Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dříve než přistoupíme k dalším tématům, musíme zmínit ten nejaktuálnější. Na listopad se chystá vydání druhého alba projektu Die Alten Maschinen. Jaké bude tohle album, jaké má poslání?

Jmenuje se Change a abychom dostáli významu názvu i co se hudby týče, bude jiné než ta předchozí. Dotkneme se například i reggae nebo punku. A poprvé se na něm objeví i kytary.

Jak vypadal proces skládání Change, kolik času zabral?

Album vznikalo skoro rok a postupovali jsme obdobným způsobem jako v minulosti – ve většině případů jsem vytvořil hudební základ a vymyslel téma skladby. To jsem poslal do zámoří a zpátky se mi vrátily otextované skladby. To znamená také kompletně natočené vokály a často i další nástroje, jako už zmiňovaná kytara, basa, další synťáky nebo různé efekty a samply.  Spoustu kytar také jako host skvěle nahrál kolega Tuzex z Vanessy. Podstatným rozdílem ještě bylo, že na Change se tentokrát nepodílel Petr Venkrbec. Ten je ale v současnosti opět zpátky a bude s námi vystupovat na vůbec prvních koncertech Mašin, které se uskuteční začátkem listopadu v Praze a v Brně.

Sestava Die Alten Maschinen je dost zajímavá na to, aby vzbudila jistá očekávání. Co vás před lety spojilo dohromady?

S Petrem nás pojí dlouholeté nadšení pro syntezátorovou hudbu a science – fiction. V případě Leona Stevensona jsme pak našli ideálního parťáka, který naší hudbě propůjčil svůj originální projev a který perfektně zbásnil mnou navržená témata.

Tento projekt by se dal specifikovat jako spojení osmdesátkové elektroniky se sci-fi tématikou. Vedle hudebních vlivů jsou zřetelné i ty literární, což k tobě tak nějak patří. Jaká je hlavní podstata Die Alten Maschinen?

Skutečně vycházíme předvším ze sci-fi. Každá skladba je takový samostatný příběh. Možná kdyby se naše texty vydaly jako knížka, bylo by to myslím dost zajímavé čtení. Jsem proto rád, že obal bude komplet texty obsahovat.

Když se podíváme na další tvé projekty, který z nich lze dnes ještě považovat za aktivní, nebo spíš, u kterého lze v nejbližší době čekat nějakou formu pokračování?

Tak rozhodně bych rád zrealizoval páté album Magnetik. S pauzou, kterou si zhruba na dva roky vybral Petr Venkrbec, jsme společně s Mitsuko vystupovali zřídka a tvůrčí proces se skoro zastavil. Nyní se ale vše opět nastartovalo. Po našem belgickém koncertu jsme se domluvili, že po Novém roce začneme na nových Magnetik opět intenzivně pracovat.

Podíváme-li se přímo na Magnetik, jsou tam jisté styčné body jako v případě Die Alten Maschinen, nebo se pletu? Myslím jimi hlavně ono propojení sci-fi tématiky s hudbou.

Tak samozřejmě je zde možné najít styčné body, i když třeba takové Laudanum moc sci-fi není. Rozdíl je ale především v tom, že hudba Magnetik je více scénická, zatímco Mašiny jsou vyloženě písničkové. Ten rozdíl se týká i koncepce – u Magnetik jde většinou o monotématické celky, u DAM je každá píseň originál story.

Zatím poslední album Projektor vybízelo k pocitu promítání, sledování dění na plátně. Co vše se během tohoto promítání mělo odehrát, kudy mělo směřovat naše vnímání?

Do hlubin fantazie.Tam, kde se představivosti žádné meze nekladou. Takový je přece hluboký vesmír, ke kterému často a rádi vzhlížíme. Třeba právě i pomocí gigantických dalekohledů se pak snažíme postihnout ten nekonečný prostor – ve své kráse tak záhadný. A přes veškerá ta pozorování přesto pro lidstvo z větší části neznámý.

Vrátíme-li se ke vzniku posledních dvou desek Vanessy, oba procesy se lišily jak ve spolupráci s jiným producentem, tak v absenci Dana Rodného na Antidotum. Byla pro Tebe velká výzva podílet se na vzniku skladeb prakticky sám?

Po pravdě řečeno jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. A po pravdě řečeno jsem díky tomu prostoru nemusel na nic a na nikoho brát ohledy. A to mi vyhovovalo.

Byl v přínosu obou zmíněných producentů takový rozdíl, jak zmiňoval Samir?

Ano, rozdíl tam byl a myslím, že nejlépe je to slyšet ve výsledném zvuku.

Co Dan Rodný, lze se domnívat, že se k Vanesse ještě vrátí? Jak to s ním vypadá?

Netuším, nejsme v kontaktu, stáhl se zcela do soukromí.

Když se nacházíš v období skládání a hledání zvuků (což je počítám docela často), je třeba u Tebe být v určitém rozpoložení, nebo je to spíš otázka rutiny, případně spojení obou?

