Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na stránkách vydavatele se o vaší hudbě píše jako o „imaginárním střetu Davida Sylviana a Depeche Mode, Johnyho Cashe a Nine Inch Nails“. Ovlivnily vás nějakým způsobem právě tyto kapely? Případně jaké další byste připojili?

Jiřin: Nine Inch Nails ano, David Sylvian ne, Depeche Mode ano +  Pixies, Sonic Youth, Nirvana, Pearl Jam, The National, Please The Trees, Archive a dalších asi dvě stě kapel a interpretů.

Roman: ad1) Může bejt, že tak někomu zníme. Takto je to popsáno kvůli povrchní představě o naší tvorbě, tak se to dnes dělá, že napíšete názvy známých kapel a mezi ně vklíníte tu vaši. Ve skutečnosti je to tak, že já sám pořádně nevím, jak zníme. V životě mě ovlivnilo tolik kapel, že vypíchnout pět z nich by byl nesmysl. Ale proč ne: Nirvana, Pearl Jam, Ministry, Skinny Puppy, Nitzer Ebb, Maxmillian Colby, Mogwai, 65 Days of Static, Tom Waits, Captain Beefheart, PJ Harvey, Patti Smith, Johhny Cash, The Cure, Depeche Mode, Please the Trees, Dežo Ursiny, Psí vojáci, Bratři Orffové, Archive, Nine inch Nails, Led Zepelin, Billie Holiday, Crystal Castles, Does It Offend You, Yeah?, Už jsme doma, Mňága a Žďorp, The Frames, Fuck Buttons, The Young Gods, Jony Mitchell, Jeff Buckley, Tricky, Massive Attack, Robert Johnson, Bon Iver, atd.

Vzhledem k tomu výčtu je jasné, že žánrové hranice u vás příliš velkou roli nehrají. Jak vy osobně hodnotíte hudbu ve smyslu „oslovuje mě vs. neříká mi nic“? Co je podle vás (a pro vás) dobrá hudba?

Jiřin: Musí to mít něco víc než dobře zahraný akordy poskládaný vedle sebe. Je to dost intuitivní. U mě třeba zásadní roli hraje vokál. Může to hrát skvěle, ale když to pak cely posere zpěv bez charismatu, tak to u mě končí a většinou se k tomu nikdy nevrátím.

Roman: V hudbě potřebuju mít v první  řadě emoce, které mě osloví. Ty akordy vedle sebe v různých kombinacích, o kterých mluví Jiřin, tu už zkrátka všechny byly. A je potřeba, aby si je na hraní vzaly zajímavé kapely, zajímaví lidé.

Shodnete se vždy na vyznění připravované skladby ve smyslu poměru akustické a elektrifikované složky? Snažíte se, aby ani jedna nepřevažovala a spíše se doplňovaly nebo je neustále držíte ve vzájemném napětí?

Jiřin: Nejprve se to snažíme „znásilnit“, mít to ve svých rukou, ale na konec to dopadne dobře a píseň si povodí nás.

Roman: Řek bych, že je to podle toho, jak se vyspíme. Jsou období, kdy chceme, aby byla píseň syrovější, a pak jsou chvíle, kdy máme chuť prvotní akustický nápad zakrýt elektronikou. Píseň si to často řekne sama...

Vaše aktuální deska sklízí poměrně slušné ohlasy, mluví se o překvapení roku na poli české alternativy. Určitě jste nějaký pozitivní ohlas čekali, přesto – překvapila vás až takhle pozitivní reakce na váš debut?

Jiřin: Ano překvapila. Do poslední chvíle jsme nevěděli, co z toho v konečné fázi vyleze. Aranžovali a tvořili jsme hodně věcí přímo ve studiu. Věděli jsme, že je to dobré, zajímavé a že nás to baví. Ale netušili jsme, jak to bude fungovat směrem ven.

Roman: Nepřekvapila. Věděl jsem, že jestli se povede kvalitně přetáhnout na nosič to, co chceme vyjádřit, musí si toho "zdraví" posluchači všimnout. Tady by se patřilo složit hold Ondřeji Ježkovi, který má velkou zásluhu na tom, že se to podařilo.

Jméno Ondřeje Ježka se v posledních letech skloňuje stále častěji, čím je podle vás jeho přístup ke kapelám a k tvorbě nahrávky výjimečný?

Jiřin: Podle mě je jeho genialita v tom, že se nebojí a že dává prostor kreativitě. Baví ho úchylnosti a prapodivnosti a má v sobě dar rozlišení, co je z toho dobré a co je už moc.

