Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj, zdarec. Na úvod bych se zeptal možná trochu tradičně, ale přece jen mi to nedá. Jak hodnotíš právě uplynulý rok 2012 a co čekáš od toho roku nového?

Buď zdráv! Minulý rok jsem byl zdráv, nepřišel jsem o práci, v rodině klid a pohoda. Pokud se ptáš na obecně muziku, objevil jsem pro sebe dosti nových (mně neznámých kapel), a co se Napalmed týká, vše v normálu. Příští rok budu rád, když se nic moc nebude měnit.

Máme za sebou první kolo prezidentské volby a to dopadlo, jak dopadlo. Jak jsi spokojený s výsledkem? Čekal jsi něco jiného?

Ó jak malé, je to lidské hemžení. Na chvíli se můžeme, nebo snad máme zaobírat čímsi, co je nám předloženo. Mnozí z nás na tuto hru přistoupí.

To mi připomíná Matrix... Myslíš, že jsou alespoň někteří lidé schopni najít cestu ven? Uniknout vnějškovému zdání a najít vnitřní podstatu?

Já optimista věřím, že ano. "Dobrých" lidí snad je víc, jinak by to byl konec.

Pokud se někdo bude chtít seznámit s Napalmed, nejdříve narazí na tabulku „Noise je slušná muzika“. Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak může takový zvědavec na podobné sdělení zareagovat?

Pokud by snad kdokoli měl zájem seznámit se více s kapelou, předpokládám, že bude postupovat dále, pokusí se rozkrýt zprostředkované informace. Sdělení úvodní tabulky má svůj význam a momentální opodstatnění, které nemá ani tak moc společného s Napalmed, jako s hlukem, coby svébytným hudebním stylem.

Jak ses k hluku dostal Ty? Dokážu si představit, že první kroky směřovaly ke konvenční scéně, možná hudbě, kterou poslouchali rodiče, spolužáci. Co se změnilo?

Cesta byla jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát. Noise a industrial považuju za logické linie, přirozená odvětví hudby. Osobně jsem postupoval po posluchačské a hledačské dráze hudební energie a dostupnosti. Prvotní oťukávání hudbou jako takovou, "rebelantské" vymezování se metalovým undergroundem, okouzlení grindem a noisecorem a poté úder japonským noisem. Další rozšiřování obzorů o muziku elektronickou, industriální, jazzovou, lidovou atp., mi připadá zcela normální. Moc to v sobě nerozděluji.

Přesto mám dojem, že jako fanoušek se pohybuješ v mnoha žánrech; stačí se pročíst například Tvým blogem. Čím pro Tebe musí být konkrétní hudba zajímavá, aby ses jí zabýval hlouběji?

Rád poslouchám hudbu. Nezabývám se jí, opravdu "jen" poslouchám. Vnitřně zhodnotím líbí nelíbí a když mám náladu, taky spisnu pár postřehů. Recenze většinou píšu na první zátah, už při prvním očuchávání. Je to samozřejmě riskantní, ale prvotně netvořím pro žádné oficiální médium, což mě nenutí být opatrný, pečlivý, nedělat hodnotící omyly. Snad i proto mohu prezentovat, co uznám za vhodné. Pravda, že v poslední době už mi tu a tam pošlou desky na recenze i vydavatelství, ale naštěstí se vždy jednalo o jaksi spřízněné žánry, které mi jsou blízké a které jsem byl (snad) trochu schopen popsat.

Mohl bys uvést nějakou hudbu z poslední doby, která Tě zaujala fakt hodně? A z jakého důvodu?