Já se tím, že zapnu svoje přístroje a nástroje dostávám právě do toho stavu, který potřebuju pro experimentování, ale i pro finální komponování. Proto jsou pro mne ty staré dobré stroje tak důležité.

Jak vypadá domácí studio Moimira Papalescu?

Analogue Voodoo se v současné době skládá ze dvou místností. V jedné se dají nahrávat nástroje jako basa, kytary, nebo bicí. Ta druhá místnost je propojená a je zcela zaplněna různými syntezátory, efekty a také velkým modulárním systémem. Má dobrou akustiku a nahrávají se zde vokály. Všechny nástroje jsou tu plně funkční, propojené a na základě potřebných zařízení mezi sebou spolupracují.

Vyhovuje Ti práce o samotě a času se ponořit do vlastních věcí, nebo jsi schopen také pracovat v jedné chvíli ve více lidech a spoléhat tak i na jejich příspěvky?

Často komponuju sám, ale například s mým dlouholetým spolupracovníkem Petrem Venkrbcem nebo s Mitsuko se nám pracuje dobře i společně.

Ve své péči máš jistě plno různorodých synťáků. Jsou mezi nimi kousky, na které jsi obzvlášť hrdý?

Tak již zmiňovaný modulární systém, který kromě tří analogových oscilátorů má i speciální digitální Wave Rider oscilátor na bázi PPG a obsahuje všechny legendární filtry, například z Moogu, ARPu 2600 nebo unikátní Steiner-Parker filtr. Obstaral mi ho na zakázku člověk, který se tu u nás tím již léta zabývá - jmenuje se Autiolab.

Dalšími významnými nástroji v mém studiu jsou legendární synťáky ARP Odyssey a Moog MiniMoog. Z digitálů nejraději a nejčastěji používám Waldorf Microwave nebo Kawai K-5000S, na který s oblibou hráli třeba Kraftwerk.

Je právě propojení strojů a fantazie člověka tím, co Tě nejvíce pohání v další práci? Něco, co je nevyčerpatelné a inspirující?

Pro mě je spojení, nebo spíš napojení na zvukové generátory mých mašin zcela zásadní a velmi inspirativní. Proto víceméně také ani nepoužívám tovární presety, ale pracuji hodně se zvuky vlastními. To mi otevírá nové dimenze a umožňuje daleko lépe realizovat své představy.

Co Moimir Papalescu a úplné začátky pohybování se v hudbě. Mohl bys zavzpomínat?

Uf, tak to je hodně dávno. Pamatuju se, že už když mi byly čtyři roky, tedy někdy v roce 1968 jsem si zapnul často dědův kotoučák. K němu byl vždy připojen nahrávací šňůrou radiopřijímač – děda nahrával hitovky z rádia Luxemburg. Zkrátka na tom rádiu jsem navolil krátké vlny, točil ladicím knoflíkem a nahrával a nahrával tu kouzelnou hudbu sfér. Do ní jsem pak někdy i recitoval různá vymyšlená slovní spojení - takové dětské fantasmagorie. Ten záznam pak někdy děda pouštěl návštěvám a já se vždycky utekl schovat, protože jsem se hrozně styděl. Dnes bych za ten pásek dal majlant.

Jaké bylo Tvé první setkání s undergroundem tehdy před lety?

První underground? Tak to byli zcela bezpečně Velveti. Elpíčko s banánem si začátkem 70. let od jednoho zahraničního studenta na vysoký škole pořídila moje maminka. Ale v tom konkrétním významu slova to asi byly nahrávky skupiny Bílé světlo. Bylo to přibližně v roce 77 a já to poslouchal z pásku staršího bratra jednoho z mých spolužáků.

Jsou pro Tebe Kraftwerk něčím jako symbolem, co Tě definitivně navedlo směrem, kterým jsi se měl nutkání ubírat?

Kraftwerk pro mě byli skutečným zjevením. Poprvé jsem je slyšel v roce 78 a vedle tehdy oblíbených hard nebo art rockových kapel to bylo něco totálně odlišného. Já měl syntezátory v hudbě vždycky rád, už u Beatles, ale až s příchodem Kraftwerk jsem propadl definitivně jejich kouzlu. O rok později jsem přesvědčil své prarodiče, aby mi místo slíbeného motocyklu Mustang dali peníze na první syntezátor. Prodal jsem ještě sbírku mincí a angličáků a pořídil prvního Korga.

Podíváme-li se zpátky do osmdesátek a tehdejšího rozdělení na punkáče, depešáky a metloše, v jakých skupinkách lidí se pohyboval Moimir Papalescu?

My jsme byli už post-punk. Tím myslím třeba první sestavu Gun Dreams. Nosili jsme černý oblečení, kožený bundy, já pak po vzoru Kraftwerk i košile a kravaty.

Existují letos nějaké nahrávky, které Tě významným způsobem zaujaly?

Přiznám se, že letošek je pro mě tak časově náročný, že nic novýho, co by mě zaujalo jsem nezaregistroval. Vlastně kecal bych - je tady jedna věc, která se mi líbí – noví Schwarzprior.