Roman: Navíc je to aktivní hudebník. Producentsky mě bavil zejména proto, že umí poznat, co v kapele dřímá a chce ven, umí to uchopit, pojmenovat a „přenést na plátno“.

Zvažovali jste i jiného zvukaře, jiné studio? Máte nějakou metu v tom smyslu, jak si představujete skutečně dobrý zvuk?

Jiřin: Měli jsme něco v hlavách.  Posílali jsme Ondrovi demo, ale ani si ho neposlechl a moc dobře věděl proč. Dobrý zvuk je ten, co posune ty skladby o level dál. Dobrý zvuk může být v  některém případě i pěkně špinavá prasárna ze zkušebny. Nezvažovali.

Roman: Původně jsme chtěli Ricka Rubina, protože má delší vousy než Vršek, ale Ježek, i když je lysý, nás nakonec přesvědčil, že udělá, co nám na očích uvidí, tak jsme vzali jeho. Nelitujeme.

Zachytili jste i nějakou negativní odezvu, kterou berete jako podnětnou a k níž budete do budoucna přihlížet? Je pro vás zpětná vazba důležitá obecně, ať už od fanoušků nebo odborné veřejnosti?

Jiřin: Dost lidí si myslí, že kolem Nylon Jail celkově je jen mediální bublina a že je to vše vratké a na první a tak různě. V podstatě díky za to. Je to pro nás motivace k práci a soustředění se. Jinak dobré a smysluplné negativní kritiky jsou ku prospěchu všech, když se to umí.

Roman: Velice výjimečně byla napsána recenze, která by byla čistě pozitivní. Když něco recenzujete, musíte podle příruček cca ve 3. třetině článku vytknou nedostatky a pak, na závěr, zhodnotit, pochválit, povzbudit. Jednu více negativní si vybavuju. Byli jsme v ní víceméně označeni za plagiátory, což s odkazem na první odpověď nepopírám....takže vlastně v pořádku. Zpětné vazby si vážím, znamená to pro mě, že někomu stojíme za povšimnutí, ale měnit se kvůli názorům druhých nebudu, na to už jsem starý :-)

Jako kapela jste se vyskytli i v protestujícím ukrajinském Kyjevě. Můžete nějak ve stručnosti popsat vaši zkušenost z této cesty, případně i to, jestli se nějak změnil váš původní náhled na celou problematiku ukrajinských demonstrací?

Jiřin: Jen stěží je to přenositelné, ale pokusím se: Zažili jsme něco, co bude náš největší koncert na dvacet let dopředu. A vůbec nejde o hudbu ani o to, že jsme hráli jen tři skladby. Všichni jsme měli možnost pocítit tam hranu mezi válkou a obrovskou nadějí a semknutostí. Měli jsme strach a zároveň jsme byli pyšní na to, že existují lidé s odvahou a soudržností v tomto světě.

Roman: Hraní na Ukrajině byl nepřenosný zážitek.

Když bych to zobecnil – jak nahlížíte na snahy některých společensky viditelných lidí promlouvat do společenské situace? Lze podle vás vždy rozlišit mezi upřímnou snahou pomoct jiným a upřímnou snahou pomoct pouze sobě?

Jiřin: Vždy když pomáháš jiným, pomáháš i sobě. Nejde to oddělit. Pak už je třeba řešit jen pohnutku a tu si většinou lidé vymyslí sami, takže netřeba se snažit. :) Na Ukrajinu jsme jeli s jasnou myšlenkou podpořit lidi „v tísni“. Věděli jsme, že by se o tom mohlo i psát a tak. To, že se to děje, je odměna za to, že ta pohnutka byla čistá.

Roman: Nejde. Jen já vím, proč jsem byl hrát pro lidi na Ukrajině. Ale do médií můžu říkat, co chci, co se mi hodí. Mimochodem takto se dnes funguje v politice. A asi vždycky fungovalo. Jediným nosníkem je vaše svědomí.

Jak moc se loňský, pro vás mimořádně úspěšný rok odráží v plánech na letošek? Co všechno jste ochotni pro kapelu obětovat, když to okolnosti dovolí, a kde je hranice, za kterou byste už nešli?

Jiřin: Budeme pracovat, koncertovat, připravovat druhou desku. Už nemám hranice tak daleko jako dříve. Když okolnosti dovolí, obětuju mnohé, ale v rámci únosnosti a zdravého žití.

Roman: Chceme do Evropy, do světa. Existování v kapele je poměrně vypjatá záležitost, když to chcete dělat naplno a nezištně. Je třeba mít dobré nervy a mít vidinu. Já osobně si ji teď, po vydání desky, pozvolna formuluju.