Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Zapomenuté tour 2013

Zapomenuté tour 2013

Jirka D.24.3.2013
Není tomu tak dávno, co jsme u nás na Echoes psali o debutní a nikoliv špatné desce chebské kapely Le Bain de Maid. A jestli k plnohodnotnému dojmu něco chybělo, byla to možnost poslechnout si materiál naživo ... protože právě na pódiu malého klubu lze tušit největší sílu kapely.

Do brněnského Bora zamířili LBdM v rámci svého „Zapomenutého tour“, na němž se společně s nimi představila řada kapel, v podstatě co zastávka, to jiná sestava. Ze slibovaného tria účinkujících se nakonec omluvili českobudějovičtí Tosiro a tak se našinec musel spokojit pouze se supportem libereckých Drom, což se ale na intenzitě večera nijak zásadně neprojevilo. Před začátkem prvního setu jsme stihli ještě zahnat žízeň, poslechnout reprodukované Master’s Hammer a Thema Eleven (zajímavá kombinace...) a nasát něco zatuchlé atmosféry klubu Boro.

 

Trojice LE BAIN DE MAID odstartovala svůj set snad až někdy po deváté a hned v úvodu se omlouvám, ale přesný sled a názvy skladeb jsou fakta, kterými tentokrát hýřit nebudu. Kapela už má scény typu: „ty vole, teď hrajem šestnáctku? ... ne, vole, patnáctku“, určitě za sebou, ale já se v těch číslech ztrácím dokonale. Takže celkové dojmy – trojice Kosi, Buchtass a Rosťa jsou naživo skutečně intenzivní a uvěřitelní. Na klucích sice bylo vidět, že jsou skoro týden na cestách a že večery byly dlouhé, přesto svůj set zvládli skvěle a když zcela unavený Kosi šel v jednom momentu do kolen, divák si stále mohl myslet, že je to dáno sílou vypjatého okamžiku. Na LBdM se mi líbilo především využití minima prostředků s přesvědčivým výsledkem – bicí, basa, kytara a skromná porce textů vytváří jednoduše čitelný a přesto silný mix hudby a emocí, jemuž podlehnout není nejmenší problém.

 

Jestli jsem v úvodu tohoto mini-článku psal cosi o supportu libereckých DROM, tak možná dlužím menší omluvu a vysvětlení situace. Nešlo totiž o support ve smyslu předkapely, na akcích podobného druhu hra na hlavní a menší hvězdy nepřichází v úvahu. Drom o sobě dali loni vědět velmi dobrou deskou Hectop, jejichž kvalit si kromě řady publicistů všimly i některé české ankety, soutěže a obchodní dům Bontonland. No ne, sranda tentokrát stranou. I Drom naživo byli výborní, i oni pěchovali emocemi a upřímností nabitou muziku do těch třiceti přihlížejících, i oni dávají tušit, že mezi českými kapelami lze stále hledat a nacházet. Jejich projev a poměrně dlouhé skladby, zapasované do klenutě vlhkého prostředí Bora, patří k těm, které se ve vás otisknou, které vás donutí poslouchat a přemýšlet. V té chvíli mi ani nevadil vokál, se kterým na studiovce svádím lítý boj. Na pódiu fungoval, zařezával se do hlavy a dělal tam slušnou šlamastiku. Dobré... A negativa? Bohužel a tradičně dost přehulený zvuk, což byl ale společný jmenovatel obou vystupujících kapel. Je to blbost, které stále nerozumím.

 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky