ostatní mohlo překvapit; nečekali jsme nic.

 

Synæsthetics nepřekvapili. Úvodní skladba byla fajn, měla výborně vystavěnou atmosféru a logicky navazující kompozici, bohužel to ale bylo vše a zbytek setu ve mě nijak nerezonoval. Snažil jsem se sice hledat pozitiva, pochopit sdělení skladeb i hudební směřování souboru, ale kromě jakési žánrové otevřenosti jsem nic nenašel. Kapela sama sebe řadí k progressive metalu, což kontrastuje se vším, co jsem toho večera viděl a slyšel, nejvíc ale s klávesovými rejstříky, které byly staré aspoň pět let už před deseti roky. Jejich vystoupení chyběl drajv, nadšení, snaha zaujmout a po půl hodině (možná dřív) jsem nabyl dojmu, že jsem slyšel dost.

 

Return to Innocence na pódium přibyla hráčská jistota a poznatelný, i když zdaleka ne originální výraz. Z této kapely jsou cítit odsloužené roky, což je sice dobrá výchozí pozice, ale určitě ne samospasitelná přednost. Dobře se mi vybavuje, jak jsme na sebe s kolegou během první poloviny setu občas mrkli a v očích si četli uznání a spokojenost. Šlo sice o metal klasického střihu, ale byl zahraný s přehledem a fortelně, což bylo překvapivé a v důsledku potěšující. Bohužel se v druhé polovině zvolnilo, výraz se pozměnil směrem k německé přehlídce kožených kalhot a tady jsem se už nechytal, poslední tři skladby v podstatě protrpěl a v momentě, kdy kromě samplovaných kláves zazněl odkudsi něco jako chorál, mě regulérně polilo horko. A mimochodem – označovat tento druh hudby pojmem „symfonický metal“ beru jako urážku a znevážení toho, co slovo „symfonický“ představuje. Možná to některým kapelám či fanouškům dodává na důležitosti, možná to někomu zní jen dobře, ale je to kravina.

 

A jsme u The Vacant Eyes. Nejlepší debut loňského roku, bez debat, bez kompromisů a široko daleko bez konkurence. Deska „Spheres“ mě dostala, kdo mě znáte, víte, že bez důvodu (a navíc u české kapely) bych to nepsal. Děsil jsem se jen jednoho – možné propasti mezi studiovou prací a živým vystoupením, která se v poslední době – mám ten dojem – rozevírá stále zřetelněji. Tak co myslíte? Dopadlo to? Jedním slovem – pohlcující. The Vacant Eyes zahráli s přehledem, předvedli, že i u nás se hraje velmi současná metalová muzika (běda všem symfo-klávesačkám!) a pokud bych měl některé kapele toho večera přisoudit adjektivum „progresivní“, byli by to právě oni. To vše doplněno o velmi sympatické, až (možná zbytečně) skromné vystupování, kompoziční vyzrálost, hráčskou šikovnost a ano, došlo i na ta nová světla. The Vacant Eyes mě dostali jako v poslední době málokdo, a to nejsem jejich manažer, ani mi za to neplatí.

 

Poslední kapelu Neurotension jsem sledoval na půl ucha, vstřebával jsem předchozí zážitek a doplňoval jej o pokec s Adamem Bejšovcem. Při občasném pohledu směrem k pódiu mě nezaujalo nic, ale bylo by nefér vůči kapele psát jakýkoliv hodnotící komentář, jejich set jsem prostě prokecal. A to je dnes vše, za osmdesát korun vstupného pěkná porce.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Petr / 26.1.14 19:33odpovědět

Ja bych spis videl problem ze Vacanti nezapadali zanrove.. Jako jedina kapela hrala moderni metal. Kdo tam prisel na ostatni kapely se nudil kdyz hrali oni a kdo prisel na vacanty se zade nudil pri ostatnich kapelach,ktery hrajou stokrat ohranej metal bez jedinyho originalniho napadu. Jejich hudba je masakr, na zmenach dynamiky to nestoji, vokalista stridal dost poloh si myslim. Me prisly sakra dobry a dobre hrajou i neurotension, ale to by me bavilo tak v patnacti a jen mozna :-) ostatni kapely typickej ceskej metal o nicem, posledni kapela aspon umi hrat..

Sorgh / 27.1.14 7:58odpovědět

Já to vidím hodně podobně, The Vacant Eyes naprosto vyčnívali ze soupisky. Já došel kvůli nim, tady byla na místě spokojenost, ale zbytek osazenstva mě nic neříkal. The Vacant Eyes a nuda? V žádnym případě, zkrátka jen jiný pohled na věc.

Izzy / 27.1.14 10:20odpovědět

Nuda v žádném případě! Chápu, že se to ne každému trefí do vkusu, ale The Vacant Eyes jsou pro mě jedna z prvních českých kapel, které mají opravdu šanci prosadit se ve světě, a to z jednoduchého důvodu - nezní česky, ale právě světově. Přesvědčili mě, stejně jako autora článku, i živým vystoupením!!

Roman / 26.1.14 18:07odpovědět

První dvě bandy jednohlasně souhlas, nezměnil bych ani písmenko. Ale Vacant Eyes... pro mě absolutně nejnudnější záležitost co jsem za poslední roky absolvoval. Žádná změna v dynamice, tempu, vokálech, nic. Nonstop válec na jedné struně. Nebýt venku taková kosa, tak jsem utekl.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky