Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím Tě! V úvodu jsem zmínil Tvůj zájem o historická témata a vlastně historii obecně. Hledáš v ní pouze inspiraci pro tvorbu BL nebo jde o hlubší vztah přesahující rámec kapely?

Ave tobě, Jirko, i všem čtenářům Echoes. Samozřejmě, že zájem o duchovní růst není podmíněn tím, že hledám témata pro projekty kapely. Naopak Bratrstvo Luny je do jisté míry produktem myšlenkového přetlaku a zhmotněním touhy veřejně komunikovat o tématech, která považuji za stěžejní - ve smyslu dání impulsu se nad nimi alespoň zamýšlet. Bez nahlížení do minulosti není možné pochopení současnosti a určité, alespoň minimální predikování budoucnosti. Mezi mé velké koníčky patří oblast mediálních studií a to už řadu let. Tento akademický obor mohu s trochou nadsázky nazvat průsečíkem humanitních věd. Když jen vezmete techniky masmediální manipulace a propagandy v dějinném kontextu, jste s touto znalostí v dnešním světě proti těmto technikám sledujícím konkrétní cíle poněkud gramotnější a ve své podstatě i imunnější. Obecně platí, že čím se člověk více zahloubá do studia (ať už čehokoliv), je potom pro něj problém mít černobílé či radikální názory.

Ještě když se vrátím k naší tvorbě, tak mohu jako textař konstatovat, že drtivá většina námětů zraje hodně dlouhou dobu. Třeba jedno z mých oblíbených životních témat, kterým je antický básník Petronius - Arbiter Elegantiae (song z Goethit, 2009) - jsem zpracovával několik let. V Bratrstvu Luny se v žádném případě nesetkáš s procesem tvorby - hele tohle je magické, tajemné, zajímavé, to by mohlo lidi bavit, něco o tom zjisti a napiš text! Pro tento povrchní přístup jsem kapelu nezakládal...  My jdeme úplně jinou cestou. Někdo se může klidně usmát, ale tuto cestu pojmenuju jako komplikovanou, ale s uměleckou ambicí.

Znamená to, že Bratrstvo Luny nelze chápat pouze jako kapelu v běžném významu toho slova, ale spíš jako komplexní kulturní projekt?

Přesně tak, jen to slovo komplexní bych asi nepoužil. Nechci, aby to vyznělo nějak nabubřele (krásné české slovo, že?), ale z principu odmítáme většinu nabídek na koncerty. Naší filosofií je vystupovat živě jen výjimečně, a když tak v plné parádě s maximální podporou techniky a artefaktů, které dokreslí naše koncertně-divadelní sdělení. O loňském podzimu se mi splnil sen, vystoupit se XIII. stoletím na jednom pódiu a to o Magické noci trubadúrů v Kralupech nad Vltavou, festivalu, jehož jsem byl hlavním pořadatelem. Již dříve jsme se mohli potkat na jedné akci se Třináctkou jako předskokani, ale to by nebylo to pravé a toužené vyznění. Trpělivost růže přinesla a i tento do určité míry rizikový přístup "všechno nebo nic" je metaforou naší filosofie k živým prezentacím souboru.

Magickou noc trubadúrů jsem chystal skoro dva roky a výsledek stál po fyzickém i psychickém vyčerpání nakonec za to. Za všechna slova mohu doporučit zhlédnutí autorského filmu Musica, Theatrum, Magia ve městě nad Vltavou (link ZDE), z jehož obsahu je patrné, jaký je náš přístup k živé prezentaci. Máme za sebou rovněž skvělé koncerty na polské scéně - na legendárním dark indie happeningu Castle Party na hradě Bolków (2011) a roli headlinera na festivalu Moonfog ve Wroclavi (2012). Není naším zájmem jít s kvalitou koncertů dolů, proto každé naše živé vystoupení pečlivě zvažujeme. Letos jsme byli součástí Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí, kde nám produkce vyšla v rámci možností vstříc tak, že tento koncert byl pro nás neoddiskutovatelným přínosem. Je důležité ještě poznamenat, že Bratrstvo Luny bylo ještě donedávna ryze tvůrčím tandemem. Ovšem naši speciální hosté vrostli do Bratrstva jako neměnné součásti celku a jejich přínos začal překračovat hranice studiových a koncertních interpretů. Ale to více pochopíte z našeho budoucího směřování, až opustíme dobu Vlčí ženy - La Loby Ante Portas.

Jakým způsobem probíhalo vaše směřování do Polska a místním fanouškům? Soudě podle dostupných informací jste tam hodně populární. Jde nějakým způsobem srovnat česká a polská gothic rocková scéna?

Úplně přirozeně. Když jsme vydali demo Gotická duše (2007), byl to autorský počin dvou bratrsky spojených lidí, kteří ani nepočítali s tím, že by někdy postavili živou kapelu. Náklad 313 ks byl i díky distribuci přes Nosferatu překvapivě rozebrán. Tak se třeba naše cédo dostalo do Polska k jednomu z hudebních fanoušků-fajnšmekrů, který si ho zamiloval a posléze nás kontaktoval s tím, že nás pomůže zviditelnit. Člen našeho týmu BL Wlasow ovládá bravurně polštinu a zkontaktoval tamní gothic-rockové servery. Některé vydaly velmi milé recky už na naše úvodní demo. Když jsme vydali profi debut Goethit (2009), už jsme měli pár spřízněných kontaktů na dark indie ziny. Dostali jsme se do několika rádií a povědomí o naší tvorbě rostlo.

Všechny české kapely v gothic rockovém žánru mohou být vděčné naší žánrové legendě, kapele XIII. století, která má na polské scéně kultovní postavení a prošlapala tuzemským bandám cestu. Velkou úlohu v propagaci českých kapel u severních sousedů sehrává i český portál sanctuary.cz, který spolupracuje mimo jiné s pořadateli Castle Party - jednoho z největších dark indie happeningů ve střední a východní Evropě. Právě účast na Castle Party na hradě Bólkow, kam pravidelně jezdívám jako fanoušek od šestého ročníku festivalu (2000), byla mým velikým splněným snem. Pozvání na Castle Party 2011 a účast na oficiálním kompilačním festivalovém cédéčku nám postavení na polské scéně velmi vylepšily. Vzápětí přišlo pozvání na wroclawský Moonfog. Musím rovněž dodat, že jsme se na obou akcích těšili až nečekané přízni polských fans, což se projevilo i v zájmu o originální cédéčka a merch. Poláci dokáží ocenit sběratelskou hodnotu originálního nosiče, i když by si to tuzemský občan nemyslel.

Hlavní myšlenka srovnání scény je v tom, že Poláků je jako obyvatel skoro čtyřikrát více než nás. Z toho pramení i početnější základna pro akce typu Castle Party, kam se ovšem sjíždí kvůli jedinečné atmosféře a auře festivalu v malebném prostředí hradu za 13.století návštěvníci z celé Evropy i ze zámoří. Poláci jsou velmi přátelští a komunikativní, ale také mají v krvi cit pro obchod a kšeftování všeho druhu. Jsem šťastný, že jsme u našich sousedů našli několik lidí, jejichž vztah s nimi mohu označit za velmi blízký. Někteří za námi dokonce přijeli na Magickou noc trubadúrů...

Několikrát už padla zmínka o Magické noci trubadúrů, zatím bez bližšího vysvětlení. Takže - můžeš přiblížit, o jakou akci šlo a případně nastínit její další budoucnost?

Šlo o festival, který se s obsahovým přívlastkem Musica, Theatrum, Magia uskutečnil 10. listopadu 2012 v Kralupech nad Vltavou. Byl jsem hlavním iniciátorem tohoto podniku i pořadatelem ve spolupráci s domácím kulturním střediskem. Od myšlenky k realizaci uběhly skoro dva roky. Toužil jsem po nekompromisním festivalu, kde se propojí hudba s divadlem a vytvoří tak magickou auru. Už když jsme v roce 2011 křtili v Praze ve Futurum music baru 2CD La Loba Ante Portas, uspořádal jsem pro věrné Chráněnce Luny - naše registrované fans -  besedu o vlcích se spisovatelem Jaroslavem Monte Kvasnicou, který byl naším kmotrem. Malý zapomenutý salónek s cihlovou klenbou se stal dějištěm velmi podnětného setkání. To je právě náš styl a snaha dávat věci do souvislostí a z každé živé prezentace se snažit učinit jedinečnou a nezapomenutelnou akci s nějakou přidanou hodnotou, jejíž podstatu podtrhne to, co se snažíme prostřednictvím tvorby lidem sdělit.