Co se mi líbilo a líbí, ať si zvědavci najdou na mém blogu http://napalmed.blog.cz/, kde vše publikuji, ale co mě opravdu zaujalo a dodnes těší, je např. přepestrá filmová hudba Kenji Kawai-e nebo ztřeštěná divno folk-popová parta Tama, byť jsem slyšel a získal zatím jen jejich první desku z celkových třinácti. Pokud by se vám těžko hledaly ukázky, zkuste to vzít přes blog, i já jsem měl problémy. Samozřejmě mi cestu zkřížily i nějaké ty tvrdky, jmenovitě třeba těžkotonážní Coffins, úchylní, přesto umělečtí Cavo, neskutečně styly tříštící a energií sršící Maximum The Hormone.

Vrátím se k Napalmed a do pozice náhodného či zvědavého fanouška. Jeho snaha zorientovat se ve vašich nahrávkách může být docela náročná, vedle několika CD narazí na řadu kompilací, splitek a občas i dost netradičních edicí. Jak se v tom všem vyznat?

Pro náhodného pocestného těžko, zvědavý fanoušek si poradí. V zásadě to není nijak důležité. Myslím, že pro běžnou masu jsou využitelná "hlavní", oficiálně vydaná čtyři alba. Dnes už je jisté, že ani tato nebyli mnozí sto si poslechnou, popřípadě na ně jakkoli reagovat. Existence mnoha všelijakých demáčů, živých nahrávek, účast na kompilacích, atp. se dá považovat za nabídku k přehledu, co se u nás dělo v tu danou dobu a dále jako propagaci.

Jak u vás funguje proces skládání nového materiálu a jeho zkoušení? Jde spíš o jakousi formu improvizace nebo má vše svůj pevný řád?

Neskládáme, nezkoušíme. Tvorba hluku je záležitost pocitu, kdy spontánní improvizace má svůj pevný řád.

Dá se tedy říct, že vaše live představení je vždy originál? Odráží se ve vaší performanci i prostředí, v němž se koná?

Všechno je originál. Naše živá představení i všechny nahrávky. Rozdíl oproti klasickému tvůrci, kapele, umělci je jen ten, že on se snaží o co nejvěrnější zopakování. Myslím, že dosažení absolutna je však zcela logicky nemožné. Jak jsem odpověděl u předchozí otázky, ač se to nezdá, máme svůj cíl, koncept, pevný řád.

V našich koncertech i nahrávkách se odráží vše, tedy i prostředí. Ponejvíce však my samotní, ovlivňováni všehomírem.

Hodně vašich koncertů probíhá v rámci metalových akcí a stejně tak se o vás hojně zmiňují více méně metalová média. Čím si vysvětluješ tenhle zájem?

I když už to dnes není s propojením na metalovou, punk, atp. scénu tak horké, důvod je nasnadě. Zbytky tohoto nemanželství jsou důsledkem našeho předchozího zapojení v rámci aktivit česko(slovenského) metalového podzemí 90. let. Řekl bych, že tato neoficiální platforma byla otevřená ostatním a držela více pospolu, což už je dnes (méně) nemyslitelné. Dobře je to vidět na novějších hlukových projektech (Paregorik, K-lxm, Fan Tim Kim), které jsou, někdy více, jindy méně aktivně, na rock/metalovou muziku také napojeni, přesto tuto podporu nemají. Osobně bych však jméno Napalmed v těchto kruzích tak pozlacené neviděl. Staří souputníci se věnují svým aktivitám, jež přerostly úzkou podzemní partu a noví se potýkají s jinými výzvami.

Mohl bys doporučit nějaké tradiční české akce, na kterých se představují noise a industrial kapely / projekty? A jak je to s odezvou fanoušků - je zájem?

Netřeba doporučovat něco, co tu není a o těch pár akcích zainteresovaní dozajista mají přehled. Byly tu Industriální festivaly (pražský, Chomutovský, Moravský), proběhnou další Hradby samoty www.hradbysamoty.org, tento rok už čtvrté. Samozřejmě jsou tu i organizátoři, pokoušející se o šíření nejokrajovějších žánrů, nejen noise, industriálu, ale třeba i volné improvizace, divné elektroniky, šíleného jazzu, atp. Za mnohé mohu zmínit třeba tiché skrytce KLaNGundKRaCH www.klangundkrach.org , kteří neúnavně neexistující scénu podporují. Zájem fanoušků je adekvátní velikosti naší země.