Festival samotný byl zahájen netradičně před kulturákem vystoupením skupiny historického a scénického šermu Rytíři Fortuny. Poté se část návštěvníků odebrala do digitálního kina Vltava, kde jsem moderoval půldruhé hodiny besedu s uměleckými patrony večera spisovateli Jenny Nowak a Jaroslavem Monte Kvasnicou. Vezměte si to fantastické propojení duchovních světů! Jenny nám křtila v roce 2010 CD Goethit, Monte o rok později La Lobu. O Magické noci trubadúrů jsem měl tu čest křtít Monteho třetí ryze vlčí knihu Jantarové oči a zprostředkovat úžasný křest a první setkání na jevišti před publikem pro velmi blízké lidi Jenny Nowak a Petra Štěpána. Celým večerem provázel velmi erudovaně Petr Korál, který celou akci hodnotil v superlativech. Koncerty kapel, které zde vystoupily - XIII.století; Bratrstvo Luny; Artrosis (PL); Carpatia Castle a Pluto and the planets (NOR) - doplňovaly dějovým vystoupením výše zmínění Rytíři Fortuny, kteří si pro večer připravili autorskou tragédii Zlomená růže o třech dějstvích. Skvělé, magické, až na kůži mrazivé vystoupení zde měla Taneční skupina Naděje, která uváděla náš koncert připraveným dějově promyšleným předtančením na kultovní skladbu Temple of love legendárních Sisters of Mercy. Nemohu opomenout ani vskutku donquijoteský čin spojený s festivalem, kterým bylo vydání obsahově nadupaných gothic rockových novin Trubadúr - novin ve starodávném střihu, kde obsah vítězí nad formou (formát A3, 16 stran). Noviny jsem nesestavoval sám, do redakčního teamu jsem získal několik pisatelských osobností tuzemské rockové scény. Trubadúr vyšel v nákladu 6500 ks, distribuce probíhala na dark rockových koncertech (XIII.století, Carpatia Castle, Lacrimosa) a přes Nosferatu zdarma. Ještě několik výtisků mám doma, chystám se je dát do placu na některé z našich dalších akcí (nebo mohu zájemcům zaslat za poštovné). Magická noc trubadúrů byl nefalšovaný karnevalový rej! Přítomno bylo na sto účinkujících, sešla se super návštěva něco málo pod pět set lidí, na jarmarku v předsálí byl k dostání bohatý festivalový merch, prodávaly se zde knihy vztahující se k magii a esoterice, vinyly, šperky i další rukodělné výrobky. Hodnocení akce v různých reportech i od samotných účastníků bylo velkolepé. Atmosféru akce skvěle shrnuje půlhodinový film Musica, Theatrum, Magia ve městě nad Vltavou, který jsem již zmínil výše.

Co se týče budoucnosti, tak v těchto dnech intenzivně snažím, abychom se dočkali druhého festivalového dějství v roce 2014. Jednám přesně v intencích stále naznačované filosofie, že Bratrstvo Luny se snaží vytvářet a nabízet věci nevšední, aby se na ně lidé dlouhou dobu těšili, když nastane jejich čas, tak si je dosyta duše užili a měli na ně krásnou vzpomínku. Jdeme proti proudu povrchního civilizačního vichru, který továrním způsobem porcuje zábavu, nabízí prefabrikáty štěstí a absencí intelektuálního rozměru otupuje lidskou mysl.

Myslíš, že je to až tak špatné?

Záleží na tom, v jakém kontextu člověk žije a jaké hodnoty vyznává. A jde také o nabídku - tedy kvalitní nabídku a výběr možností co nejsvobodnějšího výběru alternativ  - a to je, když jdeš do důsledků, dost složitá problematika. „Špatnost“, jak jí vidím já - a budu se držet příkladu z hudební branže - je třeba v tom, že na klubový koncert Lacrimosy do Rock cafe přišlo cca 200 lidí. Si říkám, blbá doba, drahý lístek atd. ... pak s kámošem po konciku jdeme na vlak a u jednoho prodejce mobilů je fronta dlouhá asi tři sta metrů, zírám jako vůl ... usmívám se se slzou na krajíčku, když vidím ty mladé lidi, kteří tady čekají na půlnoc, protože se začnou prodávat nové, zásadní televize do kapsy za X tisíc korun. Tady bylo těch lidí tak třikrát víc, než na luxusním koncertu, kde Lacrimosa odehrála skoro tříhodinové vystoupení! Pro mě bylo normální být v devět hodin ráno na Strahově před koncertem Guns ´n´Roses v roce 1992. Pro spoustu lidí jsem byl magor. Jak říkal Landův Krysař, vše je jen otázkou úhlu našeho pohledu.  No a pak nejsem slepý a vidím, jak se lidé chovají k malým dětem, že místo čtení na dobrou noc jim podstrčí mluvící tablet a je vymalováno. A takto bych mohl pokračovat, je tady mnoho podstatnějších průserů, ale nechci prudit moc negativně. Pro mě je určitou katarzí se s těmito věcmi vypořádat prostřednictvím tvorby, tak že se máte zase na co těšit, protože těch všemožných podnětů je přehršel... A to jsem se vůbec nepustil do kritiky kvality celoplošných médií, vlády bulváru a vlastnických struktur organizací, které nám dennodenně podávají instantní „zprávy“ o stavu světa. Když si člověk přečte Orwella nebo Bradburyho a hledá paralely, mrazí ho do morku kostí.

Těšit na co? Pracujete už na nějakém novém albu? La Loba Ante Portas vyšla … no vlastně už to jsou více jak dva roky, letí to.

Pracujeme. Ale třeba již výše vzpomínaná banda Axla Rose na poslední studiovce dřela přes deset let :-) Bratrstvo Luny prochází dobami, kterým dávají jména tituly vydaných nahrávek. Již jsme prošli dobou „Gotické duše“, obdobím „Nomen Rosae“ i „Goethit“, dnes Luna prosvětluje naše kroky v epoše „La Loby Ante Portas“. Kdy její výsostné hájemství opustíme, není zcela jasné a já věren našemu přístupu, pokud nebudou věci nachystané na sto procent a nebudeme přesvědčeni o tom, že jdeme do éteru s naším nejlepším materiálem, tak horizont nové doby nepřekročíme. Plány jsou velké, je vymyšlena forma vydání i grafický koncept, většina skladeb je připravena v demo verzích. Projekt je to na naše poměry znovu nákladný, tak uvidíme, jak se bude dařit. S žádnými termíny vydání nového materiálu nechci spekulovat, až vše budeme mít nachystané, naši poslové Luny vyrazí do všech končin, kde budou vítáni, aby zvěstovali příchod nové doby. Na novém díle pracujeme již dva roky. Možná naše příznivce potěší, že máme jasno už i konceptu dalšího studiového počinu - co se poselství, myšlenek a zpracovávaného tématu týče. Jinak si neodpustím upozornění, že našich originálních nosičů zbývá k prodeji již jen pár kusů (CD Goethit a 2CD La Loby Ante Portas). Žádné dolisy se dělat nechystáme, vydané komplety považujeme za sběratelský artikl pro milovníky hudebních nosičů zpracovaných s přidanou hodnotu. Tolik jen upozornění pro váhavce, po zkušenostech - k naší radosti - s neutuchající  touhou po sehnání vyprodaného nákladu Gotické duše.

Do jak velkých nákladů jste si troufli? Máš alespoň hrubý přehled o tom, jaký je podíl prodeje u nás a v zahraničí, např. ve zmíněném Polsku?

Debut Goethit jsme vydali vlastním nákladem 500 ks. Ukázalo se nám, že tento počet je tak akorát, tak jsme ve stejném počtu poslali do světa i 2 CD La Loba Ante Portas. Grafická podoba cédéček byla nejen kritiky, ale i fanoušky hodnocena v superlativech, což nás velice těší. Náš dvorní grafik Jaromír Deather Bezruč odvedl v obou případech excelentní práci, stejně jako fotograf Jan Tatar či naše vizážistky Čertice s Bobo. K doprodání obou nákladů zbývá opravdu několik málo kusů. O konkrétních číslech prodeje jednotlivých interpretů informace nemám, ale třeba z devíti účastní na Castle Party a z věčného korzování kolem stánků s hudbou vidím, že se cédéčka stále slušně prodávají. Při našem koncertu na bolkówském hradě jsme jich na našem stánku prodali sedmdesát, což je fantastické číslo! Hrubým odhodem jsme prodali 4/5 nosičů u nás a cca 1/5 v Polsku. Jo to dané možností koupě, undergroundovou distribucí. Přece jen cest originálního cédéčka k tuzemskému posluchači je nespočetně víc, než je pouze v Polsku šance při živém hraní či distribuční podpora několika nadšenců.