Co významnějšího plánujete s Napalmed na tento rok? Plánujete vůbec nějak (například tvorbu nového materiálu) nebo i v této oblasti necháváš maximální průchod volnosti a jiným okolnostem?

Nic neplánujeme a už vůbec ne významnějšího. Žádné plány jsme nikdy neměli, je to náš koníček, nic víc. Určitě by potěšilo vydání další plnohodnotné desky, ale pro koho vlastně, když to nikoho nezajímá. Uvažuju o lisovaných 100 ks CD, což je problém, protože žádná lisovna tenhle počet za "normální" peníz nedělá, takže zůstaneme nohama na zemi a budeme pokračovat v činnosti tak, jak jsme zvyklí. Co se má stát, to se stane.

To zní celkem posmutněle. Kde bereš - vzhledem ke všem těm okolnostem, které zmiňuješ - inspiraci a energii k další tvorbě?

Netřeba to brát jinak než pozitivně. Pokud to tak vyznělo, tak věz, že vše je v nejlepším pořádku. Energie směrem k "tvorbě" mám dosti, horší je to se zdoláváním přirozených překážek. O to více mě pak těší, když se cokoli zadaří. Např. už to, že tuhle káru tlačím přes osmnáct let. To ujde, ne?

Osmnáct je dost, to je fakt. Jak se na tu káru dívá rodina? Neříkají si "kdy už toho tatínek nechá a bude s náma jezdit na výlety a chodit na návštěvy...?".

Rodina na mé konání nahlíží shovívavě, hehe! Kapela Napalmed neobnáší mnoho, skupiny klasického střihu jsou na tom dosti "hůř". I když je pravdou, že další aktivity kolem muziky, které bych měl považovat za nedílnou součást, zaberou vlastně veškerý volný čas. Ufff, snad mi bude odpuštěno.

Dokážeš si představit situaci, že toho všeho necháš, zavřeš krám a nazuješ bačkory?

Momentálně je to pro mě nepochybně bolestivá představa, ale nemyslím, že by to byl větší problém. Vnitřně vím, že jsou na světě mnohem důležitější věci, než můj "koníček". Pokud bych z jakéhokoli důvodu nemohl poslouchat muziku, předpokládám, že bych si našel jiný zájem. Možností je neúrekom: sbírat známky, vyřezávat ze dřeva panďuláky, přestěhovat se mimo civilizaci nebo se rovnou zastřelit. Uvidím, nechám se překvapit.

He. No říká se, že v nejlepším se má přestat, takže poslední otázka, kterou se vrátím ke zvídavému návštěvníkovi Napalmed. Co bys mu doporučil při seznamování s vaší tvorbou? Za jaký konec to vzít, co hledat, jak hledat?

Zvídavým, směrem k čemukoli, přeju dobré tipy při hledání, jedno jestli to bude kapela, fotograf, malíř nebo snad taneční skupina. Hlavně ať nesedí doma jen při stahování muziky, sledování filmů, ale jdou vstříc setkání s ostatními, přímě komunikaci a konfrontaci svých objevů a zážitků s kámoši.

Kdybych věděl, jak se seznámit s tvorbou někoho jiného, za jaký konec to vzít, co a jak hledat, ztratilo by to všechno svoje kouzlo a smysl. Tvorba Napalmed tu prostě už pár let je, takže stále mají možnost ji ochutnat. Jak a jestli ponechám na svobodné vůli každého. Svým způsobem jsem rád, že zájemců není tolik, čímž aktivita zůstává v poloze koníčka a ne "musu".

Radku, díky za fajn povídání. Pokud bys rád ještě něco dodal, máš možnost.

Jirko, bylo mi skutečnou ctí i potěšením. Myslím, že není co dodat, vše podstatné bylo řečeno.