Co je pro Tebe hlavní motivací? Za Bratrstvem Luny je vidět mnoho nejen hudební práce a energie se muselo spálit hodně.

Další skvělá otázka, teď to nejpodstatnější jen srozumitelně zformulovat. Miluji tvůrčí přístup k životu. A teď nemám na mysli jen rovinu poetismu prosvětlovaného Lunou. Rozepisování mé další občanské angažovanosti, by asi bylo na rozhovor do jiného média, držme se tedy rockové scény. Rád sdílím hodnoty, které vedou k pozitivním činům - nahlíženo z perspektivy mého pohledu na svět. Cítím velkou sympatii  k řeckému ideálu kalokagáthie - harmonii duchovní i tělesné stránky člověka a jejich rozvoji jako nedílné součásti praktické filosofie cesty životem. I když je můj život šmrnclý bohémstvím, jsem člověk, který považuje za otázku osobní cti a důležité odpovědnosti k druhým dotahovat věci či projekty do konce. Je to možná i určitá forma vzdoru proti přeplněnému světu tlachalů, chvástalů, suverénů, frajerů i debílků, kteří dokáží lidi nadchnout bez obsahu, získat je pro vize, které záhy opustí, lidí, kteří při nakročení na práh bolesti radši couvnou. Skutečná přátelství musí prověřit plískanice, hodnotu díla hloubaví a přemýšliví čtenáři či posluchači.

Aby se člověk v tomto boji bez armády nerozpustil v deziluzích, musí mít pevnou víru ve své činy a třeba osobní pantheon subjektivně vnímaných archetypálních vzorů, na které je napojen, kteří mu posílají sílu. Mému intelektuálnímu šiku velí neohrožený Don Quijote de la Mancha, po boku mu stojí třeba Petronius či Francoa Villon. S nimi jsem silnější! A vydaná energie? Pokud jsi k sobě opravdu poctivý a neošidíš celkové vyznění celku ani o zamýšlené detaily - a to je u nás v Bratrstvu Luny třeba případ do maximální možné podoby poplatné době a možnostem dotažení projektů cédéček Goethit a La Loba Ante Portas či festivalu Magická noc trubadúrů - tak se ti „spálená energie“ vrací měrou vrchovatou. Vzpomínám si na moment po Magické noci, kdy jsme kolem páté ráno balili scénu, jak jsem si skoro přísahal, že do něčeho podobného už nikdy nepůjdu. Ale ten výsledek, zpětná vazba návštěvníků, účinkujících, ty výstupy, které se podařilo zrealizovat, tak ti najednou dojde, že je to sice na hraně, ale naplňuješ potenciál svých možností. K Bratrstvu Luny patří „civilizační anomálie“ jako je třeba v čase tabletů vydávání starodávných tištěných novin, v čase digitální distribuce vydávání cédéček s šestatřicetistránkovými booklety či pořádání festivalu, kde se vedle hudby hrají hlavní roli i spisovatelé, divadelníci či taneční skupina.

Dost dobře si dokážu představit, že Tě mnozí vidí právě jako takového Don Quijota. Je Ti tato představa nepříjemná nebo Tě naopak těší a povzbuzuje?

Zase jsme u úhlu pohledu. Když někdo chápe Quijota jako člověka, který se nebojí jít proti hlavnímu proudu, dokáže bojovat za názor, který je v menšině nebo se pokusí zrealizovat něco, co sice má smysl, ale jeví se to jako bláznivé či nereálné, tak být takto vnímaným rytířem mě samozřejmě lichotí. Když někdo čte Quijota jako cvoka, který má být hospitalizován, tak to je konotace nelichotivá. Ano, on v Cervantesově románu Quijote mnohokrát takto působil, ale znovu záleží, jak si toto umělecké dílo interpretujete. Já beru za svou myšlenku, že Miguel de Cervantes promlouval ústy Dona Quijota, zkrátka mohl si dovolit říci mnohé ústy moudrého blázna, aniž by byl ve své době odsouzen za vadné myšlení - což ho mohlo tehdy stát život.

Abych ještě více ozřejmil své donkichotsvtí, uvedu aktuální příklad. Na podzim budu psát bakalářskou práci, jejíž téma zní: “Jak je konstruován význam a smyl znaku vlk v hudebních textech českého mainstreamu od devadesátých let do současnosti”. Pro vedení práce jsem získal předního českého odborníka, který se zaobírá obecnou lingvistikou a sémiotikou PhDr. Otakara Šoltyse CSc. z Univerzity Karlovy. V době formulování zadání práce jsem analyzoval asi 1800 textů české populární hudby a hledal v nich slovo „vlk“ - tedy způsob, jak s ním textaři pracují. Nemusím zdůrazňovat, jakým bylo pro mě utrpením probírat se texty některých „top interpretů dle popularity a přízně masmédií“. A proč to zmiňuji tak zeširoka? Protože na tomto příkladu můžeme pochopit, jak je konstruovaná kultura, jak je konstruovaná sociální realita, ve které žijeme. Jak přebíráme jako děti socializační rámce a učíme se myslet v do nás importovaných šablonách. Proč je vlk symbolem zla a je v drtivé většině uváděn v dílech pop kultury v negativních souvislostech? Je to dáno jeho vlastnostmi? Nebo je to jinak? Abych naplnil formu bakalářské práce, mohl jsem jít mnohem jednodušší cestou. Ale já chci pracovat na věcech, které mají pro mě smysl a i když ta cesta je hodně těžká - nazvěme ji trefně kichotská- samotný proces chůze po ní je pro mě naplněním a smyslem!

S těmi socializačními rámci jsi mi připomněl Jaroslava Duška, který o nich mluví hodně a závěr je jediný - odnaučit se :) Lze na Tvou práci - a tím nemyslím tu bakalářkou, ale v obecném významu - nahlížet právě jako na jinou alternativu? Když to hodně zjednoduším, tak třeba vyvrátit obecně přijatou skutečnost, že vlk je ten hnusák, co sežral Karkulku?

Alternativa je to správné slovo. Alternativa jako možnost výběru a obecně způsob přemýšlení. Jde o mechanismy, principy, konstrukce. Právě z rozličných historických pramenů si uvědomíš, jak funguje společnost. Člověk nemůže znát všechno - dávno pryč jsou doby komplexních učenců. Máme kapacitu být dobří nebo vzdělaní v určitém segmentu. Z něho můžeme vyjít a z jednotlivostí pak lze zobecňovat na celek (chcete-li to nazvat induktivní metodou, tak budiž). Už jsem se o tom zmínil v různých variacích výš, člověk by se měl snažit nabýt určité intelektuální gramotnosti, aby  byl osobností a nikoliv loutkou, která slouží cizímu prospěchu. A ta Karkulka je skvělý příklad. Vyprávíme dětem mnohdy hloupé pohádky a z úcty k tradici (kdo ji konstruoval tu tradici - lidé? Za jakým účelem? Ptejme se i dál ...) nám to vůbec nepřijde. Nepřemýšlíme o obsahu, pouze přebíráme a interpretujeme. Přesto můžeme vzít věci do svých rukou a dětem číst třeba skvělé pohádky od Čapka nebo při vyprávění změnit jejich obsah. Jde o přístup!

Možná je to jen můj dojem, ale pomyslnou tečku za dnešním rozhovorem vidím právě zde. Do další práce přeju elán a energii, díky moc za Tvůj čas a pokud bys rád ještě něco dodal, poslední slova jsou Tvá.

V takovém to popovídání vidím smysl. Naopak já děkuji za zájem, prostor a skvělé otázky, ze kterých je cítit zájem o hlubší pohled na naši tvorbu. A toto mě opravdu těší! Jirko, také se s redakcí držte, jste důležitou součásti UG scény! Připíjím na vaše kichotství!